ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? ("MICHELSON-MORLEYŮV" EXPERIMENT V POTÍŽÍCH) 34. část

Michelson-Morleyův experiment trochu z jiného úhlu pohledu

1. Sagnacova rotační verze "Michelson-Morleyova" (dále již jen "M-M") experimentu

Paradigma relativity vytvořilo velmi hlubokou stopu v historii teoretické fyziky, a to až do současné doby. To se pochopitelně odrazilo na jejím až dogmatickém lpění a dodržování v prakticky všech existujících odvětvích Einsteinovy fyziky. Ovšem tak, jako u všech takových paradigmat i zde se našlo několik fyziků, kteří prostě odmítli přijmout její koncepci. Je tedy pochopitelné, že experimenty a badatelské úsilí takových fyziků bylo tradičním vědeckým establishmentem odsouváno pokud možno až na ten nejzazší okraj.

Do skupiny těchto rebelských vědců patřil i francouzský fyzik jménem Georges Sagnac, který přišel s tezí, že "M-M" experiment byl špatně koncepčně realizován. Více zasvěcení do této problematiky asi vědí, že "M-M" experiment se zabýval separací kolmo dopadajících paprsků světla pohybujících se po přímé lineární linii. Ale Georges Sagnac se domníval, že by prostředí mělo vykazovat rotující aspekt. Zdálo se tedy logické předpokládat, že i éter rotuje podobným způsobem. Z tohoto důvodu, pokud chtěl někdo provádět detekci, se musela měřit rychlost separovaných svazků světla v experimentu založeném na rotaci (viz obr. níže).


2. Stan Deyo a jeho vlastní "šálek" analogie

Takže jinými slovy řečeno, Sagnac poukazoval na zásadní chybu, která se vyskytla již v samotném způsobu, jaký byl "M-M" experiment prováděn. Chyba v "M-M" experimentu společně s jeho výsledky jsou tedy platné i pro případ, kdy se éter pohybuje společně stejnou relativní rychlostí, jakou udržuje Země na oběžné dráze kolem Slunce. K vysvětlení avizované chyby používá Stan Deyo analogii "šálku čaje".

Takže máme šálek čaje, na jehož hladině plave několik čajových lístků, a zároveň pomalu tekutinu mícháme. V tu chvíli se samozřejmě povšimneme toho, že čajové lístky krouží kolem víru uprostřed šálku. Lístky, které se nachází blíže ke středu, rotují rychleji oproti lístkům, které jsou dále od středu (a to jak v lineární, tak i v úhlové rychlosti). V jedné chvíli se lehce dotkneme jednoho z lístků, který se nachází blíže středu, a pokusíme se ho přemístit pohybem po hladině čaje k okraji šálku na libovolnou stranu, přičemž dodržíme rychlost rotace tekutiny. Otázka zní, zda v takovém případě budeme cítit pohyb pohybující se čajové tekutiny proudící kolem? Odpověď zní - nikoliv.

Důvodem je skutečnost, že pohyb média tekutiny vytváří sílu, která způsobuje rychlost rotace čajového lístku. Takže můžeme říci, že bychom nedetekovali žádný pohyb, pokud by se lístek a tekutina pohybovaly ve stejném směru a stejnou rychlostí. Nicméně pokud bychom dostatečně dlouho drželi konec prstu v médiu tekutiny buď nedaleko středu nebo u kraje a rychlost rotace prstu by byla odlišná od rychlosti rotace média, pak bychom vnímali, že se čaj pohybuje buďto rychleji nebo pomaleji. (Osobně jsem se pokoušel demonstrovat tento pokus u sebe doma v kuchyni a vzhledem k mé absolutní ztrátě zručnosti, byl jediným výsledkem opařený prst) :-)

Nicméně pokud jsem Stana Deaya správně pochopil, je tato analogie jakýmsi pokusem o jisté východisko k pochopení úvah dr. Sagnaca směřující k jeho modelu rotační verze "M-M" experimentu. Jeho výsledkem pak bylo přesně to, co předpokládá paradigma spojené s existencí éteru. Sagnacova verze experimentu totiž úspěšně demonstrovala, že rychlost světla odeslaného ve směru rotace kolem obvodu rotujícího objektu je jiná, než je rychlost světla pohybující se proti rotaci objektu (například Země). Toto zjištění má samozřejmě fatální důsledky, neboť potvrzuje přítomnost éterického média v kosmickém prostředí (čajové tekutině).

