EXISTUJE VE VESMÍRU SKUTEČNĚ POTENCIÁLNĚ REÁLNÁ HROZBA PRO LIDSKOU CIVILIZACI? (3)

„I když je heliokosmos, tedy celkové sluneční těleso, samoregulační systém, je současně i podsystémem uvnitř většího galaktického prostoru. Jeho inhalace proto sestává z [přijímání] kosmických sil – na galaktických frekvencích – zprostředkovaných buď přímo z galaktického jádra, anebo prostřednictvím ostatních inteligentních hvězdných systémů. Exhalace [čili vysílání] reprezentují pozměněné toky energetických informací vracených zpět do jádra galaxie [známého Mayům jako Hunab Ku, v současnosti zkoumanému jako ‘velké centrální slunce’ nebo ‘slunce za Sluncem’].“ Jak planeta Země přijímá tyto elektromagnetické impulsy?

„Ozvěna pozemských činností je jako kolísání v obrovské elektromagnetické baterii. Klíčovým rysem této baterie jsou dvě skořepiny ionosféry, nižší měsíční a horní sluneční skořepina, které se rozprostírají 60 a 70 mil nad podlažím pozemského elektromagnetického oceánu. Tyto ionosférické proudy jsou v přímé rezonanci se slunečními a měsíčními poli, která zpomalují vítr a vytvářejí atmosférické podmínky v nejnižších polohách elektromagnetického oceánu. Ionosférické oscilace na kmitočtu asi 7,8 Hz jsou v rezonanci s lidským mozkem, který – při kmitočtu 7,8 cyklu za sekundu – odráží stav ‘samadhi’, neboli pohroužení do [hluboké] meditace.

Tato normální neurální ionosférická frekvence je primární klíč [k plnému rozvíjení světelného těla Země a jednotlivých lidských bytostí].“  „Daleko nad ionosférou jsou další dvě součásti zemské elektromagnetické baterie, radiační pásy – nižší pozitivně nabitý a svrchní záporně nabitý elektronový sluneční pás. Tyto pásy jako buněčné membrány zprostředkují větší elektromagnetické proudy, pojící Zemi se Sluncem a dále k ostatním systémům galaktické centrály…“  Vliv ladění kmitočtů galaktických, slunečních a planetárních vibrací na člověka vysvítá už z běžné neurální a ionosférické frekvence 7,8 cyklu. Je to nejen frekvence osvícení, ale předpovídá také možnost další transformace – vytváření světelného těla, ať už jde o jednotlivé lidské bytosti, lidstva jako celku i celé planety.

Ale to je úplně jiná kapitola. Nyní si ukážeme, proč má elektromagnetický vzor tak rozhodující význam pro další vývoj lidstva. Z dosud uvedeného vyplývá, že síly, které hodlají pokračovat ve využívání lidstva snižováním všech hodnot až na pouhou materiální bázi, si přejí zabránit dalšímu vývoji. Proto se novému paradigmatu (vzorci) brání a dělají vše, co mohou, aby se mohly nadále tvářit, jakoby něco takového vůbec neexistovalo, že planeta X neexistuje, a že by mohla vyvolat změny Země je čirý výmysl.


POZOROVÁNÍ PLANETY „X“

Projděme si některé důkazy, které ve svém popisu kompletního scénáře planety X shromáždil a prezentoval M. Hazelwood.  Řada deníků přinesla v lednu 1981 zprávu o prohlášení, které na mítinku Americké astronomické společnosti učinili Dr. Richard Harrington a jeho spolupracovník Dr. Thomas Van Flandern z US Naval Observatory: „Nepravidelnosti v oběžné dráze Pluta signalizují, že sluneční systém obsahuje desátou planetu.“ Podobný článek se objevil i v New York Times dokonce ještě 19. června 1982. „O rok později (1983) planetu X rychle nalezl čerstvě vypuštěný IRAS (astronomická družice pro infračervená pozorování): „Orbitální teleskop objevil nebeské těleso velké jako Jupiter na okraji naší sluneční soustavy ve směru souhvězdí Orion“ – psal deník Washington Post.

V srpnu 1988 prezentovaná Harringtonova zpráva uváděla, že „masa tohoto tělesa je pravděpodobně čtyřikrát větší než masa Země.“ Roku 1992 publikovali Harrington a Van Flandern svá zjištění se závěrem, že zde je planetární „vetřelec“. Rozsah pátrání se omezil na jižní oblohu, pod ekliptikou. (Harringtona, přítele a informátora Z. Sitchina, brzy poté přejelo auto; Van Flandern, který „rychle pochopil situaci“, se od té doby vyžívá v šíření gigantické dezinformační pohádky o “explodované planetě” mezi Marsem a Jupiterem - a Sitchin s ohledem na Nibiru podstatně „zkrátil krok“… pozn. red.) Planeta X je pravděpodobně tzv. „hnědý trpaslík“ na oběžné dráze mezi naším Sluncem a jeho (temným) dvojčetem. 

X má oběžnou dráhu, kterou uzavírá jednou za cca 3660 pozemských let. Pokud planeta létá po oběžné dráze mezi dvěma slunci, místo aby obíhala jen jedno, je způsob jejích oběhů hodně odlišný. Tráví 99.99% času pomalým vzdalováním od jednoho ze sluncí, dokud nedosáhne bodu uprostřed. Pak ji převezme gravitace toho slunce, k němuž se momentálně blíží, a relativně v okamžiku ji přenese další částí cesty. Planeta X dospěla k bodu předělu někdy v roce 2000. Zbytek vzdálenosti urazí v období nejbližších tří let. V okamžiku průchodu soustavou se bude pohybovat svou nejvyšší rychlostí. Jakmile protne dráhu Pluta, potrvá jen 90 dnů, než projde mezi Zemí a Sluncem.“ Nejpravděpodobnějším datem jejího průchodu a nejvyššího vlivu na Zemi je jaro 2003. Dokonce i NASA v roce 1982 přechodně úředně uznala existenci planety X:

„Za nejzazšími planetami se skutečně vyskytuje nějaký objekt.“ Dnes se NASA pokouší zamést jakékoli zdání nebezpečí pod koberec prohlášením, že nejde o nic víc než o velký asteroid. Jenomže, zatímco až do počátku 2001 mohly vidět planetu X jen největší teleskopy, nyní už je pozorovatelná dokonce i mnohem skromnějšími přístroji středně velkých hvězdáren. 4. dubna 2001 (nedopatřením…) ohlásila její velikost a souřadnice Lowellova observatoř.


PŘESUN PÓLŮ SPOJOVANÝ S POSLEDNÍ DOBOU LEDOVOU

„Poslední přesun pólů provázený ledovou dobou dokazuje, že se tehdy Země setkala s velkým nebeským tělesem.“ („Starý ‘skutečný’ severní pól tehdy byl na severu státu Wisconsin. Ruská Sibiř měla tropické podnebí s deštnými pralesy a mamuty. V jediné noci totální zkázy, byly tyto oblasti přesunuty stranou a za nepředstavitelných větrů a bouří se póly přesunuly o odhadovaných 30 až 40 stupňů. Stáda mamutů byla doslova přes noc bleskově zmrazena s ještě čerstvými tropickými rostlinami v tlamě a jícnu a pohřbena v tom, co je dnes sibiřskou tundrou. Jejich maso se uchovalo tak dobře, že bylo užíváno k jídlu (dokonce prodáváno na tržištích) v období výstavby transsibiřské železniční magistrály. Dokonce ani po jednodenním vystavení běžné teplotě nezažluklo a bylo normálně poživatelné.

Tehdejší změna Země byla tak rychlá a úplná, že mamutí maso zůstalo čerstvé jako v den zmrazení před tisíci let.“ Přesněji zhruba před 3600 lety, což je ode dneška takřka přesně doba zatím poslední návštěvy planety X.

-konec-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly