"TVŮRCI KŘÍDEL" - O TOM, CO MOŽNÁ NEVÍTE (21)

Fenomén tzv. "protáhlých lebek" není zase až tak jednoduchý, jak by se mohlo na první pohled zdát a navíc jde o velmi zajímavé téma. V předchozích odstavcích jsem se snažil objasnit, že disponenti "protáhlých lebek" nejsou a ani nemohou být v žádném případě zástupci bytostí Anunnaki (a to jak linie Nephilim, tak i Elohim).

Dokonce nejde ani o jejich potomstvo, pokud bychom vzali v potaz čistou genetiku. Jde tedy o to, že bytosti Anunnaki v rámci své fyziognomie nikdy nedisponovali tímto tvarem lebek. Jejich design byl totožný ze současnou klasickou lidskou lebkou. Dokonce i objem lebeční dutiny je analogicky (s rozdílem nějakým 5 až 8%). Nelze tedy zapomínat na to, že genetika našeho fyziologického těla je totožná s genetikou bytostí Anunnaki.

Jisté světlo by do naší problematiky mohla vnést jiná zajímavá skutečnost. Podívejme se na kterých místech světa nacházíme ostatky "protáhlých lebek". Ve hře jsou tři lokality, kde je jejich koncentrace největší:

• a) Jižní Amerika - oblast tichomořského pobřeží

• b) Oblast Starého Egypta

• c) Oblast severozápadní příhraniční lokality na území Číny

Všimněte si, že ve všech těchto případech, se na daných místech nachází velmi známé pouštní oblasti. V případě Jižní Ameriky jde o poušť "Atacama", v případě Starého Egypta jde o Saharu a konečně v případě severozápadní příhraniční lokality Číny, jde rovnou o dvě pouště - Karakum a Kizilkum. Kdybych věřil na náhody, tak povím, to je velmi zvláštní "náhoda"? Jenomže na náhody nevěřím. A navíc pro přítomnost pouštních oblastí existuje velmi zajímavé vysvětlení.

V současné době je v prostředí alternativní scény velmi dobře známo, že drtivá většina pouštních oblastí vykazuje radioaktivní pozadí o určité velmi rozředěné intenzitě. Nabízí se tedy domněnka, že současné pouštní oblasti, jsou smutné pomníky, které si nejsou schopny udržet vlastní ekosystém v důsledku pravěkého jaderného bombardování. Všimněte si, že toto potencionální jaderné bombardování bylo