"UČENÍ SVRCHOVANÉHO ŘÁDU DRAKA" - UKÁZKA ZE STUDIJNÍCH MATERIÁLŮ A POZVÁNKA NA LETNÍ INICIAČNÍ KURZ (6)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

05.07.2013 Esoterika

První a druhou kataklyzmatickou událost přežila Atlantská civilizace s více méně udržitelnými ztrátami, ale třetí úder, ke kterému došlo v období mezi 8000 - 10 000 lety př.n.l., neměla šanci ustát. Existuje všeobecný názor, že tato třetí katastrofa proběhla bleskovým způsobem. Ve skutečnosti tomu tak však nebylo. Dodnes se dochovala celá řada útržkovitých záznamů a nepřímých dokladů o tom, že šlo o dlouhodobější proces.

Destrukce Atlantského kontinentu probíhala v časové linii, která trvala kolem 1000 let. Atlantský kontinent se tedy nepotopil naráz, ale postupně. Dalším důležitým faktorem je, že Atlanťané dlouhodobě předvídali tuto událost a s poměrně velkým předstihem se na ni připravovali. I když se jednotlivé údaje od sebe liší, lze předpokládat, že v inkriminovanou dobu se kompletní populace Atlantidy pohybovala kolem 1,5 miliardy obyvatel. Z tohoto počtu se podařilo zachránit nějakých 0,6 % populace, čili asi 8 milionů obyvatel.

Je třeba si uvědomit, že obyvatelstvo dlouho dopředu bylo informováno o všech důsledcích a v podstatě byli postaveni před problém, kdy jim nezbývalo nic jiného než přijmout svůj osud. Bylo to kruté a pro našince asi cosi nepředstavitelného. Atlanťané však uznávali princip reinkarnace a nepřistupovali ke smrti takovým způsobem jako my. Smrt nepovažovali za konečný proces.

Věděli, že se jinde a znovu narodí. Konec konců mnozí z nás, obyvatel "Země Dvouocasého Lva", jsou vlastně bývalí Atlanťané, kteří ono kataklyzma, o kterém zde hovořím, prožili s hlubokou vlastní zkušeností. V současné době se u mnoha malých dětí velmi bouřlivým způsobem otevírá buňková paměť a těmto dětem se různorodým způsobem uvolňují vzpomínky na tuto událost. Obyvatelstvo Atlantidy bylo velmi disciplinované a i tato skutečnost podstatným způsobem ulehčovala záchranné a evakuační práce.

Král v Atlantské Říši neměl v rukách v podstatě žádnou výkonnou moc, byl reprezentantem národa. Výkonnou moc drželo dvanáct jeho poradců. Těchto dvanáct poradců zastupovalo dvanáct oblastí čili "výkonných správ" atlantské společnosti. Těchto dvanáct poradců dohromady tvořilo tzv. "Výkonný Poradní Sbor". Symbolem krále byl zlatý kruh se zlatým bodem uprostřed, neboť byl považován za ztělesněného mikrokosmického zástupce slunečních energií (kruh s bodem uprostřed se dodnes dochoval jako astrologický symbol Slunce).

Dvanáct poradců "Výkonného Poradního Sboru" symbolizovalo dvanáct paprsků, které směřovaly od zlatého kruhu směrem do všech stran (paprsky slunce). Analogickým způsobem dodnes kreslí slunce například malé děti. V tomto kontextu je třeba poznamenat, že sluneční náboženství má své kořeny právě v Atlantidě a odsud se vlivem postkataklyzmatické migrace rozšířilo do Střední a Jižní Ameriky, Egypta, ale i dalších míst naší planety. Naši předci si velmi dobře uvědomovali, že existují tři zásadní síly pro život na této planetě a tyto síly jsou generovány třemi důležitými tělesy:

  • a) Sluncem,

  • b) Měsícem,

  • c) Zemí.

Například Christopher Knight a Allan Butler (Civilization One) svým poměrně unikátním výzkumem dospěli k zjištění, že starověká matematika a geometrie starověkých staveb byla postavená na axiomatických modelech a vazbách na astronomické poměry mezi Sluncem, Zemí a Měsícem. Pojďme se ale vrátit k výkonné hierarchii Atlantské Říše.

Král Sargon (vládl v době velkého kataklyzma) měl k ruce mimo dvanácti poradců ještě další velmi důležitý článek výkonné moci a tím byla osoba, která se v atlantském jazyce nazývala "Chiquetat" čili "Hledač Moudrosti". Ve skutečnosti se v této osobě projevoval nesmírně vyspělý Duch, který díky své hluboké moudrosti měl právo veta - kontroloval aktivity a rozhodovací pravomoci dvanácti poradců, přičemž on sám byl vrchním poradcem krále s postavením nad skupinou zmíněných dvanácti poradců.