Sagnacův experiment pak v roce 1925 zopakoval dr. Gale, a dokonce i sám dr. Michelson s naprosto stejným výsledkem. Dokonce se ke mně dostala zpráva o tom, že i před nedávnem byl tento experiment opět zopakován, a to pomocí laserového systému a mnohem přesnější metodou měření. I v tomto případě byl výsledek stejný. Rychlost světla není konstantní. Ovšem dopad Sagnacova experimentu na teoretickou fyziku jako celek je velmi obtížné posoudit. Na jedné straně Einsteinova formulace "obecné teorie relativity" částečně skutečně řeší celou řadu důležitých aspektů vědy. To je patrné i ze závěru, že lokální časoprostor nacházející se v blízkosti velkého rotujícího tělesa je zakřivený a díky tomu dochází i k ohybu světla. Nicméně některé z chybných předpokladů vyvozených z lineární verze "M-M" experimentu nebyly doposud odstraněny a jejich koncepce tak přetrvává.

V naší předchozí analogii vír uprostřed šálku s čajem představoval Slunce, čajový lístek planetu Zemi, tekutina čaje pak éter a pohybující se konec prstu světelné paprsky (v rámci experimentu "M-M"). Vyjdeme-li z tohoto, pak to, co Michelson, Morley, Einstein a mnoho další vědců sděluje světu, je, že test "M-M" rychlost světla není ovlivněna orbitálním pohybem Země (máme nyní na mysli onen původní "lineární" test). Z jejich prezentace pak můžeme vyvodit tři závěry:

  • 1) Země obíhá kolem Slunce, přičemž éterické médium neexistuje.

  • 2) Země neobíhá kolem Slunce, éter existuje, ale vzhledem k tomu, že se naše planeta nepohybuje skrze éterické médium, nemůže být ani "éterický vítr registrován". Je zřejmé, že tato alternativa je již z principu nesmysl.

  • 3) Země obíhá kolem Slunce shodnou rychlostí jako éter, a z tohoto důvodu nemůže být "éterický vítr detekován" přinejmenším v orbitálním sektoru bezprostředně v blízkosti Země.

Takže pokud budeme věrni tezi existence éterického média a zároveň pokud bychom chtěli vyjít vstříc tvrzením výše uvedených vědců, pak bychom měli konstatovat, že každá velká rotující hmota sebou táhne éterickou energii, nebo vytváří vír této energie, který rotuje shodnou rychlostí s rotačními aspekty naší planety (pokud jsme si tedy vzali jako příklad Zemi). Toto tvrzení nabývá na důležitosti ve chvíli, kdy počneme zvažovat tzv. "Bellův teorém nelokality". (Pro lepší pochopení povahy "Bellova teorému" si může čtenář přečíst například tento materiál http://natura.baf.cz/natura/1998/12/9812-8.html).

Ve vztahu k tomu, co jsme zjistili ohledně vortikulární konstrukce éteru, se zdá, že umožňuje harmonickou vazbu nelokálních místních systémů, a to také znamená, že samotný éter je unikátním pojítkem mezi různými systémy ve Vesmíru bez ohledu na vzdálenost, a to jak po datové, tak i energetické rovině. A zde se opět dotýkáme poznatků našich prapředků, kteří je dokázali převádět do praxe. V prostředí naší planety můžeme nalézt velmi mnoho duplikací geometrie různých rotačních systémů, které jsou vzájemně propojeny a umožňují pronikání inerciální energie z éteru do prostředí těchto systémů.

Je zajímavé, že právě v současné době počínáme objevovat důkazy o existenci přesně tohoto principu v prostředí mnoha starověkých a pravěkých staveb. Typickým příkladem je koncept Velké Pyramidy v Gíze. Ukazuje se, že tento starověký mechanismus je schopen aktivně jako primární využívat částicovou, elektromagnetickou, akustickou či inerciální energii časoprostoru, která je také někdy v alternativním pojetí nazývána "energií nulového bodu".

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly