REZONANCE 2022: TEKUTÉ SVĚTLO (12)

Povaha genetických výsledků u vzorků vlasů, o kterých jsem detailněji hovořil v předcházející části, nás totiž dovádí k velmi zajímavým spojením s pradávnými kulturami, mýty a archeologickými nálezy, mezi které patří například mumie z oblasti Taklamakan v Číně. Výška zmumifikovaných jedinců odpovídala jednoznačně evropskému rasovému genotypu a navíc některé z těchto mumií disponovaly blond vlasy. Ve skutečnosti jsou dodnes mumie z Taklamakan nevyřešenou antropologickou hádankou. Předpokládám, že by čtenář přivítal podrobnější rozvedení tohoto spojení, a proto si dovolím problematiku mumií z oblasti Taklamakan (Tarim Basin) (viz obr. níže) trochu více rozvést.

Poušť Taklamakan alias Tarim Basin je jednou z nejzáhadnějších lokalit na naší planetě. Hluboko pod pískem se podle názoru mnoha odborníků nachází rozsáhlé artefakty, které svým původem mohou sahat do skutečně velmi hluboké minulosti. Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že učiněné objevy v této oblasti by s největší pravděpodobnosti donutily oficiální historiky zcela revidovat dosavadní časový a kulturní mapu vývoje lidské civilizace. Možná právě proto není zrovna moc velký zájem na tom, ponořit se do systematického výzkumu v této oblasti.

Jak je patrné z obrázku, poušť Taklamakan je největší pouštní oblastí, která se nachází na území Čínské republiky. Se svými 33 700 kilometry čtverečními je pasována na druhou největší poušť světa. V jazyce Uigur její název "Taklamakan" znamená - "Můžeš dovnitř, ale nikoliv již ven." Možná i to je důvod, proč je tato poušť také nazývána "Mořem smrti". Osobně jsem velkým zastáncem názoru, že v místech, kde se v současné době nachází pouštní oblasti, byly kdysi v pravěkých dobách registrovány významná kulturní, vědecká a obecně společenská centra, která zmizela v žáru radioaktivního ohně jedné nebo i více globálních jaderných válek, které svého času zachvátily tento svět.

I z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že právě na těchto místech by systematický hloubkový archeologický výzkum přinesl na světlo světa nálezy zcela nepředstavitelné hodnoty, charakteru a významu. Pokud se ale vrátíme k lokalitě pouště Taklamakan, zjistíme, že v historických dobách, ale také již ve chvíli, kdy se zde poušť nacházela, vedly přes tuto oblast minimálně dvě velmi významné obchodní stezky, které byly součástí velmi dobře známé "Hedvábné stezky". Tyto stezky vlastně kopírovaly linie oáz, které poskytovaly odpočinek, a dokonce i trochu vody.

V roce 1896 učinil švédský cestovatel Sven Hedin nečekaný a v pravdě velmi překvapivý objev a to v oáze "Dandan Oilik", která se nachází v samém srdci pouště Taklamakan. Sven Hendin zde objevil pozůstatky poměrně velkého množství domů. Bývalý zástupce ředitele "Výzkumného ústavu archeologie" v Sin-ťiang - dr. Zhang Yuzhong později potvrdil, že skutečně existují dochované písemné odkazy, které potvrzují, že v centrálních oblastech pouště se kdysi mohly nacházet izolovaná sídliště. Dlouhou dobu byla čínská historiografie přesvědčena o pravém opaku.

Západ Slunce nad pouští Taklamakan

Jiný známý archeolog a badatel - dr. Aurel Stein, který se proslavil především jako velký průkopník ve výzkumu "Hedvábné stezky", strávil na místě Hendinova nálezu 14 dní, přičemž nalezl pozůstatky dalších 18 obytných budov, a dokonce i základy několika chrámů. Rovněž tak zde našel dokumenty pocházející z období dynastie "Tang" a "Han". V roce 1900 navštívil dr. Hedin poušť Taklamakan znovu. Během této druhé výpravy nalezl ruiny starověkého města Loulan. Ostatky města byly zcela pohřbeny pod vrstvami a nánosy písku. K tomuto nálezu čínský archeolog dr. Zhang Yuzhong poznamenal, že starobylé město "Loulan" bylo hlavním městem "Království Loulan", jehož existence sahá do období ještě staršího, než je samotná oáza "Danadan Oilik".

O deset let později, co byly nalezeny ruiny "Loulan", tedy v roce 1910 jeden z místních lovců objevil v blízkosti vyschlého řečiště potoka hrobku. K tomuto nálezu došlo asi 175 kilometrů jižně od ostatků města Loulan. Později bylo toto místo pojmenováno "Hrob u potoka". Hrob se nacházel na podpovrchové písečné duně a byl vybudován na stech dřevěných sloupech. Tento hrob je považován za jednu z největších záhad starověkých asijských civilizací. Součástí tohoto hrobu byla celá řada výborně zachovaných mumií (viz obr. níže), jejichž stáří je v současné době odhadováno nejméně na 6000 let.

