NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ VŠECH DOB II. - LIDSKÉ TĚLO JAKO BIOLOGICKÝ KRYSTAL (6)

Vědomí a trhlina v prostoru i čase

Kdysi jsem četl jednu z mnoha knih od Stephena Hawkinga, jmenovala se "Vesmír v kostce". Autor v ní uvádí, že podle pozitivistické filozofie aplikované na teoretickou fyziku prý není paradoxem tvrdit, že před tzv. "Velkým Třeskem" - "Okamžikem Stvoření" se nic nestalo. Dobře, ale podle obyčejného "selského rozumu" by to tedy znamenalo, že před "Velkým Třeskem" neexistoval čas a žádný prostor. Dalo by se říci, že neexistovalo doslova nic.

Pokud pomineme poněkud ošemetnou otázkou: "Co je Nic?". Pak se ovšem na danou situaci můžeme dívat ještě pod zcela jiným úhlem. Pokud totiž příjmeme poněkud vtíravou myšlenku (už jsme se jí několikrát dotkli), že čas a prostor jsou iluzorní kvality jakéhosi hypotetického Matrixu, pak z výše uvedené premisi můžeme jednoduše odvodit, že před "Velkým Třeském" neexistovaly základní faktory Iluze jakožto vnitřní struktura Matrixu a základní kvality oněch pomyslných "mříží", které uzavírají naše vědomí do "vězení reality" v podobě, jakou známe svými smysly.

Možná bychom mohli jít až tak daleko, že bychom mohli konstatovat, že "Velký Třesk" byl startem "Velké Iluze", která trvá doposud. Chápu, že je to v mnoha ohledech odvážné tvrzení, ale v kontextu toho, co již víme, bych řekl, že je to tvrzení poměrně logické. Krátce a jasně řečeno chci naznačit, že výše uvedená představa je jeden z mnoha způsobů. "Čas" je zcela iluzorní faktor vnímání, neboť logicky věříme, že vždy před nějakou událostí existovala jiná událost a tak stále donekonečna.

Jenomže tento předpoklad nedává žádný smysl ve chvíli, kdy si představíme, že byl nějaký počátek času, aniž by cokoliv před touto událostí existovalo. V takovém případě nemůžeme ani říci, že existovalo cokoliv, co způsobilo explozi do existence. Čas prostě nemůže být tam, kde nic neexistuje. Z toho by vyplývalo, že čas nemůže existovat nezávisle na vědomí pozorovatele, ale to je již skutečně velmi spekulativní tvrzení. Ovšem přes to všechno existuje paradoxní alternativa, která říká, že pokud něco existovalo před "Velký Třeskem", pak struktura existence existuje v nekonečně velkém časovém období bez zjevného počátku.

Ovšem ani to nedává smysl v kontextu s vnímáním času tak, jak ho známe a jak se jeví našemu vědomí. V této druhé alternativě se totiž nachází v uzavřené smyčce bez počátku a bez konce. Jenomže počátek a konec je součástí jakékoliv změny a změna je pohyb a pohyb je základním principem Existence a Vývoje. Takže si vyberte přátelé. Byla doba, kdy jsem v kontextu výše uvedených úvah poměrně intenzivně přemýšlel nad tím, jak svým studentům vysvětlím "nesmrtelnost Duše".

Snažím se zapojit kapacitu pravé mozkové hemisféry co to dá, ale levá mozková hemisféra mi prostě říká, že jsou věci, které se prostě vysvětlit nedají, že jsou věci, které dávají prostor pro to, čemu říkáme "Víra". Je to tak správné? Možná ano, ale obávám se, že odpověď na tuto otázku bude muset najít každý čtenář sám ve svém nitru. Je-li čas iluze, čím jsou pak pojmy "začátku" a "konce" nebo "před" a "po"?

Asi nejlépe tyto pojmy ztělesňuje prvek zrození a smrti. Lidé vnímají vyvíjející se lidský plod jako počátek Života a Smrt jako jeho konec.Vnímají to jako cosi přirozeného, co je pevnou součástí přírozeného řádu všech věcí. Ovšem pokud "Čas" neexistuje, pak postrádají svou platnost i takové kvality jako "narození" a "smrt". Stávají se z nich pouhé pojmy, jež jsou součástí naší velké "Iluze Času".

"Jaké to je zemřít a stát nahý ve větru a pod hřejivými paprsky Slunce? Přestat dýchat, osvobodit dech od neklidných přílivů a odlivů? Jaké to je stoupat a rozšiřovat se, zcela ničím nezatížen hledat Boha?"
Khálil Džibrán: "Prorok"

Vzpomínám si na jeden výrok Alberta Einsteina, když se zamýšlel nad tím, jak člověk paradoxně ctí racionální mysl, která by neměla být ničím jiným, než naším poctivým služebníkem a věrníkem, nad kterým by měla bdít naše intutitivní mysl, jež je posvátným darem, který je pevnou součástí naší existence po věky věků. "Čas" je základním koncepčním stavebním kamenem, který nás svádí na scestí do toho nejhlubšího chaosu. Prostě věřte - nevěřte, je to na vás. Intuitivní mysl nás zcela přirozeným způsobem spojuje s kvalitou infinitního Nekonečna, které se neustále snažíme definovat, a přitom bychom se možná mohli na chvíli zastavit a uvědomit si, že existují skutečnosti, které se prostě definovat nemusí.

Možná i my můžeme nalézt útěchu ve slovech Alberta Einsteina, který v roce 1955, když utešoval svého rodinného přítele, řekl:

"Pokus se na chvíli osvobodit od toho podivného světa, který nás obklopuje. Ten ve skutečnosti nic neznamená. Lidé jako já prostě ví, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je jen tvrdohlavě přetrvávající iluze. Tak to prostě je, pouze se o tom těžko hovoří."

A s tímto konstatováním bychom se mohli posunout opět o kousek dále. Nemám tím na mysli, že bychom tajemství "Času" opustili zcela, ale chtěl bych se vrátit k podstatě člověka. K jeho unikátní biokrystalické morfické rezonanci. Chtěl bych se na tuto kvalitu podívat ještě z jednoho hodně zajímavého úhlu.

Duhová Transcendence a vtělení Jednoty

V následujících odstavcích bych se chtěl podělit o několik mých úvah, které se zaobírají vztahem mezi transcendentálním stavem vědomí, který je často definován například pojmem "Osvícení", a stavem, který se nazývá "Tao", což je jeden z mnoha termínů pro "Cestu" vedoucí ke spojení s tzv. "Vnitřním Světlem". Jsem toho názoru, že pro celou řadu mých čtenářů by následující pasáž mohla být dostatečně inspirativní k mnoha důležitým a potřebným změnám, které mnozí cítí jako nutné, ale zatím ještě nemají dostatek odvahy k jejich realizaci.

Mnohdy je nejtěžší odněkud začít a já jsem se rozhodl, že v tomto tématu začnu od velmi zajímavé práce výzkumníka dr. Hawkinse, která vešla v široké veřejnosti ve známost jako "Mapa Vědomí". Součástí této studie je jakási stupnice, která začíná číselným indexem "0" , jenž představuje tzv. "pole vědomí Smrti" nebo také "Nebytí", a končí čísleným indexem "1000" definujícím naopak nejvyší úroveň čili kvalitu Vědomí, kterého na této planetě (podle mnoha velkých mistrů esoteriky) prostě nelze dosáhnout.

Dr. Hawkins ve své práci používá kinezilogické postupy pro kalibraci úrovní v rámci databáze vědomí, a to výpisem specifických emocí, které odpovídají té či oné úrovni na "Mapě Vědomí". Jde o velmi zajímavou a řekl bych i hodně nadčasovou záležitost, neboť tyto emoce jsou spojeny s tím, co je ve fyzice známo jako "atraktor polí", což je v našem případě realitní pole osoby, jejíž vědomí je dominantně spojeno s určitými druhy emocí, které cyklicky na různých úrovní vnitřního uvědomění prožívá. Atraktor je jakýkoliv stav, ke kterému je definovaný systém v čase přitahován, řečeno velmi zjednodušeně a krátce.

Výzkum dr. Hawkinse prokázal, že veškeré negativní a bolestivé psychické stavy vědomí se nachází pod hodnotou čísleného idnexu "200", který definuje linii čestnosti a odvahy. Platí, že čím vyšší hodnota číselného indexu, tím více energie má atraktor k dispozici. Než budeme pokračovat dále v tomto zajímavém tématu, ještě bych měl poukázat na to, že v uvedeném systému kalibrační údaje nepředstavují aritmetický profil, ale logaritmickou progresi. To znamená, že číslený index "200" nepředstavuje dvojnásobek indexu "100", ale že číselný index "100" je ve skutečnosti desetina prezentované síly.