Starobylé legendy hovoří o tom, že existovali čtyři "Hledači Moudrosti", kteří se cyklicky rotačním způsobem po sobě inkarnovali do fyzického života. Před smrtí jednoho byl podle speciálních klíčů hledán jeho nástupce mezi obyvatelstvem Atlantidy. Tato praxe se do určité míry provozovala později v prostředí Starého Egypta, ale především v Tibetu, kde byla aplikována v případě funkce "dalajlámy". Ovšem v jisté konkrétní době finální fáze velkého kataklyzma všichni čtyři "Hledači moudrosti" prošli do fyzické inkarnace najednou. A byli to právě oni, kteří stanuli v čele čtyř velkých migračních linií Atlanťanů.



a) V čele první migrační linie stál "Hledač Moudrosti" zvaný "Suyaras Quata". Tento mudrc vedl svou skupinu obyvatelstva směrem na západ přes dnešní Atlantský oceán. Pevniny bylo dosaženo v oblasti dnešní Brazílie nedaleko města "Natal" (výraz "natal" znamená v překladu "hledající"). Nacházíme se v regionu na pátém stupni a padesáti minutách jižní šířky. Další město v této oblasti se jmenuje "Sao Bulgalo du Amarante" což v překladu znamená "Naše svatá Zem", nedaleko se také nachází město zvané "Redinha" (podle legend byla Redinha manželkou "Hledače Moudrosti" Syarase Quata).

Po dosažení pobřeží se celá migrační vlna dala na pochod do vnitrozemí a zastavila se v lokalitě zvané "Mato Grosso". Jde o oblast, která je dodnes považovaná za posvátnou půdu. Vstup do této lokality je možný pouze na zvláštní povolení. Domorodé indiánské kmeny si dodnes uchovávají velmi čisté vzpomínky na "mocný lid, který přišel z východu".

Nedaleko odsud mezi dvanáctým a třináctým stupněm jižní šířky by se mělo nacházet bájné sídliště zvané "Eldorádo" (El-Do-Ra-Do) čili "Místo Velkého Světla". Eldorádo mělo být největším sídlištěm migrujících Atlanťanů v oblasti jihoamerického kontinentu. Nedaleko Mata Grossa se nachází oblast, jež se jmenuje "Randonia". Bylo mi řečeno, že právě zde se nachází jeden z největších systémů podzemních chodeb, kde by se měly nacházet uložené artefakty pocházející z první migrační linie Atlanťanů.

Propojíme-li Mato Grosso s Randonií a jezerem Titicaca, vznikne oblast v podobě trojúhelníku. Ten vymezuje lokalitu, kde se nachází nejposvátnější a nejúžasnější relikvie a památky na působení první migrační linie Atlanťanů v Jižní Americe. Po určité konsolidaci a po založení sítě vlastních městských center pokračovali Atlanťané první migrační linie z oblasti Natalu do regionu Střední Ameriky. Zde pak později vytvořili centrální atlantské centrum v regionu "Gracias Dios" (Honduras) nedaleko dnešního města Oloncho.



b) V čele druhé migrační linie stál "Hledač Moudrosti" zvaný "Arlich Vomalites". Tento mudrc vedl svou migrační vlnu Atlanťanů do oblasti dnešní středozápadní Afriky. Na kontinent vstoupil v místě, kde se v současné době nachází stát Siera Leone. Atlanťané poté pokračovali přímo do nitra afrického kontinentu a během své cesty narazili na předky současných afrických kmenů Bambara, Malinka a Dogon, které ovlivnili svými vědomostmi.

Migrační skupina nakonec dosáhla oblasti mezi dnešním Egyptem a Súdánem. Během této poutě však "Hledač Moudrosti" Arlich Vomalites zemřel, ovšem jeho duch se zrodil do dalšího fyzického života v osobnosti Herma Trismehista (Thowta, Imhotepa). Z těchto důvodů je třeba zárodek Starého Egypta hledat v lokalitě dnešního Súdánu a v jižních částech Egypta, až dlouho poté se egyptská říše rozrostla směrem na sever, vytvořil se Horní a Dolní Egypt, který se poté sjednotil.


Druhý "Hledač Moudrosti" Arlich Vomalites se během existence Staroegyptské Říše inkarnoval celkem do tří důležitých osobností - Herma Trismegista, faraona Tutmose III. (1479 - 1425 př.n.l.) a faraona Achnatona (1352 - 1336 př.n.l.).


c) V čele třetí migrační linie, která vzešla z migrační linie č. 2, stál "Hledač Moudrosti" zvaný "Azagir Chaqua". Po překonání Arabského poloostrova se jeho migrační skupina dotkla indického pobřeží v oblasti města Madrás a odtud skupina putovala do vnitrozemí až do oblasti dnešního Tibetu. Je velkou otázkou, zda ve chvíli, kdy migrační skupina dosáhla této lokality, bylo již Himálajské pohoří vyvrásněno, či nikoliv. Tato otázka je stále otevřená a vedou se o ní poměrně velké spory mezi vědci "nového paradigmatu" (dr. Allan, dr. Dealair atp.).

d) V čele čtvrté migrační linie stál "Hledač Moudrosti" zvaný "Bazagi Marten", jeho migrační skupina dosáhla evropských břehů v oblasti dnešního francouzského pobřeží v lokalitě zvané "Olone". Odtud se snažila dostat do prostředí Střední Evropy, kde však na razila na odpor autochtonní vnitrozemské civilizace zvané "Thuata Danaan". Události souvisejí s tímto konfliktem jsou součástí samostatného iniciačního oddílu "Učení Zlatého Lvího Rouna".

-pokračování-

Vážení přátelé a příznivci esoterických disciplín, pokud Vás zaujal tento materiál, můžete si prostudovat detailní obsahovou koncepci letošního letního týdenního speciálu "Učení Zlatého Lvíhou Rouna" po kliknutí na tento odkaz. Těšíme se na osobní setkání s Vámi.

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly