IAPETUS - NEJZÁHADNĚJŠÍ TĚLESO VE SLUNEČNÍ SOUSTAVĚ (3)

"Jediná cesta, jak objevit omezení možného je zajít kousek za jeho hranice? do oblastni nemožného."

                                                                                                                                                  Clarkův druhý zákon

 

      Takže, mimo tento "nemožný obrázek" /nahoře) ? co tu máme?

      To co "máme" je unikátní mimořádný objekt obíhající kolem Saturna .. opět ojediněle velmi důležitý objekt (namítl bych - nehledě na "tvář na Marsu" ), který NASA našla při svém téměř půlstoletém hledání!

      "Svatý grál" všech našich snů a nadějí ? vyvrcholení staletí planetárních pozorování a očekávání?

       "Měsíc" - ale měsíc jako žádný jiný známý, měsíc který zaujímal a mystifikoval pozemské astronomy po staletí ? který se nyní jeví , jak se zdá, být docela dobře velmi starou kosmickou lodí ? umístěnou "z nějakého důvodu" na oběžné dráze kolem Saturna ? před mnoha a mnoha časy.

       Když byl nový, mohl vypadat trochu jako toto (níže) - kompletně s "rovníkovým kruhovým pásem".

      (Což samozřejmě znamená, že nyní musíme na náš rozrůstající se seznam přidat George Lucase - a zeptat se, kde vzal tak mimořádný koncept?)

 

      Ale co je na tom všem nejvíce udivující je, že žádná z těchto mimořádných informací nebo analýz podporujících tento provizorní závěr se k vám nedostaly prostřednictvím "oficiálních tiskových prohlášení NASA" - přestože tato data jsou na Zemi již řadu měsíců!

      Pokud máme pravdu s touto "Iapetovo teorií", přichází k vám (opět) tento nejvíce ohromující objev uplynulých více než 30 let NASA prostřednictvím skupiny nezávislých vědců. A nyní, když jsme upoutali celosvětovou pozornost k tomuto mimořádnému nálezu ? to zda vůbec uvidíme více mimořádných detailů z příštího průletu Cassini kolem Iapeta (který bude podle předpokladů asi 100x blíže než ten z minulého prosince!) je celkem diskutabilní?

     Protože lze těžko uvěřit, že jsme první, kteří rozpoznali to co vidí! Nebo že jsme jedinými výzkumníky - ať již uvnitř nebo vně NASA - kteří chápou neuvěřitelné dopady takového eventuelně ohromující nálezu--

     Celý svět jako kosmická loď ? uvězněný na orbitu ? kolem Saturna.

      Ale vzhledem k němému tichu přicházejícímu z NASA a toho co již ví ale nezveřejní (nechte toho podzřívavci!) o do očí bijících anomáliích, které jsme si nyní u tohoto "měsíce" identifikovali ? zůstává nám pouze smutný ale neodvratný závěr:

      NASA se opět rozhodla "nechat to vyhnít" ? oficiálně neříct nic - tak jak se chovala u všech svých ostatních objevů "mimozemských ruin" v solárním systému ? během více než posledních 30 let ?.

     Taková politika je samozřejmě přímým důsledkem "Brookings" - oficiální zprávy NASA z před téměř 50 lety (1959) - která varovala americkou vládu, že jakýkoliv vědecký důkaz mimozemské inteligence "by mohl být destabilizující pro pozemské vládnoucí instituce ? pokud ne pro budoucí civilizaci ?"

      Vesmírná agentura proto zjevně plánuje předstírat (aspoň na veřejnosti?) - v plném souladu s "Brookings" - že to ce existuje na těchto mimořádných fotograficích Iapeta ? tam jednoduše není.

 

 

        (A pak se někteří lidé diví proč jsem po dlouhou, dlouhou dobu říkal ? že potřebujeme v NASA nové vedení?)

        Ale předpokládejme, že my jako daňoví poplatníci (kteří fakticky za tuto misi platí?) bychom mohli určovat "co bude dál?" na čem bychom měli trvat aby se dále dělo?

      Skutečným testem pro jakoukoliv vědeckou hypotézu je úspěšná "předpověď". Velmi známy astrofyzik, Sir Fred Hoyle, jednou řekl: "nevidím logiku v odmítání dat jen proto, že se zdají být neuvěřitelná". Později (v části 4) se dopustíme řady velmi specifických předpovědí týkajících se naší "neuvěřitelné" hypotézy: že Iapetus je ve skutečnosti umělý "měsíc".

      Taková myšlenka - I když pro některé možná pobuřující - je vědecky dokazatelná, a s pomocí této sondy ? ale pouze když se nyní vrátíme zpět k Iapetu a získáme nová klíčová data, abychom mohli ověřit předpověditelné aspekty této ohromující eventuality.

     A nyní, kdy bychom to měli udělat? To je přeci zřejmé---

    Jak jen to bude možné - kdy je Cassini dosud fungující sondou!

 

       Sonda Cassini/Huygens je velká jako malý školní autobus (povšimněte si velikosti v porovnání s techniky - níže), měřící přes 22 stop na délku, 13 stop na šířku - a važící více než 6 tun (s palivem). Je vybavena sadou 12 jedinečných vědeckých instrumentů, mnohými s více funkcemi - což ji činí ojediněle způsobilou pro návrat k Iapetu ? a pro provedení prvních důkladných vědeckých zkoumání vysoce pravděpodobného mimozemského "artefaktu" ? celého umělého "měsíce"!

      Ale dostat se zpět k Iapetu nebude tak snadné jak se zdá - jak z technických tak politických důvodů.

