ÚDER PŘIŠEL PŘED 13 000 LETY (3)

Jistou ironií je skutečnost, že mnohé z toho, co bylo řečeno v předcházející části, je zahrnuto v LaViolettově "Teorii supervln". Tento vědec dochází k závěru, že existují cyklické a poměrně časté energetické exploze uvnitř jádra galaxie. Následné energetické vlny se šíří vnitřkem galaxie rychlostí vyšší, než je rychlost světa a neřídí se tradiční Newtonovo či Eisteinovou fyzikou. Tyto vlny se šíří směrem ven ke galaktickému okraji a jejich mohutný energetický potenciál má vliv na všechno, co stojí v cestě. Tak, jak putují k hranicím galaxie, jejich energetický potenciál postupně slábne. Z tohoto důvodu do určité vzdálenosti od středu galaxie dochází i k explozím celých hvězd ve chvíli, kdy se energetická galaktická vlna dotkne energetické zóny těchto hvězd.

Naše sluneční soustava má v tomto ohledu štěstí v tom, že se nachází v periferních oblastech galaxie. Energetická vlna, která vstoupí do sektoru naší sluneční soustavy, tak nemá zdaleka tak silný energetický potenciál jako za jiných okolností. I přesto to však stačí na to, aby uvnitř našeho slunečního systému vyvolala energetický šok, který měl konkrétně v případě naší planety vždy ohromující dopad na komplexní biodiverzivitu. LaViolette je přesvědčen o tom, že k takové situaci došlo v prehistorii naší planety již mnohokrát a naposledy v období kolem 10 800 let př. n. l.

Toto období se shoduje s nálezy kosmického prachu v ledových jádrech. Rozdíl činí zhruba 200 let, což je poměrně zanedbatelná položka. Na tomto místě bych chtěl upozornit na to, že Paul LaViolette je zastáncem tzv. "vnější čili kosmické" příčiny globálního kataklyzmatu, ke kterému ve výše uvedené době zcela jistě došlo. V současné době máme ohledně této otázky k dispozici tři hlavní teorie:

• a) Teorie upřednostňující vnější čili kosmickou příčinu.

• b) Teorie upřednostňující vnitřní geopolitickou příčinu (například válečný konflikt mezi Atlantidou a Lemurií).

• c) Souběh obou dvou výše uvedených pří