MACHINACE SE ZLATEM - POSLEDNÍ NOVINKY

Zlatý trh je považován za jeden z nejvíce utajených. Ovšem i přes tuto okolnost se hromadí důkazy o tom, že největší světové banky mají tajnou dohodu s měnovými orgány Spojených států, která vede k podvodným transakcím s tímto kovem. První náznaky toho, že se ministerstvo financí USA, "Wall Street" a některé londýnské banky podílejí na nezákonných machinacích se žlutým kovem, přicházejí z organizace "GATA" (Gold Anti Trust Action).

Tato instituce vznikla v roce 1990. Hlavními zástupci "GATA" jsou odborníci z oblasti zlatého trhu a zástupci malých společností, které se zabývají těžbou zlata. "GATA" si klade za cíl odhalit nezákonnou činnost bank, které jsou po dlouhou dobu zapojeny do machinací, na jejichž konci je umělé snižování ceny tohoto kovu. Poté, co v roce 1970 byla demontována vazba dolaru na zlato, po jsme nějaký čas zažívali prudký nárůst cen zlata (v rámci systému "Bretton Woods" byla cena tohoto kovu stanovena na 35 dollarů za trojskou unci).

V lednu 1980 tato cena prolomila hodnotu 800 dolarů, což byl ve 20. století absolutní rekord. Mezitím nadnárodní finanční komunita, která zahájila odklon dolaru od zlatého standardu a přechod na globální měnový systém, který byl založen na papírovém dolaru, začala být rostoucí cenou zlata velmi znepokojena. Při formální demonetarizaci zlata zůstal de facto jediným konkurentem zelený dolarový papír. Situace pak byla jednoznačná. Čím vyšší byla cena zlata, tím více padala hodnota dolaru a naopak, při nižších cenách zlata vzrostla hodnota dolaru.

Zároveň v roce 1980 vstoupil do finální fáze proces globalizace, který je chápán jako prosazování amerických zájmů po celém světě (přesně v tomto duchu hovořil během dnešního projevu i ruský prezident Vladimír Putin, pozn. red.). V tomto globalizačním procesu se pochopitelně vztah mezi dolarem a zlatem výrazně přiostřil. Na tento fakt reagovaly orgány USA ve spojení s hlavními bankami tak, že započaly projekt umělého snižování ceny žlutého kovu.

To byla samozřejmě bolestivá rána pro těžební průmysl zlata v mnoha zemích. Zejména pro malé a střední podniky v tomto odvětví se začala snižovat ziskovost. Vzešla potřeba chránit zájmy tohoto průmyslu a tak se některé těžební společnosti dohodly na vytvoření organizace "GATA". Následně pak tato instituce počala odhalovat různé machinace na trhu se zlatem. Na základě nepřímých důkazů se však nepodařilo prokázat existenci globálního kartelu, který záměrně uvedl na trh velké množství zlata. A o jaké zlato se jednalo?

Šlo o zlato, které pocházelo ze zásob amerického ministerstva financí, či dokonce z některých centrálních bank jiných zemí. Tyto machinace se žlutým kovem byly maskovány velmi mazanými účetními transakcemi. V důsledku toho v roce 1990 cena žlutého kovu začala proti vší logice padat. Tento pokles vypadal obzvláště divně uprostřed rostoucích cen ostatních reálných a finančních aktiv a komodit. Americký dolar byl samozřejmě na vysoké úrovni, což urychlilo proces globalizace. Pomohla tomu i vlna privatizace v Rusku, která byla realizována za pomocí dolaru. Je zřejmé, že čím vyšší je kurz rublu vůči dolaru, tím více majetku si můžete zakoupit v průběhu privatizace.

Zároveň docházelo k tichému skupování zlata za nízké ceny a k jeho kumulaci. Dnes se stále častěji vyzývá k návratu ke zlatému standardu. Pokud k tomu dojde, budou mít z takové změny obrovský prospěch ti, kterým se podařilo v průběhu "vyprazdňování sklepů" amerického ministerstva financí a některých centrálních bank naakumulovat největší množství tohoto drahého kovu. Můžeme předpokládat, že v prvé řadě to budou banky, které jsou kontrolovány ze strany skupiny Rothschildů, kteří se tím, čím jsou, stali díky tomu, že se jim během napoleonských válek před dvěma sty lety podařilo soustředit do svých rukou většinu evropského zlata.

Takový je v podstatě druh intrik ve spojení s oficiální demonetarizací. Odborníci z instituce "GATA" došli k následujícímu závěru: prostory ve "Fort Knox" a další depozity amerického ministerstva financí jsou v současné době téměř prázdné. V nejlepším případě jsou naplněny wolframovými padělky, které jsou vydávány za skutečné zlato. Pokud vám to přijde přitažené za vlasy, přečtěte si následující příběh.

Skandál kolem repatriace německého zlata

Většina oficiálních zlatých rezerv Německa je uložena v USA a Velké Británii. Po nějaké době se v Berlíně začaly šířit pochybnosti o tom, že německé zlato, umístěné v trezorech amerického ministerstva financí, je stále na svém místě. Němci začali požadovat vrácení zlata do své země, ale tento zákonný požadavek se setkal s vážným odporem. Na základě toho se "Bundesbank" začala dožadovat revize svého zlatého depozitu. V další fázi se počaly ohrazovat americké měnové orgány tváří v tvář americkému ministerstvu financí a "Federální reservy" v New Yorku (zlaté rezervy se měly nacházet v bankách Manhattanu).

Americké měnové orgány nejenže odmítaly vrátit tuto komoditu, ale též odmítly poskytnout příslušným orgánům přístup k úložišti německého zlata. Velmi dramatická diskuze mezi Washingtonem a Berlínem vytvořila nepříznivou reakci na Washington, a dokonce posílila podezření mezinárodního společenství, že s úložištěm zlata mnoha zemí nebude všechno v pořádku. Proto, aby se předešlo razantnímu skandálu, byl nakonec Washington nucen Němcům vyjít vstříc. V lednu roku 2013 bylo dohodnuto, že do konce roku 2013 bude Německu zasláno 50 tun zlata. Ovšem nedávné události nabraly rovněž zajímavý charakter.

V roce 2013 obdrželo Německo skutečně své zlato, ovšem nikoliv 50 tun, ale pouze 37,5 tuny. Cožpak je v dnešní době tak složité přepravit 50 tun materiálu přes Atlantik? Ale to, co je skutečně velmi důležité a bizarní, je fakt, že před tím, než bylo zlato z USA odesláno, došlo k jeho přetavení. Mimochodem Německo nikdy o takovou službu nepožádalo. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že každá země může mít své vlastní ingoty, které nelze zaměnit s ingoty jiných zemí. Mezi charakteristické znaky patří velikost a hmotnost těchto ingotů. "Bundesbank" má k dispozici veškerou dokumentaci, která dokáže odlišit německé zlato od španělského, ruského nebo třeba tureckého zlata.

Pokud si v úschovně na vlakovém nádraží uložíte své zavazadlo, budete pravděpodobně chtít, aby jste zpět dostali svůj vlastní a ne kufr někoho jiného. Takže Německo obdrželo zlato zcela neznámého původu, a to nikoliv v požadovaném množství, ale v podstatně menším, přičemž od původní žádosti uplynula velmi dlouhá doba. Na tuto skutečnost reagovali odborníci z "GATA", kteří prohlásili, že mnohým zemím světa hrozí, že jejich původně uložené zlato se jim již nikdy nevrátí (tedy alespoň nepůjde o původní originální zlatý depozit).

Po smutných zkušenostech Německa začalo stále více zemí apelovat na americké ministerstvo financí s požadavky na uvolnění a návrat jejich zlatých rezerv. Všeobecně se však má za to, že americké ministerstvo financí bude schopné uspokojit požadavky leda tak prvního žadatele ve frontě na čekací listině, tedy Německo. On všeobecně rok 2013 se vyznačoval velkým množstvím skandálů ve finančním světě. Prokázalo se, že mnoho bank prestižních značek bylo zapojeno do různých podezřelých manipulací a transakcí. Největší skandály pak byly spojeny se sazbami na úvěrových trzích.

Na počátku letošního roku se začíná ono dlouhodobé spiknutí kolem manipulačních aktivit se zlatem konečně dostávat na povrch. Sám ředitel "Německého finančního dohledu" (BaFin) - Elke Koenig řekl, že skutečný rozsah manipulací s drahými kovy zakládá oprávněné podezření, že půjde o největší skandál v globální bankovní a obecně finanční sféře v novodobých dějinách.