     Ze všech měsíců Saturnu (mimo maličkého vzdáleného Phoebe) má Iapetus nejvíce nakloněný orbit. Všechny ostatní velké měsíce leží v podstatě na úrovni Saturnova rovníku a jeho prstenců, a jsou relativně blízko Saturnu. Iapetův orbit je od těchto ostatních odkloněn o 15 stupňů ? a nachází se více než 2 miliony mil daleko (dole) ?.

 

 

      To činí možnost dostat se k Iapetu velmi obtížnou.

      Po vstupu na oběžnou dráhu 1. července 2004 byl původní plán pro Cassini pozorovat Iapetus především z povzdálí ? jak sonda směřovala k pozorování úžasného ale vědecky bohatého rohu hojnosti jiných fenoménů Saturnova systému. To byl způsob, jakým byly současné, oproti plánu ještě velkolepější snímky a data Iapeta - téměř jako nějaký "dodatečný nápad" - 31. prosince 2004 získány;

      Protože původně navrhovaná trajektorie sondy byla před několika lety značně pozměněna ? aby vzala v potaz tak zvaný "Dopplerův problém", objevený na Cassini po vypuštění. Bez této podstatné úpravy orbitu - která zároveň umožnila Cassini přiblíž se na 80,000 mil k Iapetu (na rozdíl od původně plánované vzdálenosti pro průlet asi 400,000) --  -- následná přibližovací geometrie Titanu by zabránila čistému přenosu dat na Cassini během kritického přistání Huygense na Titanu (polární orbitální pohled - níže).

      Takže náš doposud nejlepší pohled na Iapetus byl umožněn řadou "příznivých náhod"!.

 

       Vzhledem k těmto značným obtížím dosáhnout oběžnou dráhu Iapeta přímo, byl v původním plánu pro Cassini záměr (a dopodud je) provést příští (extrémě blízký) průlet kolem Iapeta (cca 600 mil) během celé čtyřleté mise pouze jednou - 10. září 2007 (níže) - když základní úkoly vědecké mise Cassini budou u konce.

      Vnější kruh (dole vlevo) ukazuje Iapetův cca 2 miliony mil vzdálený orbit, tak jak je vidět ze Saturnova severního pólu; následující vnitřní kruh je Titanův orbit. Druhý pohled (dole vpravo) ukazuje okraj Saturnova systému - ukazující změnu hlavní orbitální roviny potřebné pro dosažení Iapeta. A změny orbitálních rovin jsou VELMI drahé (ve smyslu paliva na palubě) ? což je důvod proč  (zdánlivě) existuje pouze jeden "cílený" průlet Cassini kolem Iapeta během prvních čtyř let ?.

 

      Toto omezení nicméně platí pouze pro případ, kdy se Iapetus nenachází blízko jednoho ze svých dvou vrcholů - dvou opačných bodů své oběžné dráhy (viz červeá čára dole), kde musí přetnout dráhu všech ostatních satelitů, dvakrát během každých 79 dní; když načasuje setkání sondy tam .. pak zde nejsou vůbec  žádné "drahé" změny! A počet možností, kolikrát můžete navštívit Iapetus (v rámci stávajících zásob paliva Cassini) se značně zvětšuje.

 

      To je v podstatě způsob, jakým bylo dosaženo "náhodné vzdálené přiblížení" 31. prosince 2004; Iapetus byl poblíž takového vrcholu na levé straně (nahoře), když se Cassini (v důsledku nucené změny celestiální mechaniky dříve stanovené pro Titan) vyhoupl na 80,000 mil od Iapetovi 2 miliony mil vzdálené oběžné dráhy - na své cestě zpět k Titanu a Huygensově přistání 14. ledna.

      S poděkováním "Simulátoru solárního systému" JPL (níže), toto bude pohled z Cassini, když se sonda přiblíží tomuto zvláště plánovanému blízkému kontaktu s Iapetem - 10. září 2007.

 

      Jak lze vidět je načasování pro pořízení nebývalých detailů perfektní (stejně perfektní je světelný úhel) nejen pro západní konec "Iapetovi Velké zdi" ? vypínající se přes temnou část "elipsy" ? ale také jeden konec zjevného "začátku" zdi - nad druhým kruhovým kráterem (dole), na dvou třetinách cesty kolem Iapeta.

      Cassiniho průlet v r. 2007 nám zašle detaily těchto mimořádných struktur, které budou doslova 1000 krát lepší než tento obrázek (níže) ?

 

      Díky Tilmannu Denkovi (jednoho ze členů Cassiniho týmu pro snímkování), toto (dole) jsou aktuálně plánované, v r. 2007 uskutečněné snímkové sekvence úzkoúhlové kamery - navržené pro získání dodatečných náhladů na "Velkou Iapetovu zeď"?

 

 

      Ale toto vše nenastane ještě téměř celé dva roky ?.

     Mezitím bude Cassini vmanévrována na množství jiných orbitů kolem Saturna - prostřednictvím opakovaných "prakových manévrů" využívajících gravitační pole Titanu - všechny navrženy tak aby ji přivedly neuvěřitelně blízko několika vnitřních měsíců, prstenců a aby ji usadili v pozici, kde by prozkoumala rozsáhle oblasti Saturnovi do široka se rozprostírající magnetosféry (níže).

      A samozřejmě Cassini neúprosně sledovat svých 44 blízkých pozorování Titanu samotného, při každém opakovaném přiblížení ? při každém "vystřelení".

      Nicméně během celé této doby, kdy nedočkavě budeme další dva roky čekat - obzvláště když se Cassini bude opakovaně přibližovat k nebezpečným prstencům samotným - se sondě může přihodit cokoliv ? a kdy bychom bez varování mohli ztratit neocenitelnou příležitost plně prozkoumat a vyřešit aktuálně nesmírnou vědeckou a kulturní "příležitost SETI" představovanou prohlubujícími se záhadami Iapeta?.

      To se nesmí stát.

 

       Takže pokud bychom mohli výrazným způsobem redefinovat priority Cassiniho mise (založené na překvapujících informacích prezentovaných zde a jejich netriviálních vědeckých a sociálních implikací?), jakou životně důležitou informaci bychom mohli získat z jednoho nebo dvou specializovaných průletů kolem Iapeta ? a mnohem dříve než za dva roky?

      Začněme s celkovou "měsíční" geometrií.

     Nejzřejmější, nejkřiklavější důkaz Iapetovi umělosti vychází z jeho celkové, totálně bizarní geometrické formy (níže).

     Dokonce i v posledním dokumentu (2000), jehož autory jsou I někteří členové týmu Cassini, se připustilo:

? závěry vycházející z data Voyageru ukazují, že tvar Iapeta může být popsán jako elipsoid s poloosou 750 km x 715 km ? nicméně všimněte si, že Iapetův tvar je nepravidelný spíše než eliptický ? s naměřeným poloměrem pohybujícím se v rozmezí 700 km a 780 km. Nepravidelně tvarované těleso Iapetovi velikosti je v solárním systému něco zcela neobvyklého.

      Protože tato měření byla provedena na "konvenčních" Voyagerovo snímcích a nevyužila Cassiniho techniky  dlouhé expozice "saturnova svitu" popsané v části 2, jde v podstatě o vážné podhodnocení toho jak skutečně "neobvyklý" a geometrický se Iapetův horizont jeví (i když byla jak se zdá jedním z hlavních motivů pro Cassiniho dlouho-expoziční pozorování, která potvrdila tyto mimořádné informace?).

     Co je nyní potřeba je širší série podobných přexponovaných "siluetních snímků" zbytky osvětleného horizontu Iapeta ? kolem dokola ? pořízených z mnoha různých úhlů a bodů jeho oběžné dráhy - které pak mohou být zkombinovány do trojrozměrného počítačového modelu pro získání skutečné "nekruhové" geometrie tohoto bizarního "měsíce".

 

      Naštěstí pořízení nevyžaduje uskutečnění obzvláště blízkých průletů, pouze provedení vícenásobných vzdálených úzkoúhlových snímků Iapeta s různým expozičním nastavením ? když Cassini bude simultánně provádět ostatní studie Saturnova systému?

      To co potřebuje řadu blízkých přiblížení, aby to bylo opravud afektivní, je komplexní povrchová studie složení Iapeta - obzvláště "temné elispy".

     Zde (dole) je několik kompozičních dat, která NASA publikovala, pořízených Cassiniho vizuálním a infračerveným mapovacím spektometrem (VIMS) během přiblížení k Iapetu 31. Prosince. Jak lze vidět jsou výsledky velmi předběžné - především v tomto stádiu, identifikujících "světlou hmotu" kolem jasně odrazných polárních regionů  jako "vodní led" ? a "temnou hmotu elipsy" jako skládající se ze "směsi organických ?". Ale "organických" čeho?!

 

      Před Cassini jiná studie - zabývající se stejným staletí starým problémem - byla publikována v r. 2001:

      Představujeme nové (od Země odvozené) spektrum čelních a zadních polokoulí Iapeta od 2,4 po 3,8 mí, řecké m. zkombinovali jsme spektrum čelní polokoule s předešlými pozorováními jiných, abychom zkonstruovali kompozitní spektrum temné strany (čelní) polokoule od 0,3 do 3,8 mí. Přezkoumáváme pokusy odvodit složení temného materiálu z předešlých dosažitelných spektrometrií (povrchu). Žádná z nich (z více jak 20 milionů!) nevede ke složenému spektru, které odpovídá novým datům. Celá řada, od vodního ledu, amorfního uhlíku a na dusík bohatých složek (zde modelovaných jako triton tholin), může odpovídat celému kompozitnímu spektru temné strany. Pozorování v této spektrální oblasti doposud neodhalila složení materiálu jakýchkoliv jiných pozorovaných objektů ?.

     Tento případně klíčový vztah Iapetovi "temné hmoty" k ostatním význačným anomáliím, které jsme předložili, bude detailněji diskutován později.

     Abychom konečně pochopili odkud se tyto záhadné povrchové materiály vzaly - zda je "temná hmota" interní a (znějakého důvodu) vyvřela na povrch pouze na jedné straně Iapeta, nebo zda je externí a snesla se dolů během času na "čelo" Iapeta, jak obíhá kolem Saturna (a nezmiňujeme se o otázce "Co bylo dřív?"Je tmabvá hmota na povrchu světlé hmoty? ? nebo je světla hmota rozprostřená po temné hmotě?) - bude jednoznačně dáno pouze detaily s mnohem větším rozlišením kompozitních map VIMS.

     A to bude vyžadovat (když se podíváte na velikost cca 40 mílových pixelů na multispektrálním snímku VIMS - výše) dostat se mnohem blíže ?.   

     Ve skutečnosti to bude vyžadovat pro VIMS optické rozlišení, aby bylo možno rozponat detaily na Iapetu postačující k určení regionálních rozdílů v rozložení a kompozici ""emné hmoty"" to naopak (pro celkový obraz) --bude vyžadovat opakované blízké průlety ? v různých vzdálenostech, geometriích a osvětlení.

      To nás přivádí ke klíčovému novému snímkování s mnohem větším rozlišením (z Cassiniho snímkovacího vědeckého subsystému - ISS), které je pro tento mimořádný "měsíc" nyní potřeba ?.

     Nyní když jsme na Iapetu identifikovali několik pozoruhodných oblastí na základě předešlých snímků - každý ukazující rozsáhlé nezpochybnitelně geometrické povrchové struktury, které společně představují vysoce provokativní případ pro inteligentní konstrukci - zjevně potřebujeme snímky s mnohem větším rozlišením, abychom mohli doslova rozluštit na co se díváme. Bohužel, když se opětovně podíváte na v současné době plánované Cassinoho blízké přiblížení k Iapetu v září 2007 (dole), polokoule, které se dostane snímků s největším rozlišením na současné misi Cassini během tohoto jediného plánované průletu ? NENÍ polokoule, která byla snímkována v prosinci 2004! Je to ta druhá polokoule ?.

 

     Takže NEBUDEME mít mnoho (pokud vůbec nějaké!) "překrývajících se potvrzujících snímků s vysokým rozlišením" s pozoruhodnými anomáliemi, které jsme nyní identifikovali na snímcích s malým rozlišením z prosince 2004.

     Je poněkud složité otestovat hypotézu ? s odlišnou sadou dat!

     Náprava tohoto je velmi jednoduchá: naplánovat přinejmenším ještě jeden, obodobně blízký, průlet kolem Iapeta (nádavkem k tomu z 10. září 2007) ? kdy budou osvětlení a pozorovací úhly podobné těm z přiblížení z 31. prosince.

     Díky štěstí (v důsledku onoho nepříjemného "problému se změnou trajktorie"?) by se toto dodatečné přiblížení mohlo odehrát blízko západního vrcholu  Iapetova orbitu - když "měsíc" protíná rovinu orbitů vnitřních měsíců, prstence ? a Cassiniho současnou trajektorii kolem Saturna (dole). Pokud by měl být dodatečný průlet plánován na toto malé okno (popíšeme "jak by se to mohlo odehrát, s vaší pomocí, v části 4) tento dodatečný průzkum (spole s daty z přiblížení v r. 2007) by nám poskytl minimálně odpovídající snímky většiny Iapetova povrchu ? na úrovni detailu při nejmenším 100 krát lepších oproti současným snímkům.

 

     Pouze tento typ synoptického komparativního pokrytí s vysokým rozlišením umožní opravdu vědecké závěry týkající se šokující potenciálně umělé povahy úžasné Iapetovi geometrie, kterou jsme našli ?.

     Ale nehledě na důležitost ultra detailních snímků nejdůležitější nová pozorování , která by Cassini mohla na Iapetu provést - ale pouze během skutečně blízkých průletů - by byla série postranních radarových pozorování ? trojrozměrné radarové snímky úžasné "hmoty", která je tam dole!

     Cassini je vybavena (poprvé při misi k některé z vnějších planet) instrumentáriem schopným aktivních a pasívních radarových pozorování. Její dobře propagovaná priorita mise je "radarové snímkování" povrchu neustále zamlženého největšího Saturnova měsíce Titanu (na tomot uměle vybarveném infračerveném kompozitním snímku od Gerryho Geista - níže). Ale "když čas dovolí" (podle oficiální tiskového prohlášení NASA?) mohou být zkoumány I jiné cíle - včetně některých z ledových měsíců ? a prstenců.

 

      Během prvního detailního průletu Cassini kolem Titanu v říjnu 2004, postranní radar sondy vrátil fascinující pás snímků - kolem 150 širokých a téměř 300 mil dlouhých (níže) - ukazující cizí Titanovo povrch poprvé v radarovém spektru, kdy tento byl pořízen z pouhých 750 mil nad povrchem.

 

      Z JPL (dole) je zde krátké technické vysvětlení jak postranní radar "vidí" planetární povrch ? a co může detekovat:

      ? prvním orientačním pravidlem v analyzování radarových snímků je, že větší nebo jasnější je zpětný odraz snímku, tím drsnější je povrch který je snímkován. Ploché povrchy, které neodrážejí žádnou nebo jen velmi málo mikrovlnné energie zpět k radaru, se budou vždy na radarovém snímku zdát tmavé. Vegetace je obvykle na škále většiny radarových délek mírně hrubá a jeví se na radarovém snímku jako šedá nebo světle šedá. Povrch nakloněný směrem k radaru bude mít silnější zpětný odraz než povrch, který se od radaru odklání, a bude mít tendenci jevit se na radarovém snímku jasnější.

       Některé oblasti neozářené radarem, jako zadní stěny hor, jsou ve stínu, a budou se jevit tmavými. Když jsou městské ulice nebo budovy uspořádány tak, že radarové pulsy jsou schopné odrazit se od ulic a poté se znovu odrazit od budov (což se nazývá dvojitý odraz) a přímo zpět k radaru, jeví se na radarových snímcích velmi jasné (bílé).  Silnice a dálnice jsou ploché povrchy, takže se jeví tmavé. Budovy, které nejsou uspořádány určitým způsobem, takže radarové pulzy jsou odraženy přímo zpět, se jeví jako světle šedé, stejně jako velmi drsné povrchy?.

 

       Představte si co by tato technika - která by snadno mohla potvrdit "nemožné" geometrické formy brázdící povrch Iapeta, stejně jako mohla vidět pozemské město vyplněné obdobnou geometrií (nahoře vpravo) - mohla vidět při blízkém průletu kolem Iapeta. A co by mohla vidět uvnitř Iapeta - když by krátkovlnné radarové paprsky (2,2 cm) pronikly několik mil pod povrch, skrz mnoho zjevných zejících "děr" (ty smolně tmavé černé sstruktury?) viditelných na snímcích ve viditelném spektru?

 

      Kdyby se využili pro elektronický scan tohoto unikátního Saturnova "měsíce", mohl by radarový vysílač a přijímač na palubě Cassini - používající 13 stop širokou vysoce výkonnou komunikační anténu na konci sondy (dole) - vytvořit neuvěřitelný "snímkový pás" s vysokým rozlišením zabírající nejpozoruhodnější rozsáhlé geometrické struktury, které jsme na Iapetu nyní objevili.

