HRA DUALITY

Anonym

Anonym

autor

02.12.2005 Esoterika

       Ve třetím dílu Hovory s Bohem, Bůh uvádí koncept božské dichotomie - protichůdných pravd spolu koexistujících ve stejném prostoru a čase - a dává jako příklad "vše je láska" a "zlo existuje". (Walsch, 1998:176). Je snadné vnímat toto drama odehrávající se v naší třírozměrné zkušenosti jako bitvu sil dobra a zla, kde zlo momentálně působí, jako by mělo hlavní ruku u kormidla. Zde je jediné místo v mém textu, kde uvádím toto slovo na "z", protože je to třírozměrný koncept, který je dle mého názoru spíše překážkou než nápomocný v procesu poznávání, jak hrát a nakonec překonat hru duality. Dáváme sílu tam, kam zaměřujeme myšlenky a slovo na "z" takto získalo na Zemi většinu své moci. Upřednostňuju termíny jako světlo a tma, pozitivní a negativní polarizace nebo prospěšné a škodlivé k popisu kontrastních sil duality. Ve stejném významu i militaristické termíny jako "bitva" k popisu souhry mezi polaritami dávají dojem smrtelné vážnosti, které si dle mého názoru nezasluhuje. Na druhou stranu může být hra dualita hrána mezi dobrými přátely a být veselá, když se nebere vážně.

      Zde na Zemi se tentokrát blížíme ke konci jedné obzvláště intenzivní hry s velkými vklady. K tomu bych vám rád uvedl některé informace a pohledy, které vám jak doufám budou nějak užitečné při vytváření vašeho vlastního chápání a pro strategii, jak tuto hru hrát. Tuto perspektivu nenaleznete v žádné mainstream knize o filozofii nebo teologii, nicméně já zde uvedu některé vícerozměrné pohledy na negativní polarizaci jako duchovní cestu jako takovou, proč nevinní trpí a úlohu ET v této hře duality.

     6.2.1 Dvě duchovní cesty: Služba jiným a Sloužení sobě. Jeden z nejnápomocnějších konceptů z vyššího rozměrů, který mi pomohl pochopit děj probíhající na Zemi oproti děsivé válce spíš jako hry, která má být hrána, je kolektivní vědomí šestého rozměru přenesené skrze Carlu Rueckert, který jsem uvedl v části 4.2.3 (Ra, 1984) . Ra potvrzuje konečnou jednotu všech věcí, vyjadřené jako Zákon jediného. V sekci 4.1.1 jsou poznamenal, že kreativita ve vesmíru vzniká z procesu individualizace vědomí. Svobodná vůle je mechanismus, který umožňuje nezávislou činnost individualizovaných vědomí, i pokud sami sebe a ostatní považují za čast stejného unitárního vědomí (Ra to nazývá jako "zakřivení" Zákonu jediného).

      Tento Zdroj Je ale také Dělá, takže zde máme božskou dichotomii jako nejvyšší řád se simultálním Bytím a Děláním Zdroje všeho co Je/Dělá (termín co zde pro tyto účely budu používat). V lidské zkušenosti to znamená stav Bytí a činnost Dělání. Transcendentální stavy vědomí, které mohou být dosažené skrze meditace nebo čistě jen pobytem v přírodě umožňují rozpuštění našeho smyslu vnímání hranic a splynutí s Bytím Zdroje. Když vytvoříme záměr a na základě něj jednáme, jsme částí Dělaní Zdroje. Individualizovaná vědomí, která si zvolila evoluční cestu oddělení a následném pohybu směrem ke znovusjednocení s Bytostným aspektem Zdroje jsou aktivními agenty změny a tvoření ve vesmíru.

      Vrátím se zpět k Ra, Zákon jediného souvisí s Bytím Zdroje, "zakřivení" svobodné vůle se dotýká Dělání. Podle Ra mohou dvě duchovní cesty individualizovaných vědomí, která se oddala evoluční cestě dělání,  být způsobem jak se navrátit ke sjednocení se Zdrojem všeho bytí a dělání.

- Duchovní cesta služby jiným v duchu nepodmíněné lásky, znalé moudrosti je Ra popisována jako pozitivní zaměření.

- Duchovní cesta sloužení sama sobě skrze moc a dominaci nad jinými je Ra popisována jako negativní zaměření.

      Toto mi opravdu otevřelo oči vnímat sebeslužné chamtivé jedince zjevně dominující v titulcích masmédií jako bytosti na duchovní cestě. Na promíchané planetě jako je Země (Ra říká, že existuje mnoho planet, které jsou plně zaměřeny na zlo nebo na dobro) se tato hra duality odehrává ve velmi intenzivní formě. Sebeslužní lidé mají pod sebou mnoho nevinných lidi co se snaží pracovat pro druhé, které mohou zmanipulovat a zároveň jim poskytovat ohromnou příležitost naučit se lásku k lidem, které je těžké mít rád.

      Zajímavé je a pro mě i hřejivé na srdci je ta záležitost, že ti, co jsou orientovaní na duchovní cestu dělání pro sebe, nemohou touto cestou jít výše než do 5tého rozměru, a při počátečních fázích šestého okamžitě rozpoznávají nutnost změny na službu jiným. V mnoha směrech je to duchovní cesta mnohem. (více v kapitole B5.1 o tom, jak až moc to může být těžké)

      Kladení důrazu na službu pro jiné nebo pro sebe posiluje ideu, že jsme od sebe odděleni narozdíl od toho, aby nám to přípomínalo , že jsme všichni aspekty stejného Zdroje všeho bytí a dělání. Pro ty z nás, co jsme si zvolili kladné zaměření je nápomocné si to neustále znovu a znovu připomínat, abychom nebyli příliš chyceni do této hry duality.

     Solara uvádí ještě jiný pohled na hru duality, který ještě hůře spadá do kategorií mentality "my "versus "oni". Doporučuje, abychom všichni svobodně prožili jak negativní tak pozitivní zaměření:

     Je pro nás důležité si uvědomit,že každý z nás zažil nespočet pobytů jak na této planetě tak na širších hříštích jako je kupříkladu oblast, kterou nazývám Mezigalaktickou. Všechny z těchto inkarnací jsou předmětem fluktuací duality. Mnoho z nich jsou zažívány jako paralelní reality, což znamená, že zatímco jedna vaše část se prohání v kosmických lodích účastnící se ohromné intergalaktické války, jiný fragment vás si simultálně žije na Zemi!....

     Čeho si můžete být jisti je, že každý z nás strávil mnoho inkarnací jako Pánové Světla a Pánové Temnoty jak zde tak v merihvězdných říších. Solara (1992:91)

     6.2.2 Shift Happens! Čím extrémnější polarizace ve hře duality, tím je možné dosáhnout hlubší integrace na konci herního kola. Planeta Země se blíží konci jednoho obzvláště intenzivního 25tisíc-ročního herního kola  Zběžné nahlédnutí do dějin 20tého století lidského utrpení při dvou světových válkách a nespočetné místní a regionální války osvobození a útlaku dávají dojem, že temné síly rozpráší toto kolo jako jednohubku. V kapitole 1 uvádím mnoho druhů důkazů toho, že to není tento případ.

     Nicméně jsou také vícerozměrné zdroje, které dávají váhu pohledu, že Země je planeta, kde jsou síly zla vyjímečně silní. Z této perspektivy to chce vyjímečnou dávku kuráže a možná i zřeštěnosti, aby se duše při inkarnaci propojila se silami světla. Zjevně výhodou inkarnace na takové planetě je mnohem rapidnější duchovní vývoj. Například Francie, průvodce Sylvia Brown, říká, že během třech životů na Zemi je možné dosáhnout toho, co by na jiné planetě trvalo 120 životů. Francinin pohled na Zemi v této době je jako zaměření na bitvu mezi silami světla a temnoty.

   Teď když mluvím o bílých bytostech, kterými jste, zjistila jsem, že mnoho z vás jste také bojovníci, vaše světla se skutečně i zesílila. Jsou úžasnou rovnoměrnou opačným úkazem, který jsem už viděla dříve: Temnota se stala temnější. Za dobu všech aeonů času, které nám ukazjí Akashické záznamy, nenacházíme pro toto žádný precedens [Akashické záznamy jsou něco jako kosmická knihovna].

    Dokonce jsme podnikli výpravy na jiné planetární systémy, zda by nějaká planeta byla tak temná nebo tak světlá. Začínáme si být jistí, že je toho více než i my sami víme, protože zde vidíme houfy Nuvoitů [v mém chápání Nuovotu je pravpoděobně kladně zaměřená čtyřrozměrná planeta]. Přebírají úlohu vašich průvodců. Je to skoro jakoby přicházela skupina ohromných bojovníků.

     Na základě toho, co jsem zjistila, se tato planeta stala důležitou šachovou figurkou gigantického schématu věcí, daleko za hranicemi něčeho, co kdokoliv z nás, kdy tušil. To co se děje zde, má dopady na celý vesmír.

     Dříve než okomentuji Francinin pohled, dovolte mi sepsat, jak se hra duality odehrává na různých úrovních rozměrů.

     Ve třetím rozměru je hra velmi fyzická se spoluodsouhlasenou realitou, která podléhá zákonům fyziky přesně tak, jak je vnímá mainstream věda. Jak jsem již uváděl, na planetách s promíchanými polaritami jako je Země, je hra obzvláště napjatá, protože si ti slouží sobě a co slouží ostatním vzájemně neustále vrážejí do ramen. Protože duše na promíchaných planetách souhlasili s tím, že zapomenou, že jsou individualizovanými aspekty Jednoty, která je a dělá, má zde slovo na "z" obzvláště velkou sílu, protože ho vnímáne jako něco od nás odlišeného. Třírozměrné pouze-pozitivní a pouze-negativní planety hrají hru duality nejintenzivněji skrze meziplanetární a mezihvězdné války.

     Ve čtvrtém rozměru je hra stále, co bychom vnímali jako fyzické, ale kolektivně odsouhlasená realita je více tekutá a předmětem modifikací individuálními myšlenkami a záměrem. Spolu s toutou tukutostí přichází mnohem snazší cestování prostorem a časem. Ve čtvrtém rozměru neexistují žádné promíchané planety, protože duše sloužící jiným nejsou již zmanipulovatelné na tak masové úrovni jako v třetím rozměru. V důsledku toho jsou všechny obydlené planety orientované buď pozitivně nebo negativně. Zde se hra duality hraje na velké škále skrze čas a prostor. To co zajišťuje, aby se věci naprosto vymkly kontrole je, že když se pozitivně a negativně orientované síly střetnou, obě strany zažívají oslabení ve své příslušné orientaci. Proto následuje často nutné strategické stažení obou stran, aby umožňilo znovuseskupení a obnovu sil.

     V pátém rozměru jsou individualizovaná vědomí na své nejmocnější úrovni s plným mistrovstvím hmotné reality, přestože i nadále je zde společný souhlas o určité realitě, která obecně odpovídá tří a čtyř-rozměrné hmotné realitě jakožto místo pro setkávání s jinými 5d bytostmi. Toto je úroveň, kde omezení cesty sloužení sobě začnou být opravdu evidentní. Je těžké pro duše sloužící sobě dosáhnout zde úrovně mistrovství vzhledem k tomu, že je zde jen hrstka jim podobných duší oproti těm sloužících jiným. Na druhou stranu jsou negativně orientované 5d vícerozměrné bytosti extrémně mocné a jsou mistry manipulace, zaměřují svou energii na hru duality v nižších rozměrech užíváním negativně orientovaných 3d a 4d hráčů, kteří za ně dělají špinavou práci a pozitivně orientovaných duší na promíchané 3d planetě jako jejich figurky.

      Na počátku šestého rozměru podle Ra negativně orientované duše rychle poznávají, že cesta práce pro sebe je slepá ulička a změní polaritu na pomáhání jiným. Když k tomu dojde, je z toho uvolněna velmi mocná kladná energie spolu s velkými oslavami v celém vesmíru, což je jeden z důvodů, proč je služba sobě vysoce respektována jako duchovní cesta.


Převzato: Brány vnímání