NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ VŠECH DOB II. - LIDSKÉ TĚLO JAKO BIOLOGICKÝ KRYSTAL (2)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

18.09.2013 Exkluzivně

Voda - spojení s hypervesmírem

I když molekula H2O se sama o sobě zdá být poměrně jednoduchou, pravda stojí někde jinde. Voda je mnohem složitější, než by se z jejího chemického vzorce dalo usuzovat. Voda má ve skutečnosti velmi zvláštní postavení v onom velkém designu prvků a notoricky se svou povahou bouří proti všem stávajícím modelům a jakémukoliv srovnání s ostatními prvky periodické tabulky (resp. jejich spojení). V této části tohoto materiálu bych vás chtěl seznámit s poměrně důležitými informacemi, které se přímo dotýkají této látky, a které jsem získal z velmi zásadních zdrojů, z nichž mnohé se nachází i mimo úroveň zdejší reality.

Z hlediska chemického voda vykazuje celou řadu výjimečných vlastností, které se projevují v její přirozené a běžné kvalitě. Mezi tyto vlastnosti patří například unikátní tepelné vlastnosti, které jsou nezbytné pro rozvoj biologického života, jako je například tepelná kapacita, vysoká tepelná vodivost nebo vysoká schopnost vypařování tzv. "latentního tepla".

Další velmi významnou skutečností je fakt, že voda vykazuje naprosto jedinečnou tetrahedrální molekulární konfiguraci (viz obr. vlevo), přičemž vykazuje reverzní termodynamický profil. Ve skutečnosti je to jediná známá látka, která má schopnost se rozšiřovat při ochlazení a smršťovat při zahřátí. Dozvěděl jsem se, že tyto vlastnosti činí element vody unikátně a harmonicky vyladěný na tzv. "geometrii hyperprostoru", kde zabezpečuje uzavření zpětné smyčky mezi expanzí a kontrakcí a mezi entropickými a negentropickými silami ve Vesmíru.

Na molekulární úrovni je voda velmi soudržná, takže atomy vodíku jedné molekuly snadno a efektivně přitahují atomy kyslíku v prostředí okolních molekul. Díky tomu voda vykazuje vysokou organizovanost při tvorbě krystalické síťové struktury, která je schopna ukládat nebo transdukovat informace a jejich vibrační profil. V profilu přesné geometrie vakua krystalická struktura vody funguje jako perfektní vodič pro koherentní výměnu informací mezi hyperprostorem a biologickými systémy. Doufám, že si čtenář je schopen uvědomit onen ohromující praktický profit z této schopnosti.

Dr. Haramein je přesvědčen o tom, že tato čtyřboká konfigurace vody produkuje spinální funkce velmi pokročilého charakteru ve struktuře prostoru, které tvoří rezonanční vazbu na dynamiku kapalin v rámci vodních molekul. Prostřednictvím této rezonance dochází ke spojení informací a negentropických procesů směrem do materiální formy. Jde o procesy, které se pohybují směrem k vyšším řádům a složitosti, odrážejí harmonické frekvence vakuové geometrie, což je podle mého názoru možný rozhodující faktor, který obhajuje složitost molekuly DNA.

Pojďme se tedy ještě jednou vrátit k DNA, ale tentokrát trochu pod jiným úhlem pohledu.



Původ DNA

Jak si čtenáři zcela jistě velmi dobře uvědomují, jsou biologické organismy tvořeny převážně z vody. Z výše uvedených informací vyplývá, že endogenní forma vody je klíčovým prvkem pro pochopení složitosti metabolických forem života. Takže jsem nebyl ani nijak zvlášť překvapen, když jsem byl seznámen s tím, že současné poznatky naznačují, že vysoce strukturované makromolekuly vody mohou být skutečně odpovědné za strukturování a podporu složení DNA.

Voda obklopuje a zároveň i obsahuje nukleotidy a atomy, které tvoří dvojitou šroubovici, a sama může sloužit jako informační kanál absorbující frekvence, které jsou vysílány z vakua hyperprostoru. Ve skutečnosti byl tento jev prokázán velmi pozoruhodným experimentem, který s vodou uskutečnil nositel "Nobelovy ceny" Luc Montagnier (http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/1012/1012.5166v1.pdf), voda byla prostřednictvím nízké elektromagnetické frekvence použita k vytvoření molekuly DNA, a to s využitím svých primitivních chemických složek. Tento experiment se poté podařilo několikrát zopakovat se stejným výsledkem. Velmi bych si přál, aby si čtenář na tomto místě uvědomil, o jak jedinečnou záležitost se v praktickém dopadu jedná.

Experiment poskytuje přesvědčivý argument pro názor, že voda ze své vlastní podstaty má schopnost přitahovat energie s vysokým entropickým indexem do prostředí s nižším entropickým indexem (a tím pádem i vyšší koherencí). Díky tomu pak voda působí jako "zachytávač" nesourodých a náhodných energetických ekvivalentů, které má schopnost strukturovat do organizovaných podob jako je například spirála DNA.

