MŮŽE BÝT EXISTENCE ZLOMŮ V TOPOLOGII NAŠEHO VESMÍRU REALITOU?

Před nějakou dobou se ke mne dostaly vskutku zajímavé informace týkající se makrokosmické reality, respektive časoprostorového kontinua. Níže je uveden snímek z modelů počítačových simulací tvorby rozsáhlých struktur ve Vesmíru. Obrázek pochází z „Klaus Dolag and equipment VIMOS-VLT Deep Survey”. Na základě posledních výzkumů fyzikové dochází k názoru, že náš Vesmír nejen expanduje, tedy se rozpíná, ale praská, přičemž vznikají velmi unikátní topologické deformace. Jinými slovy řečeno vznikají v našem Vesmíru trhliny. (Snímek vlevo je produkt počítčové simulace tvorby rozsáhlých struktur uvnitř našeho Vesmíru).

Tyto trhliny neboli tzv. „kosmické struny“ jsou topologické defekty v časoprostoru, které se vytvořily v době, kdy byl náš Vesmír ještě mladý. I když výše uvedené závěry se zatím nachází čistě na experimentální úrovni, vědci nepochybují o tom, že je pouze otázkou času, kdy se tyto předpoklady potvrdí objektivně. Z tohoto důvodu se některé vědecké skupiny astrofyziků, které se touto problematikou zabývají, soustředily na výpočty, prostřednictvím kterých chtějí zjistit, kolik těchto zvláštních řetězců časoprostorové deformace se uvnitř našeho Vesmíru nachází.

Závěry byly poměrně překvapujícího charakteru. Ukázalo se, že v našem viditelném Vesmíru se nachází mnoho miliard deformativních časoprostorových smyček. Spoluautor této studie - dr. Benjamin Shlaer z „Tufts Univerzity“ je společně se svými kolegy přesvědčen o tom, že tyto „kosmické struny“ neboli deformativní vlákna jsou schopná se uvnitř Vesmíru pohybovat. Tyto „trhliny“ jsou vědci vnímány jako jednorozměrné zlomové linie v prostoru, které nemají hmotnou podstatu, ale jsou tvořeny čistou energií. Některá z těchto vláken mohou být i nekonečně dlouhá, ale všechny jsou až neuvěřitelně tenkého charakteru. Jsou totiž mnohem užší, než je průměr protonu.

Experti se domnívají, že „kosmické struny“ vznikly ve chvíli, kdy se Vesmír po "Velkém Třesku“ ochladil. Je to podobné, jako když například voda podstoupí „fázový přechod“ z kapalného stavu na pevný stav ve chvíli, kdy zmrzne. Struktura Vesmíru se radikálně změnila v době, kdy přešel ze stádia extrémně horké a husté koexistence těsně po „Velkém Třesku“ do více chladné a rozředěné podoby. Podle posledních hypotéz se uvnitř horkého a hustého Vesmíru nacházely tři ze čtyř sil (slabá, silná a elektromagnetická) ve sjednoceném stavu. Jakmile Vesmír přešel do chladného stádia, tyto síly se rozdělily.

Je možné, že právě v důsledku narušení symetrie mezi těmito silami došlo k vytvoření topologických defektů ve formě „strun“. Toto pojmenování vzešlo z toho, že se jedná o nesmírně dlouhé a tenké trhliny v prostoru. Na tomto místě bych chtěl upozornit na fakt, že termín „kosmické struny“ se může, ale také nemusí vztahovat k termínu „struny“ v rámci tzv. „teorie strun“.

Tyto struny byly zpočátku jiné formy a připomínaly spíše podstatně kratší vrásy, ale tak, jak se v průběhu času Vesmír rozšířil/expandoval, tyto vrásy se výrazně natáhly do délky. V důsledku působení tzv. „kosmického větru“ se čas od času stalo, že se struna v některých místech zlomila a na koncích se vytvořily uzavřené smyčky. A právě tyto smyčky jsou astronomové schopni detekovat, protože tak, jak oscilují, produkují měřitelné vlnky v časoprostoru tzv. „gravitační vlny“. Vědci také dokázali zjistit velikost a počet těchto smyček, které v daném okamžiku mohou existovat ve Vesmíru.

Výsledek je závislý na tom, jak dalece se nachází jednotlivé struny v napnutém stavu a tento stav zase závisí na teplotě Vesmíru, ve kterém ta či ona struna vznikla. Díky tomu se zjistilo, že uvnitř našeho Vesmíru se může nacházet mnoho miliard takových smyček. Nová studie poskytuje pozorovatelům lepší představu o tom, na co se zaměřit ve snaze najít další důkazy o existenci kosmických strun.

Jednotlivé zlomy ve struktuře strun produkují zjistitelné gravitační vlny. Lze je detekovat například prostřednictvím technologie „LIGO“ (Laser Interferometer Gravitational Observatory) se sídlem v USA nebo studiem rychle rotujících hvězd, které se nazývají pulsary, jež vysílají světelné impulsy s naprostou přesností. Přesto všechno je však otázka existence kosmických strun stále ještě otevřenou záležitostí.