ATLANTIDA A MIMOZEMSKÉ PROPOJENÍ (3)

I přes intenzivní pomoc ze strany některým zástupců mimozemských civilizací trvalo několik tisíc let, než se počaly objevovat první stopy zcela nově zformovaných pozemských civilizačních uskupení, mezi které například můžeme zařadit civilizace sumerského typu atp. Podíváme-li se však na tyto události z širšího prehistorického kontextu, zjistíme, že i v podstatně starších dobách cyklicky přicházely různé formy katastrof s následně různě dlouhým regeneračním obdobím bytostí, které momentálně tuto planetu obývaly. Lidstvo bylo přírodou (ale i samo sebou) mnohokrát vrženo zpět jakoby do primitivního stavu.

Přesto se vždy našly enklávy společenství, které dokázaly přežít v izolaci odříznuti od zbytku světa, od zdrojů poznání a kultury předchozí civilizace a právě tyto fragmenty "statečných" vždy položily základ vzestupu nového druhu sofistikované lidské civilizace. Myslím, že v náporu každodenních maličkostí bychom na tuto okolnost neměli zapomínat. Mnoho věcí jsme začali brát tak nějak automaticky, a to by se nám kdykoliv v budoucnosti mohlo velmi vymstít.

Po globálních katastrofách skutečně jako kdyby přicházel reset dané civilizace, která se jakoby přerodí do dalšího civilizačního uskupení. Svým způsobem to trochu připomíná reinkarnační proces, ale na masivní úrovni civilizačního kolektivního vědomí. Na tomto místě bych chtěl vyzdvihnout například alternativní pohled Jamese Churchwarda, který se zasloužil o výzkum lemurské civilizace, nebo Franka Josepha, který zase naopak intenzivně zkoumá civilizaci atlantskou.

Tito dva přední výzkumníci se řadí do dlouhé fronty těch, kteří nesouhlasí s lineárním plynulým evolučního vývoje typu Darwinovy teorie, ale přiklání se k cyklickému vzestupu a pádu. S tímto názorem se osobně velmi ztotožňuji a jsem přesvědčen o tom, že v pradávných dobách existovalo na naší planetě velké množství vysoce pokročilých civilizačních uskupení.

Velmi důležitým faktorem je skutečnost, že zdaleka ne každé globální kataklyzma přichází postupně s mnoha varovnými signály dopředu. Existuje celá plejáda činitelů, které mohou vrhnout lidskou civilizaci jakoby tisíce let zpátky ve vývoji prakticky ze dne na den. V kolektivním vědomí takové civilizace příslušná událost musí způsobit neuvěřitelné trauma, a to nejen na úrovni fyzické.

Jsem přesvědčen o tom, že naše buňková paměť a datové clustery naší DNA mají uchovány zkušenosti a vzpomínky našich předků velmi pečlivým způsobem. Je také docela dost dobře možné, že by nás tyto programy mohly na kolektivní úrovni varovat způsobem jakéhosi specifického "šestého smyslu". Otázkou ovšem je, zda bychom byli schopni dostatečně efektivně i přes takové varování čelit úderu toho či onoho kataklyzmatu.

Do dnešních dnů se dochovala celá řada megalitických staveb po celém světě, které již na první pohled působí jakoby velmi paradoxním způsobem. Obří stavby byly vybudovány z čistých přírodních produktů (diorit, vápenec atp.) a postrádají náznaky jakýchkoliv moderních technologicky uměle vyrobených látek až na jistou velmi omezenou skupinu výjimek. Naopak se ale jedná o stavby, s jejichž konstrukcí by měly problémy i současné inženýrské prostředky. Navíc jsou jednotlivé bloky kamene opracovány doslova na tisíciny milimetrů. Je tedy zcela nemožné, abychom hovořili o ručním opracování, a to nejen z tohoto důvodu.

Jedním z největších současných odborníků na starověkou metodologii opracování kamene je ing. Christopher Dunn. Tento člověk je také přesvědčen, že čistě holýma rukama nebo primitivními prostředky by nebylo možné takové stavby vybudovat. Dunn se domnívá, že naši předci museli disponovat schopnostmi praktického užití ultrazvukové energie. Ale ani toto či cokoliv jiného prostě nevysvětluje, jak se civilizacím, které se teprve stavěly na nohy po velkém kataklyzmatu celosvětového charakteru, podařilo takové rozsáhlé obří komplexy vybudovat.

Celá řada různorodých pramenů roztroušených po celém světě, které se skrze nekonečné množství opisů dochovaly do současné doby, nebo prameny vázané na ústní tradice shodně hovoří o "bozích", kteří na tuto planetu na omezenou přechodnou dobu přišli z jiných dimenzí proto, aby pomohli skomírajícím přeživším zde na Zemi. Prameny, které jsou spojeny se "Strážci", hovoří o tom, že bytosti z vyšších dimenzí mohou i zcela přirozeným způsobem bez jakéhokoliv použití technologie sestupovat do dimenzí nižšího charakteru.

V prostředí nižších dimenzí se pak nutně vůbec nemusí projevovat ryze hmotným způsobem. Popravdě řečeno existuje celá řada od nepaměti popisovaných jevů ryze čistého energetického charakteru, které jsou přisuzovány všemu možnému. Možná že v některých případech za těmito jevy stojí právě bytosti z vyšších dimenzí. Jak jsem na jednom místě mého materiálu, který zde uvádím pod názvem "Průlom přichází z galaxie Andromedy", uvedl, bylo mi řečeno, že lidské společenství může být velmi bedlivě a pozorně pozorováno, aniž by mělo sebemenší náznak tušení, že je pozorováno.

V tomto případě samozřejmě nemám na mysli formu nějakého nečestného šmírování, ale ve své podstatě přirozený stav věci, kdy bytosti z vyšších dimenzí používají svých vlastních schopností a metod, které my ve třetí dimenzi nemáme k dispozici. Možná by někdo mohl namítnou, proč lidé nejsou schopni sestupovat do nižších dimenzí, než je ta třetí, která je momentálně naším domovem.

Na takovou otázku by se dalo odpovědět všelijak. Prameny, které postupem času utvářely mé vědomosti a světonázor, hovoří o tom, že humanoidní čili andělské formy bytostí v této galaxii prochází evolučním vývojem skrze tzv. liché dimenze (3, 5, 7, 9 atp.). Pokud bychom čistě teoreticky tento názor přijali, je pak ale ve hře stejně ještě první dimenze, která se nachází pod dimenzí třetí.

Takže proč neumíme sestupovat do první dimenze? Jednak do ní možná sestupujeme, aniž jsme si toho prostřednictvím svého fyzického vědomí vědomi (čeština je někdy vážně kouzelná), a jednak existují informace, které tvrdí, že třetí dimenze je základnou pro evoluci humanoidních forem inteligence, kdežto čtvrtá dimenze je obdobnou základnou pro vývoj zbylých forem inteligence, které v evoluci postupují skrz sudé dimenze. Ovšem zdali tak tomu skutečně je, se asi v této chvíli nedozvíme.

Pokud se vrátíme v čase zpět k Atlantidě, tak bych rád naznačil ještě jeden zajímavý postřeh. V drtivé většině případů je široké i odborné veřejnosti v oblasti esoteriky známa informace souběžného kontinuálního vývoje a existence dvou základních civilizačních formací - atlantské a lemurské. U lemurské civilizace je potíž s její přesnou lokalizací. Vím minimálně o osmi různých hypotézách, které umísťují Lemurii na různá místa v dnešních Pacifiku, ale existují názory, které směrují bájnou Lemurii do oblasti dnešního Indického oceánu.

Nějaký čas jsem se těmito všemi alternativami probíral v návaznosti na informace, které jsem měl průběžně k dispozici. Vlastní systémovou analýzou jsem dospěl k přesvědčení, že věc se má ještě jinak. Lemurie s největší pravděpodobností skutečně existovala v Pacifiku a s umístěním Atlantidy vesměs potíže nejsou.

Takže jak je to s tím Indickým oceánem? Studiem některých pravěkých map, jejichž kopie mám díky Davidovi Childressovi k dispozici, je zjevné, že oblast dnešní Indie byla mnohem větší a zasahovala více směrem dolů do dnešního Indického oceánu. Ostrov Srí Lanka je toho mimochodem důkazem. Na tomto místě paralelně vedle Atlantidy a Lemurie existovala ještě jedna říše, o které vzácné starověké prameny hovoří jako o "Rámově Říši". V důsledku velkého kataklyzmatu před 11 000 lety skončila minimálně polovina původní pevniny pod vodou.

Tak, jak se tato část potopila na druhé straně, došlo naopak k vzedmutí části kontinentální desky. Důsledkem tohoto procesu jsou dnešní Himaláje. Pokud bychom přijali mou verzi existence "Rámovi Říše" vedle Atlantidy a Lemurie, pak vzniká zcela nové paradigma a souběžně s ním stovky a stovky otázek, ale i vysvětlení celé řady doposud nepochopených souvislostí.

Ale toto všechno je již na jiné velké téma, ke kterému se třeba někdy vrátím podrobněji.