Je třeba si uvědomit, že v podstatě každou vteřinou je každý atom každé molekuly ať organické či anorganické nahrazen novým (zkuste si tento neuvěřitelný a jen stěží pochopitelný proces představit například formou meditace). V podstatě každých sedm let máme k dispozici velmi zjednodušeně řečeno nové tělo, a to až do posledního atomu. Dokonce i chemické kodony molekuly DNA našeho těla se mnohokrát vymění a nesčetněkrát přepólují během jednoho jediného dne ještě před západem slunce. I proto je na místě otázka, kde uvnitř těchto permanentních změn najdeme nositele kontinuity a organizace struktury?

Odpověď spočívá v geometrických principech a proporcích hyperprostoru ideálního světa věčného a geometricky neměnného absolutna. V této souvislosti bych rád poukázal na jednu velmi podstatnou skutečnost, která sama o sobě v sobě obsahuje kódy vedoucí k pochopení a přijetí mnohem větších tajemství. Jde o to, že spirála DNA se skládá ze 64 kodonů, které přesně odpovídají krystalickému 64stěnu, který je základem geometrie hyperprostoru, a o kterém jsem se již zmínil v předchozí části.

Takže molekulu DNA člověka si můžeme představit jako výsledek miliony a miliony let vyvíjejícího se otisku "paměťových vzorů", které jsou zprostředkovávány prostřednictvím rezonanční geometrie hyperprostoru. Gravitační pole pohlcuje tyto informační pakety v rámci sféry svého vlivu tak, aby se mohly naladit do různorodých výrazových forem (tedy různých biologických forem) v rámci udržované optimality Vesmíru, ve které je každý evoluční systém úžasně propojen na všudypřítomný princip rovnováhy.


Tajemství tekutého krystalu v lidském těle

Připomněli jsme si fakt, že základní dynamikou prostoru jsou tzv. "expanzní" a "kontrakční" síly, jejichž zpětnovazební smyčkou jsou informace. Na tomto místě bych chtěl připomenout, že zcela analogickým způsobem funguje i vědomí lidské bytosti, v rámci kterého je také aktivní informační smyčka, kdy data vyzařovaná z prostředí zrcadlící se reality jsou absorbována do našeho nitra prostřednictvím smyslů a zpětně tím, jak naše tělo vyzařuje bioenergetické impulsy do okolního prostředí, vyzařuje s nimi zároveň v každé vteřině našeho života pakety dat o aktuálním stavu naší individuality.

Každodenní činnost našeho vědomí však vykazuje tak unikátní charakteristiku, že jsme vystaveni nutnosti přijmout fakt, že zdroj našeho vědomí se nenachází uvnitř našeho těla, ale je spíše kvalitou samotné topologie prostoru. Z toho vyplývá, že naše biologické tělo funguje jako vysílač vědomí, a nikoliv jako jeho zdroj, pokud bychom chtěli hledat "potrubí", kterým tečou kvanta našeho vědomí, pak bychom se měli soustředit opět na podstatu krystalické geometrie vody v lidském těle. Upřímně řečeno chápu, že taková informace může být složitější na představu a správné pochopení, ale na druhou stranu jde o kriticky důležitý fakt, se kterým by měl rozumný a hledající člověk rozhodně dál pracovat.

Krystal je pouze formální konstrukce, jehož molekuly jsou uspořádány v pravidelném organizovaném vzoru. Proto je i příznačné, že krystaly mají přirozenou schopnost rezonovat či oscilovat v určitých frekvencích a některé krystaly vykazují dokonce i piezoelektrický efekt, což znamená, že reagují na mechanické namáhání, přičemž generují elektrický impuls.

Obě tyto vlastnosti jsou využívány v oblasti elektroniky a výpočetní techniky (například za účelem výroby rádiových vysílačů). Pokud hledáme vodiče informačních paket vyzařovaných z hyperprostoru, pak bychom se měli blíže zajímat o topologii krystalických systémů uvnitř našeho biologického těla. Na vlastní oči jsem měl možnost vidět velké množství struktur uvnitř lidského organismu, které lze přirovnat přímo ke krystalům křišťálu.


Fosfolipidové molekuly buněčné membrány jsou organizovány v krystalickém uspořádání


Tekutý krystal je druh krystalu, který vykazuje dynamiku kapalin při zachování molekulových řetězců v organizované struktuře, podobně jako když si například pochodující vojáci zachovávají organizované složení, i když zahnou za roh. Fosfolipidové molekuly buněčné membrány se chovají podobným způsobem. Jejich strukturální organizace v podobě tekutého krystalu umožňuje, aby se buněčná membrána chovala podobným způsobem jako tekutý krystal. Tedy tímto je jí umožněno měnit svůj tvar při zachování své integrity, což jí poskytuje funkci vibrovat v rezonanci s elektrickými impulsy podobně jako polovodičový čip.

Vraťte se k informacím ohledně buněčné membrány, které jsem zveřejnil v sérii mých článků "NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ VŠECH DOB I."

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly