NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ VŠECH DOB III. - VESMÍR JAKO PROJEV HOLOGRAFICKÉ A FRAKTÁLOVÉ FORMY VĚDOMÍ (2)

Pokud je vše energie, a pakliže má "energie vakua" skutečně specifickou dynamiku a také i specifickou strukturu, pak by i vědomí mělo vznikat v závislosti na dynamice kreativní energie Vesmíru. Vzhledem k tomu, že v poslední době stále narůstají důkazy o tom, že naše vědomí nevzniká ve fyziologických oblastech mozku, pak naše vědomí musí být nějakým způsobem provázáno s dynamickými procesy všudypřítomné kosmické energie.

Z tohoto hlediska usuzuji na to, že v závislosti na "Holo-fraktálním modelu" Nassima Harameina by měl být původ vědomí a ona již zmíněná dynamika "duálního torusu" ve vzájemně neoddělitelném spojení. Jinými slovy řečeno, buďto Vědomí produkuje dynamicko-kreativní procesy ve Vesmíru, anebo opačně kreativní procesy duálního torusu (myšleno obecně) jsou původem Vědomí. V této chvíli zcela jistě nerozřešíme, co bylo první (podobně jako je to s tou slepicí a vejcem), ovšem uvedenou hypotézu můžeme vnímat jako poměrně slušný základ k následujícím nástavbám.

Když jsem si představoval kombinace různých dynamických procesů vztažných se k univerzálnímu modelu "duálního torusu", dospěl jsem postupně k poměrně velmi neodbytné myšlence, že tam někde ve středu veškerého tohoto dění se bude muset s poměrně výrazným druhem určitosti nacházet to, čemu říkáme "singularita". V takovém případě, čistě hypoteticky řečeno, by původem vědomí mohla být podstata "černých děr" (jsem přesvědčen o tom, že jsme doposud zatím ještě nedokázali odhalit skutečnou podstatu těchto bizarních formací, které jsou součástí naší reality).

Zjistil jsem, že se lidé (ovšem vcelku logicky) neuvěřitelně silným způsobem ztotožňují se "svým" tělem. Na tom pochopitelně není nic špatného, ale otázkou je, zda by ono kouzelné slůvko "JÁ" mělo být s fyzickým tělem spojováno zcela. Já si osobně myslím, že ani náhodou. Spíše bych to viděl takto: "JÁ" = VĚDOMÍ. Pokud je alespoň částečně na tomto rovnítku něco pravdivého, pak bychom mohli směle říci, že naše spirituální podstata je fraktálním vyjádřením Vesmíru a zároveň jsme i jeho holografickým vyjádřením (Jak nahoře - tak dole). To známe přece všichni.

Pokud bychom alespoň částečně výše uvedenou myšlenku dokázali přijmout jako vcelku reálnou záležitost, pak je navýsost zřejmé, že každý z nás čili každý lidský jedinec má k dispozici v kterékoliv vteřině svého nekonečného života absolutní sumu dat a energie Vesmíru, jehož jsme nedílnou součástí. Jsme jedno a všechno. Jsme absolutně jedineční. Jinými slovy řečeno - jsme "horizontem událostí Vesmíru". Když se podíváme do elektronového mikroskopu, co vidíme? Koule, atomy, protony, elektrony, buňky atd.

A když se v noci podíváme dalekohledem do Vesmíru, co uvidíme? Koule. V takovém okamžiku bychom si měli uvědomit, že jsme právě svědky rozvoje té nejnádhernější tvorby Života. Kreativita Vesmíru se tak nejzřetelněji projevuje přímo na horizontu mezi dvěma projevy našeho Vesmíru. Když se do mikroskopu, vidíte zrcadlící se odraz Vesmíru nad našimi hlavami, když se díváte dalekohledem, vidíte zrcadlící se odraz Vesmíru, který se nachází v každé buňce našeho těla. A naše Vědomí je ve středu/centru, je singularitou/energetickým srdcem Všehomíra. A právě toto je podstata "Holo-fraktálového modelu" Nassima Harameina.

Všechny starověké tradice stále dokola opakují, že: ".....Vesmír je v Nás". Říkají také, že když se podíváme do svého vlastního nitra, například prostřednictvím meditace, zjistíme, že jsme spojeni se vším, co existuje. Meditace je ve skutečnosti prostředek, prostřednictvím kterého jsme schopni aktivovat singulární kvalitu našeho Vědomí. Jinými slovy řečeno, když obrátíme svou pozornost "dovnitř" skrze meditaci, co je vedlejším produktem?

Klid - vnitřní mír, energetická hojnost a propojení se vším, co existuje. Zároveň se "zastavuje čas", nebo ještě lépe řečeno, prostřednictvím hlubokého meditačního stavu vědomí zažíváme zkušenost, že čas neexistuje. V centru hluboké meditace nejsou a  nemají žádný význam takové výrazy jako "před" a "po" nebo "bylo" a "bude". Toto všechno jsou zkušenosti našich předků táhnoucí se desetitisíce nebo statisíce let do šerého dávnověku. Další zajímavostí je fakt, že výše uvedené kvality jsou typickými vlastnostmi "singularity": klid, ticho, nekonečná energetická hustota a jednota.

Zkusme více přemýšlet o tom, nakolik jsme si vědomi, že jsme Vědomí.

Podstata mysli a funkce našeho mozku

Než pokročíme dál, chtěl bych se ještě vypořádat s některými dalšími nezodpovězenými otázkami, které se přímo dotýkají podstaty a funkce našeho vědomí a funkce našeho fyzického mozku. Vzhledem k tomu, že jde o poněkud obsažnou problematiku a tento materiál se přece jen tématiky věnuje trochu něčemu jinému, i když to všechno samozřejmě vzájemně dost úzce souvisí, rozhodl jsem se na téma podstaty a funkce lidského vědomí a lidského mozku připravit speciální samostatný materiál.

Nyní bych chtěl jen v té nejzákladnější koncepci nastínit jisté opěrné indicie, které opravňují pochybovat o tom, že tvůrcem našeho vědomí je fyzický mozek. Skutečná povaha našeho vědomí/mysli může být totiž diametrálně odlišná od toho, co nám oficiální věda předkládá, anebo o čem jsme prakticky každý den přesvědčováni. Mám za to, že nebudu nijak přehánět, když povím, že od nepaměti byl člověk fascinován problematikou "mysli". I v současné době, kdy se skrze různé objevy a nové fenomény posouváme v chápání skutečné lidské podstaty výrazně dopředu, je faktor "mysli" stále cítěn jako dominantní aspekt naší kultury.

Na druhou stranu jsou v nás bohužel zakořeněny jistá pevná mentální schémata a představy o tom, jaká je povaha mysli a zcela jistě bude trvat ještě nějakou dobu, než se na celospolečenské úrovni podaří široké spektrum těchto dnes již přežitých představ odbourat. Měl jsem možnost hovořit s několika špičkovými neurology a všichni mi mezi čtyřma očima sdělili, že o povaze mysli toho víme zatím skutečně jen velmi málo. Zatím nám chybí klíčové aspekty, jež by souvisely s problematikou mysli a které by nás posunuly dopředu.

První věc, kterou bych chtěl navrhnout, je jistý druh představy, která nám ukazuje mozek s celou svou anatomickou a biochemickou platformou, nikoliv jako zdroj myšlenek a naší identity, ale jako "nástroj" - "přijímač" lidské inteligence a vědomí. Čili mozek není Zdroj, ale Prostředek, který se umí připojit k Síti a který umí "zprostředkovat" a "uzpůsobit". Při této příležitosti jsem si vzpomněl na jeden velmi inspirativní citát:

"Můj mozek je pouze přijímač a vysílač. Vesmír je médium, ze kterého získáváme znalosti, sílu a inspiraci. Já jsem dokázal do tajů tohoto média proniknout a vím, že existuje." (Nikola Tesla)

Před nějakou dobou jsem studoval některé výstupy z výzkumu kanadského neurochirurga, který se jmenuje Wilder Penfield. Tento člověk věnoval kus svého života (od roku 1939 do roku 1970) práci s pacienty trpící různými formami epilepsie. Během tohoto výzkumu zjistil, že pomocí stimulace lidské mozkové kůry malým elektrickým proudem dochází ke spontánnímu probuzení konkrétních vzpomínek, nebo dokonce i snů. Jeho práce položila základ modernímu pohledu na celou řadu mozkových funkcí, ale hlavně souvztažnostem mezi pamětí a myslí.