POPROSIL JSEM VESMÍR, ABY MI UKÁZAL "PRAVDU", A ON MI ODPOVĚDĚL: "DŮVĚŘUJ MI..."

Každý aspekt separačního režimu – zpředmětňování světa, přeměna života na peníze, program porozumění a kontroly, odcizení samostatného a separovaného já – je vepsán do oficiálního dogmatu naší civilizace, jímž je náboženství vědy. Jako mnoho náboženství i věda zahrnuje ideologii, program a metodu. Ideologie konstruuje základní příběh našeho světa a jeho fungování, naši schopnost analyzovat možné a chápat jej buď jako skutečné, nebo smyšlené. Ideologie rovněž zakládá naše definice toho, které typy vědomí jsou platné. Jako druhý v pořadí je zde vědecký Program, určité úsilí přenést fenomény do říše, kde by byly měřitelné, předvídatelné a kontrolovatelné – veškeré vědomosti tedy spočívají na pevných základech experimentální, verifikovatelné a objektivní pravdy.

Třetí součást vědeckého náboženství, vědecká Metoda, získává platnost z vědecké Ideologie a motivaci z vědeckého Programu. Již jsem zmiňoval, jak vědecká Metoda závisí na opakovatelnosti experimentů, testovatelnosti hypotéz a zejména na předpokladu determinismu či objektivity. Vědecké bádání stejně jako vědecký, racionální přístup k životu obecně vzato předpokládají, že zde existuje skutečnost, jíž můžeme klást otázky, kterou můžeme testovat, chápat a nakonec možná i předpovídat a kontrolovat. V tom tedy spočívá hledání jistoty, v rámci níž vzniká na základě faktů porozumění. Přimknutím se k faktům a rozumové argumentaci můžeme zůstat objektivní a získávat ty nejspolehlivější vědomosti.

Předpoklad možné objektivity prostoupil a infiltroval téměř všechny oblasti lidského úsilí – vše, co se pokouší tvářit se vědecky. Ve skutečnosti je velice složité definovat termíny jako „vědecký“ nebo „racionální“, aniž bychom se k nějakému druhu objektivity museli uchýlit. Pomůže nám zde několik příkladů. Ve vědě je nezbytné, aby experimentátor zachoval objektivní odstup od svých experimentů - tedy za předpokladu, že mezi ním samým a soustavou, kterou studuje, není požadováno žá