HYPERDIMENZIONÁLNÍ ZATMĚNÍ - FINÁLNÍ TRANZIT VENUŠE A ROK 2012 (5)

Hoagland Richard

Hoagland Richard

autor

25.08.2013 Exkluzivně

Na základě informací a skutečností, které jsou uvedeny v předcházející části byl výzkumník DePalma schopen mapovat "ódické pole" kolem každé rotující hmoty. Prostřednictvím série těchto experimentů pak DePalma poměrně rychle pochopil, že umístěním přístroje "Accutron" na jednom z pólů rotujícího objektu zvyšuje setrvačný gradient ladičky a výsledkem tohoto procesu je dramatické zpomalení hodinového přístroje. V případě, když bylo zařízení "Accutron" umístěno v rovině rovníků rotujícího objektu, nastala opačná situace. Ta vedla k dramatickému poklesu v setrvačnosti ladičky a výsledkem byl nárůst času.

Na základě výše uvedených skutečností lze konstatovat dvě věci:

  • a) Je zřejmé, že "ódické pole" obklopující rotující objekt není symetrické povahy.

  • b) Dokonce není ani stejné kvality, pakliže budeme jeho strukturu zkoumat bod po bodu.

Následně pak DePalma dospěl k přesvědčení, že ono asymetrické "ódické pole" z hlediska prostorové geometrie zjevně sdílí některou ze sil, které popisuje etablovaná věda. Ve hře jsou především:

Magnetismus - Elektrostatická energie - Gravitace.

Tyto síly jsou sféricky symetrické a pokles intenzity jejich síly lze sledovat nepřímo se čtvercem vzdálenosti, a to bez ohledu na směr, ze kterého je intenzita pole měřena. Ve srovnání s těmito silami vykazuje "ódické pole" objevené vědcem De Palmou vskutku podivné parametry a charakteristiky.

K tomuto je třeba poznamenat, že Allais o dvě desetiletí dříve si zcela nezávisle uvědomil, že jeho "anizotropní prostor" (stejně jako "ódické pole" De Palmy) je zjistitelné pouze prostřednictvím interakce s jinými systémy, které jsou v rotaci (v daném případě šlo o rotující pendulum). Takže o desítky let později v roce 1999 shromáždil DePalma své poznatky, které předložil NASA.

Snažil se tímto způsobem poskytnout nové experimentální údaje a výsledky své práce pro všechny, kteří by se pokusili ověřit jeho poznatky v praxi. V daném případě šlo především o sérii měření NASA během nadcházejícího úplného zatmění Slunce nad Evropou. Je třeba dodat, že již Allais varoval vědce z NASA, že ony anomální účinky mohou být pozorovány pouze tehdy, když je pendulum v pohybu.

Výše uvedené skutečnosti vysvětlují, proč napříč mnoha rokům většina těch výzkumníků, kteří se snaží potvrdit "Allais Effect" pomocí statické báze "gravimetru" během zatmění Slunce, nemá v rámci svých experimentů úspěch. Nedbají totiž prvního principu vědecké replikace, která spočívá v tom, že je třeba přísně duplikovat všechny parametry prvotního experimentu.

Za předpokladu, že "Allaisův efekt" skutečně spočívá na základě změn zemské gravitace během zatmění, pak tito rádoby výzkumníci vůbec nestudovali původní zprávu z Allaisova experimentu. Je až neuvěřitelné, že se stále znovu a znovu snaží opakovat původní Allaisův pokus, a přitom stále používají jednouché a standardní statické gravimetrické nástroje. Ve skutečnosti, jak se zdá, zde stojíme na prahu jevu, který spadá do paradigmatu "nové fyziky".

Již Einsteinův "Princip Ekvivalence" naznačoval, že může existovat mezi hmotností (gravitací) a pohybovou setrvačností jakýsi zvláštní doposud neznámý vztah. Konec konců to pak později svým způsobem potvrdila i jeho teorie relativity, která potvrzuje, že objekt může dramaticky měnit svou setrvačnou rotaci pouze tím, že jej umístíme do blízkosti jiného rotujícího hmotného tělesa.

Na základě skutečně ohromujících výsledků, které byly učiněny již před mnoha lety, mi bylo jasné, že DePalma a Allais (později přišlo stejně pozoruhodné potvrzení i ze strany vědců Saxla a Allena) zcela nezávisle na sobě narazili na cosi, co je v současné době známé jako "Fyzika Torzního Pole".

Jak jsme uvedli v druhé kapitole knihy "Dark Mission: the Secret History of NASA", práce na výzkumu torzních polí nabývá v posledních letech velmi rychlý rozvoj a svým způsobem i vstupuje do zcela nového rozměru našeho chápání. Na druhou stranu ovšem zdaleka nejde pouze o fenomén poslední doby. Po pravdě řečeno vše začalo "Eistein - Cartenovým teoretickým zkoumáním "statických" torzních rovnic" v roce 1913, kdy se předpokládalo, že by v případě torzních polí šlo pouze o velmi malý vliv s nulovým efektem v reálném světě. Jenomže později objevili fyzici velmi zásadní vadu v jednom z původních matematických předpokladů dr. Cartena. Toto zjištění pak zcela zvrátilo prvotní domněnky ohledně nemožnosti pozorovat účinky torzních polí.

Po provedených opravách se zjistilo, že torzní pole mohou vykazovat vliv až o 22 řádů větší, než se původně myslelo!!

Zjistilo se také (na rozdíl od Cartenova tvrzení), že se torzní vlny mohou šířit velmi daleko od svých původních rotačních zdrojů ve spirálové charakteristice (nyní říkáme "torzní"), a to prostřednictvím časoprostorového média, které je neoficiálním způsobem nazýváno "éter". Navíc se tyto vlny mohou šířit mnohonásobně vyšší rychlostí, než je rychlost světla.

Toto všechno jsou velmi zásadní zjištění.

A přivádí nás to zpět k onomu unikátnímu výzkumu, který byl prezentován v Albuquerque, kdy jsme měli pozoruhodnou příležitost, si z první ruky vyzkoušet modernizovanou a modifikovanou verzi technologie "Accutron" se snahou detekovat rozsáhle se měnící účinky "torzního pole" během prstencového zatmění dne 20. května 2012.


Na základě naší poměrně masivní prezentace pozitivních výsledků měření dr. DePalmy, které byly v průběhu několika desetiletí mnohokrát úspěšně opakovány, se od roku 2003 technologie na měření účinků "torzních polí" rozšířila prakticky po celém světě. Sami jsme opakovaně prováděli v inkriminovaném čase měření v prostředí "Pyramidy Slunce" a "Pyramidy Měsíce" v Teotihuacanu v Mexiku (viz obr. níže).


Je třeba připomenout, že DePalma prováděl své experimenty před čtyřiceti lety na původní primitivní analogové aparatuře, která od té doby prošla mnohonásobným vylepšením včetně digitálního výstupu za pomoci speciálně upraveného počítačového programu, který nám umožňoval dynamické zobrazení procesů v reálném čase. Elektrické signály byly vedeny odstíněným kabelem do speciálně navrženého "hodinového časovače", který obsahoval speciálně upravený krystal křišťálu, který zabezpečoval průběh standardní frekvence o intenzitě několika milionů kmitů za vteřinu, což nám umožňovalo frekvenční rozlišení až na miliontiny hertzů, a to v prostředí "Accutronové vidlice".


Z tohoto oddělení frekvenční komparace byly nyní sloučené elektrické signály vedeny do notebooku, a to pomocí dalšího odstíněného kabelu, kde pomocí speciálního programu došlo na obrazovce počítače k zobrazení průběhu procesů v reálné době. Na obrázku níže je znázornění schématu digitální verze "Accutronu" umožňující měření "torzních vln". V tomto ohledu je třeba uvést, že souběžná měření, která byla prováděna prostřednictvím zcela stejné technologie na mnoha dalších posvátných místech světa, kde probíhalo zatmění Slunce, plně potvrdila průkopnické měření DePalmy z doby před čtyřiceti lety.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly