REZONANCE 2022: TEKUTÉ SVĚTLO (49)

Semjase v jednom ze svých vyjádření poměrně detailním způsobem popisuje, jakým způsobem a jak výrazně je růst duchovní energie ve vnitřním prostředí naší sluneční soustavy stimulován tzv. "kosmickou energetickou oscilací", která je základní příčinou charakteru a rychlosti evoluce života v naší bezprostřední části kosmického prostoru. Z těchto informací vyplývá, že je třeba velmi vážným způsobem brát v potaz aktuální umístění naší sluneční soustavy na její cestě kolem galaktického jádra. Tato skutečnost se pak shoduje s poznatky našich předků, kteří věděli o tom, že charakteristika rotačního pohybu našeho solárního systému kolem galaktického jádra je podobná křivce zvané "sinusoida".

Z tohoto důvodu dochází k velmi pravidelnému přechodu našeho systému přes tzv. "galaktický rovník" střídavě do oblasti severní a jižní hemisféry našeho galaktického tělesa. Vzhledem k tomu, že v prostředí galaktického rovníku dochází k nejsilnější kumulaci celé řady vysokofrekvenčních typů energii, které blahodárně působí především na buňkový systém živých organismů včetně datové a energetické koncepce DNA, pak každý takový cyklický přechod sluneční soustavy přes galaktický rovník byl ze strany našich předků velmi úzkostlivým způsobem sledován a predikován.

Ukazuje se také, že naši předci si velmi dobře uvědomovali důležitost velmi specifického emočního a mentálního naladění civilizace v takovém období proto, aby užitek z vlivu výše uvedených kosmických energií byl pokud možno co nejefektivnější. Součástí takového globálního civilizačního naladění byly celé série zvláštních emočních a mentálních cvičení, které byly v inkriminovaném období praktikovány na individuální úrovni celými národy.

Tato cvičení měla za úkol stimulovat rezonanční pole jádra buněk fyzických těl na takový kmitočet, který podmiňoval vytvoření velmi důležitého synergického efektu s příjmem důležitých typů kosmických energií z oblasti galaktického rovníku. Systémovou analýzou jsem dospěl k názoru, že právě v tomto období je celá naše sluneční soustava pod vlivem velmi mocného proudění infrazvukových vln, které vykazují relaci kolem 1,46 Hz, což je kmitočet, který patří do skupiny extrémně důležité rezonance.

Semjase také zmínila další velmi důležitý fakt, jehož podstata se velmi dobře kryje s poznatky, které se mi podařilo získat ze zcela jiných informačních zdrojů. Jde o to, že jmenované kosmické oscilace jsou transdukovány zde na Zemi globální sítí energeticky vzájemně propojených pyramidových staveb, jež jednak zesilují již zmíněnou frekvenci 1,46 Hz, ale mimoto používají spektrum přijímaných kosmických energií k převodu na další druhy infrazvukového stojatého vlnění s ohnisky na různých místech Země. Podle Meiera tato ohniska zároveň slouží jako kontaktní místa, kterých je možno využít pro psycho-mentální, nebo dokonce za určitých okolností i přímo pro fyzický kontakt se zástupci Plejarské civilizace.

V letech 2005 - 2007 jsem věnoval poměrně hodně času tomu, abych analyzoval geografické prostředí u nás v České republice a z části i u sousedů na Slovensku. Po určité době se mi skutečně podařilo lokalizovat několik konkrétních míst, jež svou povahou a naměřenými daty poměrně výrazně odpovídají charakteristice globálních energetických ohnisek silného stojatého infrazvukového vlnění s napojením na několik pyramidových staveb zde v ČR (jde o objekty, které nebyly doposud oficiálně objeveny a které se nachází pod poměrně silným nánosem zeminy s patřičnou vegetací). Navíc se mi podařilo zjistit, že tato místa jsou analogickým způsobem propojena na pyramidový komplex v srbské lokalitě Vysočica a pyramidový komplex Gíza v Egyptě.

Tato zjištění mne nijak nepřekvapila a do určité míry jsem je i očekával. Je také docela dost dobře možné, že v prostředí naší republiky a na Slovensku může být aktivních podstatně více ohnisek infrazvukového stojatého vlnění, než se mi doposud podařilo zjistit. Každopádně i Billy Meier si byl velmi dobře vědom existence podobných lokalit na území Švýcarska (domnívám se, že tyto informace získal přímo od zástupců Plejarské civilizace).


Jak je patrné na fotografii výše, jedno takové místo se nachází v místě zvaném Ober - Sätelleg, kde měl Meier několik velmi zajímavých kontaktů s mimozemskou inteligencí. Fotografie byla pořízena dne 8. března 1975 a podle designu objektu se evidentně jedná o plejarskou technologii. K druhému významnému setkání na tomto místě došlo o několik týdnů později, konkrétně dne 7. července 1975.

Toto druhé setkání dostalo velmi zajímavý podtext tím, že se Billymu Meierovi a ještě několika dalším lidem podařilo učinit poměrně unikátní akustické nahrávky objektu, se kterým byli všichni zúčastnění v bezprostředním kontaktu. Výzkumník Wendelle Stevens celou záležitost popsal v dokumentu: "UFO Sound Recordings Semjase’s Beamship During a Demonstration Flight", a jelikož jsou v něm uvedeny pro naše potřeby velmi podstatné informace, bylo by vhodné přinejmenším část tohoto materiálu přímo odcitovat:

"Další analýza zvuku byla provedena na materiálu, který byl natočen profesionálními kamerami na vysoce citlivý 16 mm film. Tato analýza byla uskutečněna v "Excalibur Studios" v Studio City, Kalifornie. Analýzu uskutečnili zvukaři a konstruktéři elektronických systémů - Nils Rogmerud a Steve Singer, a to za pomocI spektrálního analyzátoru "Hewlett Packard" (Model 3580), který obsahoval paměťovou jednotku, dvou-kanálový osciloskop, baterii s amplitudovým výstupem a mnoho dalších důležitých technologických komponentů.

Předmětem analýzy byla nahrávka zvuků mimozemského plavidla, která byla učiněna před 15 svědky. Nahrávka byla provedena dne 7. července 1975 v lokalitě Ober-Sädelegg ve Švýcarsku. Zvuková nahrávka trvá 48 minut a je zaznamenána celkem na čtyřech kazetách. Meier měl k dispozici tři rekordéry, které byly opatřeny technologií na potlačení šumu tak, aby se zabránilo rušivým vlivům z okolních hospodářských budov.

Meier se nacházel přibližně 68 metrů od epicentra zdroje zvuků. Meierova manželka Kalliope pracovala se svým vlastním rekordérem zn. "Aiwa". Ona a Jacobus Bertschniger, Engelbert a Maria Wächerovi, Eva Bieri a dvě Meierovi děti se nacházeli ve vzdálenosti asi 490 metrů od epicentra zvuků. Je třeba dodat, že zvuky přicházely z výšky jakoby z nebe. Výše uvedeného dne byly zvuky tak hlasité, že dva členové jedné z místních rodin, kteří bydleli v domku ve vzdálenosti asi 700 metrů od epicentra zvuků, se běželi podívat co se děje. Přiběhli právě včas, aby stihli poslední minuty záznamu.

Několik dalších obyvatel z malé vesničky Zinggen, která se nacházela ve vzdálenosti tří kilometrů, vyběhlo také na kopec se snahou nalézt a identifikovat zdroj těchto podivných zvuků. Ve chvíli, kdy se tato nová skupina příchozích objevila na "scéně", zvuky náhle umlkly. V místě, kde stál Billy Meier měl zvuk charakter zcela ohlušujícího skřípání, které bylo tak intenzivní, že Meier musel položit nahrávací aparaturu na zem, aby si mohl hlavu zabalit do bundy. Dokonce i potom ještě několik dalších hodin trpěl nesnesitelnou bolestí hlavy. Teprve až druhý den byl schopen slyšet bez zázněje a oči ho bolely bezmála týden.

Takže, jak již bylo řečeno, se zvukoví specialisté jali zkoumat tento nový zvukový materiál. Pomineme-li velmi důležitý fakt, který jednoznačně hovořil ve prospěch pravosti dotyčné zvukové nahrávky, podařilo se odborníkům zjistit, že nahrávka je jedinečná ještě ve třech dalších bodech:

  • 1) Součástí nahrávky bylo přinejmenším třicet nebo i více diskrétních frekvencí, které tvořily náhodné a neustále se měnící variace v kmitočtovém rozsahu od 4 - 2170 Hz, ale nejčastější relace se pohybovaly ve frekvenčním rozpětí od 470 do 1452 Hz.

  • 2) Amplituda těchto frekvencí se také neustále měnila, přičemž rezonanční dominance se také střídala.

  • 3) Tvar vlny se také neustále měnil jakoby v náhodném, ale pravidelném rytmu. Vlnové vzory, které byly patrné na osciloskopu, vykazovaly konstantní frekvenční posun, kdy se hlavní vlnové vzory na všech frekvencích v jednom okamžiku sešly v dokonalé synchronizaci, aby v okamžiku následujícím odcestovaly různými směry, přičemž vytvářely různé vzory. Takže v jednom momentu se zdálo, jako kdyby se zdánlivě pohybovaly v clusteru jedním směrem a v momentu dalším zase v opačném směru. Poté se tyto vlnové vzory postupně rozšiřovaly až na jeden okamžik, kdy vytvořily vzájemně přesný a rovnoměrný vzor. Důležité je také upozornit na to, že i když se všechny tyto změny zdály být náhodného charakteru a nebyly opakovány v určitém pořadí, vždy se objevily v určitém přesně stanoveném geometrickém vztahu k sobě navzájem.

Později se k vyšetřování akustické nahrávky přidali ještě další dva specialisté na analýzu zvuků a akustických jevů, kteří předmětné zvuky přezkoumali ještě jednou nezávisle po své vlastní ose. Nakonec se všichni shodli na tom, že charakter zvuku je naprosto jedinečný s tím, že jakákoliv umělá realizace takové nahrávky (za tehdejších podmínek samozřejmě, poz. aut.) byť by byla vedena v krátkém lineárním segmentu, je z praktického hlediska zcela vyloučená.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly