Americký úřad pro letectví a kosmonautiku NASA zveřejnil v září seznam míst na Měsíci, kde by měli přistát američtí kosmonauti. Jsou rozdílná a jasně odrážejí konfliktní motivacI. Seznam horkých favoritů na přistání byl publikován necelé dva roky poté, co americký prezident Bush vyhlásil Měsíc jako hlavní a nejbližší cíl amerických kosmických výprav. NASA oslovila vědce, kteří se zabývají Měsícem, a požádala je, aby navrhli nejvhodnější místa, kde přistát, a aby svůj výběr zdůvodnili. Výsledné návrhy zahrnovaly nejrůznější místa od měsíčních pólů až po rovník. Převládaly známé oblasti jako například Moře klidu (Mare Tranquillitatis) na přivrácené straně Měsíce před novými, dosud neprozkoumanými místy na odvrácené straně. Jaké jsou motivace pro návrat na Měsíc a pro výběr místa přistání? Hlavní důvod je prostý. Chceme se toho o Měsíci dozvědět víc. Širokou škálu zajímavých možností nabízí například Aristarchus na přivrácené straně, který se měl stát původně cílem zrušené výpravy Apollo 18.   

    

       DVA ASPEKTY   

      Měsíc a navrhovaná místa přistání jsou nyní zajímavá ze dvou hledisek. Některá jsou klíčem ke geologické historii Měsíce, jiná jsou cenná pro své zdroje například surovinové v případě, že by lidé chtěli Měsíc obydlit. Tato dvě hlediska ovlivní konečný výběr místa přistání i množství míst, která astronauti na Měsíci navštíví. Pro vědu je důležité poznat co nejvíce míst ze všech aspektů. Nebo půjde o to vytipovat oblasti významné v případě, že se Měsíc stane základnou při cestách do vesmíru. Tak si to zřejmě představuje prezident Bush, který by uvítal co nejrychlejší výstavbu lunární základny. To by naopak znamenalo opakované cesty na jedno místo. Z hlediska průmyslového využití a pro budoucnost Měsíce jako kosmické základny je zřejmě nejzajímavější Mare Tranquillitatis (Moře klidu). Nachází se tam ilmenit bohatý na železo a titan.

      Údaje dodané sondami také naznačují, že tato oblast je bohatá na vodík ze solárních větrů. V kombinaci s kyslíkem by z něj bylo možno vyrábět palivo nebo vodu. Ideální pro studium měsíční struktury je oblast u jižního pólu Aitken Basin na odvrácené straně Měsíce. Jde o nejníže položenou oblast zhruba dvanáct kilometrů pod úrovní měsíčního povrchu. Je to vynikající lokalita pro výzkum vnitřní struktury Měsíce. Aristarchus nabízí pestrou škálu různých útvarů od čerstvých kráterů až po stará údolí vytvořená lávou. To vše koncentrováno na malé ploše. Oceanus Procellarum má kráterů velmi málo. Je to poměrně mladá oblast - vytvářela se před necelými dvěma miliardami let a je tu nejsilnější vulkanická aktivita. Právě tady došlo k prvnímu měkkému přistání na Měsíci v květnu 1966. Byla to americká sonda Surveyor1.   

      TŘI LUNÁRNÍ SATELITY   

     Ať už budou hnací silou vědecké výzkumy nebo měsíční základna pro cesty dále do vesmíru, výběr místa významně ovlivní tři satelity, které budou vypuštěny k Měsíci v nejbližších letech. Indický Čandrayan-1, japonský Selen a satelit NASA nazvaný Lunar Reconnaisance Orbiter (Satelit pro výzkum Měsíce). Všechny tři mají být vypuštěny na oběžné dráhy v roce 2008. Budou mapovat měsíční povrch s daleko větším rozlišením než předchozí satelity a měly by dát odpověď na takové otázky, jako zda je na pólech velká vrstva ledu. Z hlediska ryze vědeckého výzkumu jsou všechna místa zajímavá. Samozřejmě některá více, jiná méně.


     

       MÍSTA PŘISTÁNÍ SOND A LIDÍ

      Na Měsíci přistálo pět amerických sond Surveyor, které zkoumaly jeho povrch (zelené body na mapě). Sovětský svaz vyslal k Měsíci čtyřiadvacet měsíčních sond Luna, z toho šest jich přistálo přímo na Měsíci - Luna 3, 9, 13, 16, 17 a 21 (červené body). Luna 17 a Luna 21 dopravily na měsíční povrch dálkově řízená vozidla Lunochody. Luny 16, 20 a 24 automaticky odebraly vzorky měsíčního povrchu a doopravily je na Zemi. Program Luna skončil v roce 1976. Celkem šestkrát vstoupili na Měsíc lidé v rámci amerického programu Apollo (žluté body). Poprvé to byli 21. července 1969 Neil Armstrong a Erwin Aldrin, kteří přistáli s modulem Eagle v oblasti Moře klidu. Šlo o výpravu Apollo 11. Následovalo Apollo 12 v roce 1969, u letu Apolla 13 v roce 1970 se pro poruchu přistání na Měsíci neuskutečnilo. Apollo 14 přistálo v roce 1971. Apollo 15 rovněž v roce 1971. Poprvé byl tehdy na Měsíci použit elektromobil. Apollo 16 přistálo na Měsíci v roce 1972 a Apollo 17 v roce 1972 americký měsíční program ukončilo. Bílé body označují zajímavá místa navrhovaná k přistání.

      

       ZÁKLADNÍ ÚDAJE   

       Přírodní družice Země. Doba oběhu Země 27,32166 dne, průměr Měsíce 3476 km. Měsíc je Zemi nejbližší a po Slunci nejjasnější nebeské těleso. K Zemi je při rotaci otočen stále stejnou přivrácenou stranou. Druhá polokoule je odvrácená strana. Kartografií a popisem měsíčního povrchu se zabývá selenografie. Už pouhým okem lze rozlišit světlejší a tmavší oblasti, které vytvářejí tvář Měsíce. Světlejší jsou hornaté oblasti - pevniny pokryté četnými krátery a horskými hřebeny. Zabírají asi 75 procent měsíčního povrchu, ale jsou méně prozkoumané. Často nesou pozemská jména - například Alpy, Apeniny, Kavkaz, Karpaty. Temné oblasti jsou rovinatější, tradičně nazývané Mare (moře).

      Například Mare Imbrium - Moře dešťů, Mare Tranquilitatis - Moře klidu a další. První moře byla vyhloubena před 3,8 až 4,5 miliardy let. Tři sta až sedm set let po vzniku byla Mare zahlcena magmatem, které vytvořilo mohutné lávové příkrovy. Nejmocnější jsou na Mare Nectarus. Jako první vzniklo Mare Serenitatis -Moře jasu, poslední Mare Orientale - Východní moře. Tekutá voda se na Měsíci nevyskytuje, protože hustota atmosféry je tu desetkrát až třináctkrát nižší než hustota zemské atmosféry. Na přivrácené straně Měsíce je na 300 tisíc kráterů do průměru jeden kilometr, 234 větších než 100 kilometrů a největší mají průměr přes dvě stě kilometrů. Krátery nesou jména významných vědců: Koperník, Tycho, Archimedes, Platon a další, z českých jmen to jsou například Anděl, Bečvář, Purkyně. Z hlediska průmyslového využití a pro budoucnost Měsíce jako kosmické základny je zřejmě nejzajímavější Mare Tranquilitatis (Moře klidu). Centrální vysočina odvrácené strany je nejstarším terénem na Měsíci a klíčem k historii jeho vzniku.

 

ODVRÁCENÁ STRANA

Mare Tranquilitatis (Moře klidu)

Centrální vysočina

Mare Orientale

Mare Orientale je na rozhraní viditelné a odvrácené strany Měsíce. Je odtud nejkratší spojení se Zemí.

Jižní pól

Ideální pro studium měsíční struktury je oblast u jižního pólu Aitken Basin na odvrácené straně Měsíce.

Místo přistání prvních lidí na Měsíci -Neila Armstronga a Erwina Aldrina, členy posádky americké lodi Apollo 11.

Oceanus Procellarum je poměrně mladá oblast se silnou vulkanickou aktivitou.

JIŽNÍ PÓL

Oceanus Procellarum

Aristarchus

 

PŘIVRÁCENA STRANA

SEVERNÍ PÓL

Aristarchus nabízí pestrou škálu různých útvaru od čerstvých kráterů až po stará údolí vytvořená lávou.


Převzato: 100 + 1