 

        Primárním cílem takového pozorování by byla záhadná "velká zeď".

      Představte si (v závislosti na tom z čeho se skutečně skláda?), že by bylo radarem Cassini možné vidět detaily uvnitř této úžasné struktury, kdy se využilo této unikátní schopnosti již u Saturnu, a získat klíčové nové vědecké pohledy na jeho možnou umělost ? což je nemožné při využití všech ostatních vědeckých instrumentů, které jsou na palubě (níže).

 

      Pouze v několika posledních letech byly pozemské radary - jako vylepšený radioteleskop v Arecibo (dole) - schopné poslat 900 kilowattový signál až k Saturnu (cca 770 milionů mil od Země) ? a dostat odraz zpět od jeho (v porovnání se Saturnem nebo prstenci) relativně malých ledových měsíců. Při analyzování prvních radarových odrazů od iapeta, v r. 2002, bylo odhaleno několik nových překvapení.

 

      Podle Gregory Blacka, vedoucího týmu na univerzitě ve Virginii:

     Je známo, že jasná (čelní) strana je převážně z vodního ledu, ale zjišťujeme, že neodráží radar jako ostatní ledové satelity, které jsme studovali s pomocí radaru předtím. Led na Iapetu se jeví mnoehm méně reflektivním.

      Další překvapení je, že radarový systém vidí Iapetus jako homogenní objekt (červená čára - dole), což znamená že není žádný rozdíl mezi světlou a temnou stranou ?.

 

      Vědecká publikace Balcka a kol. rovněž předkládá možné vysvětlení těchto anomálně nízké radarové odrazivosti "jasné" (ledovéú strany Iapeta:

      ? přidáním 10% až 30% čpavku do vodního ledu může zvýšit jeho absopci mikrovln. Čpavek mohl být hojným základním prvkem. V saturnovké protomlhovině, která mohla být začleněna do jeho satelitů. Absence spektrální důkazu čpavku a čpavkových produktů na povrchu může být důsledkem selektivního úbytku v důsledku iontových spršek, které zanechaly na čpavek chudou krustu nad na čpavek bohatým ledem, která by ovlivnila radarový odrazivost, avšak doposud zůstává nedetekována ve viditelných a infračervených vlnových délkách?

     Autoři rozšířili tuto spekulaci týkající se nějaké druhu "Iapetovo radarového absorbentu" na stejně tajemný nedostatek výrazného rozdílu v radarových odrazech ? mezi čelní a zadní polokoulí:

     ? méně pravděpodobným absorpčním kanidátem je temný materiál, který pokrývá čelní polokouli. Ačkoliv se zdá, že je méně zastoupen na jasnější, zadní polokouli, příměs materiálu v ledu pod povrchem by stále mohla zeslabit radarový signál. Pro porovnání optického a infračerveného povchu by tento scénář vyžadoval mechanismus, kterým by se ukládal čistý led na temném materiálu na zadní straně?

    Nicméně na základě toho co jsme o Iapetu zjistili z nových Cassiniho snímků jsme nyní v unikátní situaci, kdy můžeme předpokládat zcela odlišné vysvětlení tohoto nápadně nízkého radarového odrazu?

     Od počátku 60. let , založený na nových teorích radarové a elektromagnetické interakce vyvinuté ruským fyzikem Piotrem Ufimcevem, včetně jeho klasické "fyzikální teorie difrakce", začal výzkum způsobu jak učinit letadlo mnohem méně pozorovatelné pro radary vyvinuté během 2. světové války. Ale je to otázka tak posledních tak 20 let, kdy tato dříve super tajná "černá" technologie - známá jako "stealth" - se konečně dostala na světlo.

     Celá historie ukrytá za desetiletí trvajícím vývojem (ironicky nikoliv bývalým Sovětským svazem ale Spojenými státy) této vysoce pokročilé vojenské "protiradarové" technologie je vskutku fascinující - až nakonec vyústila ve veřejné odhalení (americkým letectvem v 80. letech) radikálního nového bojového bombardéru nazvaného "F-117" (níže).

 

      Technologie toho jak "stealth" funguje - jak lze zařídit aby letadlo téměř zmizelo z moderních radarů - spočívá na dvou základních velmi jednoduchých vlastnostech: z čeho je letadlo vyrobeno (a nebo čím je pokryto) ? a jakou má geometrii.

    Některé materiály (jako kombinace čpavku a ledu zmiňovaná v předešlé vědecké studii) absorbují krátkovlnné radarové signály celkem efektivně. Pokud je letadlo pokryto takovou směsí, jeho takzvaný radarový odraz může být značně zredukován. V praxi nejsou tyto radar absorbující technologické materiály složeny z nemožných zmrzlých čpavkových směsí (!) ale ze speciálních vnitřních "vypouklých trojúhelníkovitých geometrií" - pokrytých unikátní směsí "karbonyl železo feritu" ? jednou z mnoha metalických barev.

    Výsledkem je kombinace, která efektivně absorbuje téměř veškerou mikrovlnou energii ? napříč velké části elektromagnetického spektra ? čehož výsledkem je skutečná "neviditelnost".

    Doprovodná metoda při výrobě takového "neviditelného" letadla zahrnuje aerodynamický design trupu, na který je tento "radar absorbující vrstva" nanesena, tak že přicházející radarové paprsky NEJSOU odrasženy přímo zpět směrem k radarovému zdroji. To v rámci aerodynamického designu zahrnuje aplikaci vysoce neobvyklé rovinné geometrie ? a poté aplikaci radar absorbující vrstvy na takto geometrický trup.

