Vědci si položili otázku: Proč byla ledová hora tak daleko od místa, kde se utrhla? Podobné ledovce pocházejí z Grónska. K potopení Titaniku před sto lety mohlo přispět nezvyklé postavení Měsíce a Slunce vůči Zemi. Neobvyklá konstelace podle nich vytvořila silný příliv, který umožnil, aby se do Atlantského oceánu dostalo nezvykle mnoho velkých ledovců. K osudovému setkání s ledovou horou v Atlantském oceánu došlo 19. 4. 1912. Přibližně tři měsíce před nehodou – 12. ledna 1912 – byl pozorován vzácný astronomický jev. Vzdálenost Měsíce od Země byla nejmenší za posledních 1400 let. Na obloze zářila nezvykle velká „superluna“ a síla vzájemné přitažlivosti vzrostla. Pár dní předtím, 4. ledna, se Slunce, Měsíc a Země navíc dostaly do jedné řady.
Měsíc, jak je známo, způsobuje příliv a odliv, pohyb obrovského množství vody. V lednu 1912 byl podle vědců nebývale silný. Na poloostrově Labrador a ostrově Newfoundland vnikly vody oceánu do mělkých vod. To doslova spláchlo ledovce, které obvykle „sedí“ na břehu. Uvolněné ledové hory se vydaly do dráhy Titaniku. O tři měsíce později, se jeden z nich stal osudným pro 1500 lidí. Na dobře zmapované lodní trase z anglického Southamptonu do New Yorku nebylo nic zvláštního, co by stálo za pozornost. Dalo by se říct – běžná rutina. Titanik se plavil nejvyšší možnou rychlostí. Ale směr a síla podmořských proudů se před třemi měsíci změnily a ledovce se k lodní trase přibližovaly rychleji.
V roce 2000 se objevily fotografie ledovce, který potopil Titanik. Ukázalo se, že snímky byly pořízeny z paluby výletního parníku Bremen, který byl na místě jako první po katastrofě. Stefan Regorek udělal pár fotek ledovce, a když přijel do New Yorku, poslal je poštou domů, do Německa. Odborníci později potvrdili, že jde skutečně o ledovec, který zkřížil cestu Titaniku. V naší době nastal podobný úkaz 19. března 2011, kdy k nám byl Měsíc nejblíže za posledních 19 let. Vzdálenost byla mnohem menší, než v roce 1955 1974 a 2005, kdy byl náš přirozený satelit také docela blízko. Připomeňme si události z konce roku 2004, kdy se Měsíc blížil k dalšímu minimu. Pouhé dva týdny před tím došlo ke katastrofálnímu zemět řesení v jihovýchodní Asii, následovanému ničivou tsunami.
V roce 1974 zničila vánoční bouře Tracy australské město Darwin. Na základě těchto svědectví a událostí musíme do budoucna počítat s dalšími problémy. V minulém roce byl „super úplněk“ počátkem března. Předvídaly se možné další katastrofy – zemětřesení, tsunami, sopečné erupce, hurikány a povodně. Vliv Měsíce způsobuje změny jak v nitru Země, tak i v její atmosféře. Na začátku března nás astronomové přesto uklidňují: nic zvláštního se neděje. Hladiny oceánů se běžně vzdouvají a klesají působením gravitačních sil. A tak si musíme položit otázku: Byly katastrofy v minulosti pouhé náhody? V roce 1955 se v Černém moři potopila bitevní loď Novorossijsk. Příčina katastrofy, při níž zahynulo 600 lidí, nebyla nikdy objasněna.
Měsíc ji samozřejmě sám o sobě nemohl zničit. Ale jeho vliv mohl být příčinou chybného rozhodnutí nebo výpočtu. