VÁNOCE

Vánoce jsou svátky klidu a míru, což jen vystihuje jejich vyjímající se mystičnost, která vyvolává příjemný dojem pohádkovosti. Možná to souvisí i s tím, že jsou tyto tisícileté oslavy spjaty s narozením Božího Syna, který nám na této úrovni bytí vštípil do podvědomí, naději a spasení, tedy to co nás přibližuje k Nebeskému Otci! Ať už jsme věřícími nebo ne, všichni bychom se měli radovat z toho, co se událo v Betlémě. Proto bychom si alespoň jednou v roce měli připomenout narození Krista - Spasitele. I pouhá hořící svíčka postačí, abychom si uvědomili, komu a proč tuto poctu vlastně věnujeme.

Světlo víru umocňuje

Nepatrný plamínek totiž zažehává v lidských srdcích nezlomnou víru v existenci vyšších světů, odkud do našeho světa přichází spravedlnost a moudrost, z čehož lze usoudit, že Duchovní sféra je s touto planetou v nepřetržitém spojení, dejme tomu prostřednictvím proroků, mezi nimiž vyčnívá Ježíš Kristus!

Povznášející atmosféru vánočních svátků nelze vskutku přehlédnout, i když se v postmoderním světě mnohé tradice z dřívějška vytratily, jejich kouzlo přetrvává navzdory všemu! Ano, k těmto svátkům patří vůně vánočního cukroví, smažených kaprů, teplého punče či pražených kaštanů, ale i koledy umocňující jedinečnost těchto oslav narození Vykupitele. Vůbec se nedivím tomu, že o Vánocích jsme všichni trochu na měkko, protože vzpomínka na Syna Božího, musí obměkčit nejedno zkamenělé srdce! Čím to asi bude?

Vánoce neboli svaté noci, se projevují všelijak, tomuto křesťanskému svátku nejsme sto porozumět, zejména když během nich dochází k zázrakům. Za první světové války se 25. prosince událo něco nečekaného, co lze označit za Zázrak. V tento den, byť na krátkou chvíli, ustaly krvavé boje v předních liniích, když si zarputilí nepřátelé podali ruce. Odtud pochází pravdivé pořekadlo: Vánoce jsou svátky míru! Nejsou snad v tomto směru tyto dny zázračné?

Jaká je pravda?

Den 25. prosinec byl ještě před narozením Ježíše Krista, uctívaným obdobím zimního slunovratu. Z toho lze vytušit, že příchod Spasitele Ježíše na tento svět, souvisel s astrologickými konstelacemi vesmírných pohybů. Proto se lze domnívat, že to byla nadpozemská sféra, která stála za zrozením Syna Člověka. Proto lze Ježíše považovat za Syna Božího, i když už se objevila úvaha o tom, že Ježíš Kristus byl smyšlený výtvor tzv. Mithrova mystéria, což nelze vyloučit, poněvadž jistota v ničem neexistuje!

Přesto je podezřelé, že se starověké mytologie sobě podobají jako vejce vejci, kupříkladu se shodují s křesťanskou vírou v mnoha aspektech, tj. narození z panny, 25. prosinec, počet následovníků, smrt po tři dny a vstání z mrtvých atd., i tak nelze Ježíše Nazaretského na základě této možná i pravdivé domněnky, považovat za neexistující fiktivní (biblickou) postavu!

Je pravdou, že mnohé křesťanské symboly se doopravdy podobají pohanským náboženským rituálům, např. křest, červené víno symbolizující krev Spasitele, Boží oko, atp. Nicméně nevyvratitelný důkaz o existenci Ježíše, máme i po tak dlouhé době přímo před očima!

Turínské plátno

Tímto důkazem se stalo – tzv. Turínské plátno, na kterém je vyobrazen otisk mužské postavy a tváře. V tomto zachyceném obraze lze spatřit umučeného (zkrvaveného) Ježíše Krista! Tento otisk připomíná fotografický negativ.

Přestože mnozí exaktní vědci tvrdí, že tohle lněné plátno nepochází z dob biblických časů, čímž bychom mohli tento portrét, ale i Ježíšovu existenci zpochybnit, tak ani s přispěním nejmodernějších technických prostředků, nikomu se z vědecké komunity ještě nepodařilo vyhotovit, naprosto dokonalou napodobeninu této nejcennější relikvie. A věřte, že těch pokusů bylo opravdu mnoho! To je dost přesvědčivý argument, abychom mohli uvěřit! A možná právě proto se tento artefakt neustále zpochybňuje!

Kdo chce věřit na Mithrův kult, budiž mu přáno, ten kdo věří v Krista, Bůh mu žehnej. Znovu opakuji, není stěžejní jestli Ježíš Kristus žil nebo nežil, podstatná je pravda neuhasínajícího světla, s kterou je osobnost Pána Ježíše ztotožňována! Především z toho důvodu, že tyto moudrosti jimiž se tento Zvěstovatel zaštiťoval, nepocházejí z tohoto světa. Připomeňme si některé slavné citáty našeho Nanebevzatého mistra, kterého velebíme v kostelech, na Jeho počest zapalujeme svíčky, kvůli němu nadělujeme dárky, rozdáváme lásku, které není nikdy dost.

Ježíš Kristus pravil: Nebe a země pominou, ale slova má nepominou; Nejen chlebem je živ člověk; Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti; Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim - neboť to je Zákon a Proroci; Pozorně si všimněte havranů, že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci!; Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné; Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen; Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.

Co říci na závěr...

Myslím si, že není třeba tyto citáty nikterak komentovat, jelikož jejich pravda s pomocí kořenů prorůstá skrz nejtvrdší půdu. Na závěr bych chtěl čtenářům připomenout, že Vánoce nejsou jen o dárcích, jak nás oblbují komerční reklamy, co tento svátek míru s touhou po zisku nejvíce znesvěcují. Vánoce jsou o pokoře, taktéž o přátelství a rodině, ale i odpuštění, to představuje nejhodnotnější dar během celého roku, pokud budete se mnou souhlasit?

Vážení přátelé, čtenáři těchto webových stránek, rád bych Vám touto cestou popřál: Veselé Vánoce a šťastný nový rok!

Váš...Josef Čáp