    Výsledkem je to co dalo F-117 jeho ojedinělý, témeř "mimozemský", (a strašidelný) zjev, když byl konečně veřejně odhalen (níže): letadlo které je vskutku spíše jako sbírka létajích pyramid ? než letadlo 20. století!

 

     Důvod pro pyramidovitý tvar F-117 je přímo spojen s tímto základním principem technologie stealth: tvar, který geometricky odklání - jednoduchým odrazem - přicházející radarovou energii tak, aby se nevracela k vysílající anténě (dole)!

 

     Aplikováno na to co jsme právě naměřili - co se týká Iapetovi podivuhodně tvarované geometrie - zdá se stejně pravděpodobné, že lze nyní vážně uvažovat o dalším pozoruhodném důvodu Iapetovi anomálně nízké radarové odrazivosti--

    Že, stejně jako základní stealth design F-117, platńská geometrie "měsíce" odráží přicházející radarovou energii pryč od jakéhokoliv radarového zdroje (níže(!

    Souvislosti jsou dalekosáhlé?

 

     Důležité optické potvrzení, že to je to k čemu skutečně dochází, je poskytnuto opět novými snímky Cassini.

     Zde (dole) máme dvě z expozic Iapeta v "Saturnově svitu", pořízené s odstupem jednoho dne - 21. a 22. října 2004. Podívejte se pečlivě na ty dlouhé "difrakční vrcholy" které se objevují v opačných směrech na obou snímcích. Jsou způsobeny tím, že CCD kamerový systém Cassini není přehlcen jasným odrazem od jednoho zjevně malého osvětleného regionu na zadní straně "měsíce".

 

      Nyní, když změříte vzdálenost tohoto jasného odrazu od osvětleného horizontu za použití "difrakčních vrcholů" jako měřítka - vidíte že se to snímek od snímku mění ? kdy se odraz výrazně přibližuje k viditelnému okraji "měsíce", tak jak zmenšuje orbitální pozorovací úhel mezi sondou, Iapetem a Sluncem během periody zhruba něco přes 24 hodin.

     Tento progresivní pohyb, vztažený k "měsíčnímu" okraji tak jak se mění pozorovací úhel,je hlavním charakteristickým znakem zrcadlového odrazu - tak zvaného "speculárního odrazu" (z latinského specula - zrcadlo) - ale v tomto případě ne normálního sférického povrchu (simulace dole vlevo) ? ale odrazu vytvořeného jednou z těch rozsáhlých plochých oblastí Iapetova povrchu (simulace dole vpravo), odrážející rozptýlený obraz Slunce samotného od tisíců čtverečních mil přímo do kamery Cassini ? enormní záblesk slunečního svitu od jedné z těchže plochých oblastí viditelných a profilovaných na horizontu ( níže dole) jako "stovky mil dlouhý rovný okraj".

 

      Identický "zrcadlovitý fenomén" - ale rovnoměrně odrážející radarové signály pryč od jakéhokoli vysílače .. by v principu mohl nyní vysvětlit kuriózně "neviditelná" echa Areciba zaznamenaná u Iapeta v letech 220/2003. Tato zarážející nová možnost - a její ještě více zarážející implikace - pouze posiluje myšlenku, že Iapetus mohl ve skutečnosti být "starodávný měsíc-kosmická loď?"

     Rovněž to zvyšuje šance, proč musí být celá tato mimořádná hypotéza nyní přezkoumána - tím, že se vrátíme zpět k Iapetu jakmile to bude možné ? tentokrát za využití všech možností palubního radaru Cassini.

     Během průletu 31. prosince 2004, podle právě objevených publikovaných časových plánů přiblížení, Cassiniho experiment pomocí palubního radaru --

      By již na Iapetu měl získat taková kritická nová data!

     Ale kupodivu - mimo všechny ty četné experimenty a pozorování prováděná Cassini během jejího přiblížení minulý prosinec - JPL nezveřejnila žádné výsledky těchto prvních nových radarových pozorování Iapeta! Odrazy bylo možno získat v rámci několika časových oken, rozložených ve dvoudením přiblížení - počínaje "asi 14 hodinami před ? a konče 20 hodinami po nejbližším přiblížení" (viz časový rozpis, níže).

 

     Vzhledem k podmínkám za jakých tato a ostatní radarová pozorování Cassini byla provedena, zde je co uvádí jiné oficiální prohlášení JPL:

     ? Ve výškách mezi 22,500 a 9,000 kilometrů (asi 14,000 až 5,600 mil) radar bude přepínat mezi skaterometrií a radiometrií, aby obdržel globální mapy s nízkým rozlišením ? členitosti povrchu, intenzity zpětného rozptylu a termálních emisí. Ve výškách mezi 9,000 a 4,000 kilometry (asi 5,600 a 2,5000 mil) zařízení bude přepínat mezi výškovým měřením a radiometrií a bude provádět měření výšky povrchu a termálních emisí. Pod 4,000 kilometry (asi 2,500 mil) bude radar přepínat mezi pořizováním snímků a radiometrií?

      Protože Cassini se k Iapetu při tomto přiblížení nikdy nedostala blíž než 80,000 mil, nebylo možné aby byla provedená nějaká smysluplná radarová pozorování v průběhu této konkrétní příležitosti (Cassini byla příliš vzdálená na to, aby mohla dostat adekvátně silný signál a geometrie byla špatná?) Ale podle tohoto zveřejněného časového rozpisu před přiblížením (nahoře), bylo očekáváno, že bude dostatečný signál pro provedení jednoduchých skenů "skaterometrie" (odrazového echa ?) - aby bylo možné porovnat Cassini zaznamenané zpětné signály přímo se záhadnými signály z let 2002/2003 pořízenými radarem Areciba na mnohem větší vzdálenost?.

    Doposud, i přes jednodychost experimentu a zjevně velkému vědeckému zájmu---

     Jak jsme dříve poznamenali, do doby psaní tohoto textu NEBYLY publikovány žádné výsledky - dokonce ani stručný souhrn - týkající se prosincových radarových odrazů Iapeta z Cassini!

     Překvapivě naopak, NASA předložila stohy detailních snímků, předběžných kompozitních měření a odhadovaných povrchových teplot na Iapetu, celou škálu dat získaných kamerami a spektometry během toho stejného přiblížení 31. prosince - většina toho zveřejněno během pouhých dnů. Dokonce nabízela i "celonástěnné" výsledky hrubých snímků na webové stránce Cassini - nejen všech dosavadních přiblížení k Iapetu ale průletů kolem VŠECH ostatních měsíců od doby, kdy dorazila k Saturnu 30. června.

     Během prvního přiblížení Cassini - asi 1200 mílový historický průlet o průměru 136 mil kolem couvajícího saturnovského měsíce Phoebe - radarový experiment Cassini "zasypal" maličký Phoebe řadou signálů, tak jak kolem sonda prolétala 11. června 2004 během svého na několik mil vzdáleného přiblížení k Saturnu, poté co absolvovala sedmiletou cestu od Země?

     Oficiální potvrzení předběžných výsledků těchto historických radarových skenů Phoebe bylo učiněno téměř okamžitě ? 18. června ? do jednoho týdne od přiblížení. A detailnější vědecká publikace radarových dat Phoebe byla předložena Americké astronomické společnosti na výročním setkání divize planetárních věd v listopadu 2004. V této publikaci byla nadcházející prosincová radarová pozorování Iapeta výslovně citována (jako prostředek další základní kalibrace celého radarového systému Cassini)?

     Ale poté, co byla tato "klíčová pozorování" v prosinci úspěšně provedena, nebyla v podstatě žádná zmínka o tom jak Iapetus - mnohem významnější cíl než Phoebe, cíl s mnohem dalekosáhlejšími důsledky pro původ celého Saturnova systému (a vzpomínáte, klíčový pro "úspěšnou kalibraci celého radarového systému Cassini?") - vlastně reagoval na tyto prvotní radarové skeny Cassini?

    Nic.

     A to vše i fakt, že Dr. Charles Elachi, hlavní výzkumník radarového experimentu Cassini, je rovněž--

    Samotným ředitelem JPL!

    V podstatě je to ještě podivnější.

    Na rozdíl od setkání DPS, které následovalo po Cassiniho přiblížení k Phoebe, na kterém se Elachiho tým nemohl dočkat aby sdělil své první výsledky, se zdá, že se radarový tým JPL skrývá ? poté co bylo provedeno první radarové přiblížení k Iapetu?

    Během několika následujících týdnů (14-18 března 2005) se opět koná světově významné výroční vědecké setkání v Houstonu v Texasu - 36 výroční Lunární a planetární vědecká konference (dole). Jde o roční setkání kde jsou prezentovány všechny nejnovější objevy NASA a ostatních světových vesmírných agentur týkající se solárního systému, ke kterým došlo od minulého roku. Letos jsou v centru pozornosti tři historické planetární mise a jejich výsledky: mars rovery NASA ? v souvislosti s jejich rok trvajícím výzkumem rudé planety; stejně důelžitá orbitální mise k marsu Evrospké kosmické agentury Mars expres ?; a samozřejmě Cassini mise NASA k Saturnu?

 

     Přehled přijatých vědeckých studií, již uvedených v oficiálním programu na webové stránce LPSC 2005, ukazuje obvyklé široké spektrum fyziky solárního systému a objevů, které mají být na letošní konferenci prezentovány - včetně tří zvláštních zasedání věnovaných výhradně posledním výsledkům Cassini u Saturnu. V podstatě je zde sedm sutdií pro třetí zasedání samotné, které jsou zcela věnovány prvním radarovým pozorováním Cassini Titanu (níže).

 

    Ale--

    Z celkových 39 studií Cassini na této konferenci (nepočítaje v to vedlejší zasedání?) - ŽÁDNÁ není věnována prvním Cassiniho radarovým výsledkům Iapeta!

    Ani jediná?.

    A toto ospalé oficiální ticho - v situaci kdy doslova po staletí tento Saturnův měsíc uváděl generace pozemských astronomů ve zmatek, a po prvním použití radikálně nové technologie, která by mohla konečně rozluštit tyto staletí trvající hádanky - je zkrátka velmi, velmi divné?.

    Takže - co Cassini skutečně zaslechla 31. prosince ? že to přimělo JPL a NASA zacházet s prvními vysoce očekávanými pozorováními Iapeta radarem Cassini tak, jako by k nim vůbec nedošlo?

    Během snah radaru v Arecibo v letech 2002 a 2003, pozorování zadní strany Blackem a kol. trvalo pouze tři dny - od 8. ledna do 10. ledna; jejich radarové sledování záhadně temné čelní polokoule v r. 2003 pouze dva ?. To znamenalo, vzhledem k jeho dlouhému 79 denímu orbitu kolem Saturnu, že Iapetus rotoval během pozorování v r. 2002 na své ose pouze synchronně - vzhledem k obdrženým radarovým signálům Areciba - maximálně pod úhlem asi 14 stupňů. A asi pouhých 9 stupňů během pozorování v r. 2003.

    Za předpokladu minimálně 14 rovnostranných ploch kolem Iapeta na základě říjnových snímkových dat Cassini (spočítejte vnější okraje - dole), to znamená úhel asi 26 stupňů mezi každou plochou. Takže je šance, že během pozorování Areciba v letech 2002/2003 radarové odrazy - i přes třídení rotaci měsíce - nebyly k jednotlivým plochám na povrchu nasměrovány "normálně" (v  90 stupních). To, jak jsme uvedli dříve, by elegantně vysvětlovalo proč se signál zdál být "abnormálně" slabý: většina signálu (mimo toho odraženého náhodnými krátery na tomto starodávném otlučeném povrchu?) byla ve skutečnosti geometricky "á la Stealth" odražena pryč od Areciba ? do hlubokého vesmíru.

 

     Ale co se současnými, mnohem bližšími (méně než asi 200,000 mil) radarovými odrazy Iapeta z Cassini?

     Začněme (opět, díky simulátoru solárního systému JPL) s pohledem na polární geometrii tohoto přiblížení.

    Zde (dole) je simulovaný pohled z bodu nad severním pólem Saturnu (rovněž i oběžné dráhy všech obvyklých saturnovských měsíců, včetně Iapeta - vnější šedý polokruh). Trajektorie Cassini kolem Saturnu od doby kdy dorazila v polovině 2004 a konče 1. lednem 2005 je označena zeleně. (v tomto měřítku je Slunce a Země asi 150 stop za tímto obrázkem, nahoře).

 

     Jak nyní můžete na tomto bližším pohledu vidět (dole), sonda se nacházela v noci 31. prosince mimo "před" Iapetem (měsícem pohybujícím se po své vlastní oběžné dráze, proti směru hodinových ručiček, směrem nahoru), když měla první radarová sekvence Cassini začít: v 04:29 UTC. To samozřejmě znamená, že první radarové snímky Cassini tohoto záhadného objektu zvaném "Iapetus" ? by pocházeli z čelní, téměř uhlově černé polokoule....

      První radarová "skaterometrická" frekvence Cassini byla předpokládána v trvání 3,5 hodiny.

     Během této doby, jak můžete vidět na těchto nových detailních simulátorových pojledech, Iapetus, jak oba obíhali kolem Saturnu, předběhl Cassini, a tato dvě tělesa se témř dostala k sobě, čelem. Takže přenosový úhel mezi sondou a záhadnou temnou polokoulí Iapeta - a v podstatě té se záhadnou "zdí" - se během těchto prvních plánovaných radarových odrazů změnil jen velmi málo - pouze o asi 2 stupně v průběhu celých těch 3,5 hodin - mnohem méně než během pozorování Areciba v 2002/2003.

    Druhá příležitost Cassini pro pro pečlivý radarový průzkum Iapeta (opět na základě zveřejněného časové rozpisu zmiňovaného dříve) měla být 1. ledna 2005 - nějakých 20 hodin po nejbližším přiblížení sondy - v 15:00 UTC (dole). Tato skaterometrická sekvence se měla týkat mnohem jasnější (visuálně) zadní polokoule a měla trvat mnohem déle než ta první ? měla končit v 23:45 UTC - takže celková doba pro druhý radarový průzkum byla téměř nepřetržitých 9 hodin.

    Během této doby (níže) byl měnící se úhel sondy ve vztahu k Iapetově mnohem jasnější polokouli (vizuálně), té s nyní známými "plochami" (!), mnohem větší - nějakých 15 stupňů - v porovnání s dřívějšími pozorováními Areciba. Ve stejnou dobu Iapetova vlastní siderická rotace (ve vztahu ke hvězdám) dosáhla asi jednoho dodatečného stupně úhlové změny?

    Takže k čemu se dostávám?

    Vzhledem k této MNOHEM menší vzdálenosti přiblížení (tudíž značně větší síle signálu a mnohem menšímu šumu než v Arecibu?), v kombinaci s delší dobou nepřetžitého radarového pozorování a relativně velké úhlové změně během tohoto druhého radarového průzkumu, je možné (v podstatě více než pravděpodobné?), že Cassini pozorovala dramatický náhlý NÁRŮST v síle přijímaného signálu ? tak jak byl tento první radarový program u Iapeta prováděn sondou automaticky.

     K tomu by došlo jak by se jeden z Iapetových "plochých panelů" - v důsledku rotace "měsíce" spolu s pohybem sondy - přiblížil v úhlu 90 stupňů ? ve vztahu k přijímacímu radaru sondy.

     Pokud k tomu došlo, Iapetův povrch by se nenadále "rozsvítil" v důsledku enormního výbuchu energie vysílaného radarového signálu Cassini - odraženého přímo zpět směrem k couvající sondě, a vytvořilo by to dojem že sledovaná "plocha" měsíce znenadání expandovala stonásobně (nebo více)!

     Tento "ploškový odraz" (simulace - níže) by zcela jistě nebyl konzistentní s JAKÝMKOLIV přirozeným radarovým planetárním vysvětlením?.

 

     Za předpokladu, že lidé z JPL jsou stejně schopní jako my složit si to dohromady, je možné že tento radarový odraz při přiblížení Cassini byl TAK anomální, že byl správně analyzován ? tak jak měl ? během prvních několika hodin poté co byl JPL obdržen: radarová detekce celého umělého měsíce - zřetelně navrženého podle revolučních elektromagnetických teorií profesora Ufimceva?!

     A že brzy "někdo" - mnohem výše ve struktuře vlády než je JPL (nebo dokonce NASA) - poté co viděl tato konečná vysoce anomální radarová data ? místa se "stamil dlouhými okraji" v tichosti vydal "umlčující příkaz" pro celý tento "Iapetův výzvědný experiment" ? v souladu s "Brookings"?!

     Protože oni rovněž začali mít podezření že---

 

- pokračování-

Převzato: Enterprisemission.com

(c) 2005 Richard Hoagland

(c) 2005 Translation: Luboš Janda

Šíření tohoto materiálu povoleno s výslovným souhlasem redakce !