CARL JUNG - SYNCHRONICITA A FRAKTÁLOVÉ ROZHRANÍ REALITY

Slovo „synchronicita“ poprvé použil C. G. Jung v předmluvě anglického překladu I-ťing, čínské Knihy proměn od Wilhelma a Baynese z roku 1949. Napsal: „Telepatie, jasnozřivost a schopnost předvídání jsou synchronicity - smysluplné shody okolností mezi osobami a událostmi, ve kterých nelze emocionální či symbolickou spojitost vyjádřit příčinou a následkem.“ Jung pokračoval tím, že to, co my na západě považujeme za nahodilost, to starověcí Číňané pokládali za významný shluk událostí, který byl tudíž v jejich životech smysluplný.

Když jsem jednoho večera myla nádobí, přišla jsem na to, že myslím na přítelkyni, která se také jmenuje Carolyn, s níž jsem před lety stopovala po cestě Evropou. Byly jsme párem dobrodružných studentek. Potkaly jsme se na lodi a daly jsme se dohromady, abychom se spolu toulaly Francií. Lidé, které jsme potkaly, nám říkali „Les deux Carolines“. Naposled jsem ji viděla v Paříži a od té doby jsme si napsaly pár dopisů, ale pak jsme ztratily spojení.

Následujícího rána mi zavolala. „Letěla jsem do San Franciska“, řekla mi, „a najednou jsem si vzpomněla na tebe. Když jsem přistála, tak jsem tě zkusila vyhledat v telefonním seznamu. A podařilo se!“ Byla na návštěvě u své spolubydlící z vysoké školy, která se jmenuje stejně jako moje novorozená dcera, a jejíž manžel se jmenuje stejně jako můj. Když jsme se všichni sešli, byli tu dvě Carolyn, dvě Rebeccy a dva Herbové.

Myslím si, že jsme všichni již něco podobného zažili. Myslíme na starého přítele a ten nám další den zavolá; ujede nám vlak a pak v dalším vlaku potkáme životní lásku; slyšíme nezvyklé jméno a pak se s ním během dalších dvou dnů setkáme čtyřikrát. Někdy se náhodná poznámka v rozhovoru objeví na další stránce knihy, kterou náhodou čteme, nebo píšeme.

Mám podezření, že ve skutečnosti existuje mnoho druhů synchronicity a ať již pokládáme tyto různé typy shody okolností za čirou náhodu či za něco významného, stále pociťujeme jis