Vlevo: Mumie "Krásné Loulan", Vpravo: Počítačový model toho, jak zřejmě tato žena vypadala za svého života

O půl století později, tedy v roce 1979 byla objevena podobná mumie v podobě ženské mrtvoly a to přímo v ruinách města pravěkého města Loulan. Stáří této mumie bylo také vypočítáno na 6000 let. Mrtvola byla velmi dobře zachována a časem dostala název "Krásná Loulan" (viz obr.). V roce 2003 během další etapy vykopávek v lokalitě "Hrobu u potoka" byla nalezena další mumie ženy v perfektně zachovalém stavu. Její stáří bylo opět určeno zhruba na 6000 let (tedy do období kolem roku 4000 př. n. l.). Na obličeji ženy byly zjevně patrné krásné rysy, husté řasy i viditelný úsměv. Její krása tak opět po 24 letech od objevu "Krásné Loulan" šokovala celý svět.

Všechny tyto a mnohé další mumie pocházející z pouště Taklamakan vykazují několik naprosto pozoruhodných genetických a rasových rysů, které jsou ovšem na hony vzdáleny jakékoliv rasové linii asiatského typu. Na všech mrtvolách jsou v perfektně dochovaném stavu vidět vlasy, které měly buď červeno-blond zabarvení nebo čistě blond zabarvení nebo čistě červenou barvu. Na tomto místě bych chtěl připomenout nálezy mumií v oblasti Jižní Ameriky, které měly také zjevně červené vlasy (před určitou dobou o tom zde na Matrixu vyšel článek dokonce s přiloženým krátkým videem).

Dochované blond vlasy na mumii z Taklamakan

Dalším rysem, který je společný pro všechny mumie z Taklamakan, jsou zřetelné evropské rysy obličeje bez jakéhokoliv náznaku asiatského vzhledu. I po mnoha tisících letech z tváře těchto prehistorických ostatků záhadných lidí vyzařuje velké charisma. Geneticky jsou zmateni, antropologové jsou zmateni i archeologové jsou zmateni. V podstatě nikdo do současné doby není schopen zařadit tyto starobylé obyvatele dnešní pouště Taklamakan do nějaké konkrétní genetické haploskupiny nebo rasové linie. Vědci pouze zcela neurčitým a nejistým způsobem hovoří o tom, že by se mohlo jednat o obyvatele nějaké starověké civilizace, která se zřejmě nacházela na křižovatce mezi Čínou a Evropou.

Jenomže takové nic neříkající tvrzení nemá absolutně žádnou hodnotu. Nehledě na to, že v pásmu mezi Evropou a Asií nikdy taková civilizace evidována nebyla, a dokonce o ní nehovoří ani žádné starověké texty nebo ústní tradice. Pokud byste chtěli znát můj osobní názor, pak mám pádné důvody se domnívat, že v oblasti Taklamakan byly objeveny ostatky zástupců jedné ze "Staroslovanských-Tartarijských genetických linií" s přímou a velmi čistou vazbou na své předky v oblasti tehdy již zaniklé Hyperboreje.

Taxonomie obličeje včetně zabarvení vlasů a výšky postavy by tomu jednoznačně odpovídala. Jenomže aby k tomu došlo, musela by současná věda přiznat revizi geografického, kulturního, sociografického i rasového vývoje pravěkých Staroslovanů, včetně přiznání jejich vazeb na podstatně starší genetické kořeny hyperborejského charakteru. (Rád bych se toho dožil, ale to by se středoevropská historiografie musela odpoutat od pomateného a zbytečně zatěžující břemene "cyrilo-metodějského typu", a to se obávám, že se jen tak nestane).

Ruiny základů starověké astronomické observatoře Arkaim

A nyní se vrátíme zpátky k naší stěžejní problematice oněch dvou kusů vzorků vlasů. Nyní již chápete, že z genetického hlediska, ale i obličejové taxonomie ženy nordických rysů s blond vlasy (tak, jak je podal Khoury), existuje zjevná vazba na rysy dávno zemřelých individualit z lokality Taklamakan. Ale to není ještě zdaleka všechno. Při pečlivější komparativní analýze zjistíme, že tato taxonomie je shodná s keltskými, galskými, nebo dokonce i baskickými starověkými mýty, které mají naprosto stejné těžiště, a tím jsou podivuhodné informace spojené s "Tuatha Danann".

A nyní budeme muset učinit ještě jednu malou odbočku a to do prehistorických oblastí západní a střední Evropy. Problematika existence starověké civilizace Thuata Danann patří mezi největší oříšky moderní oficiální i alternativní historiografie i archeologie. O tom, že tato civilizace existovala, není pochyb. To, že tato civilizace koexistovala například s civilizací Atlantskou je také zjevné. Ukazuje se, že Atlantskou civilizaci dokonce o nějakých 4000-5000 let přežila. Velmi zajímava je evidence konfliktu mezi Thuata Danann a jednou z migračních linií, která dosáhla břehů dnešní Francie a měla vůli postupovat dále do oblasti střední Evropy.

Civilizace Thuata Danann se geograficky rozprostírala od Islandu, dnešního Irska přes Albion (tzv. druidové byli komunitou se zvláštními schopnostmi, kteří byli velmi uctíváni Kelty pro jejich mimořádné schopnosti. Druidové byli s největší pravděpodobností přeživším ostrůvkem genetického potomstva národa Thuata Danann). Dále se táhla přes Dánsko, oblast východní části Německa (Berlín), Polska, ČR a SR, Ukrajinu až k pohoří Uralu. Nejzápadněji se nacházející artefaktální ostatky památek se nachází v Severním Irsku. Nejvýchodněji známou lokalitou je starověká astronomická observatoř "Arkaim" (viz obr. výše).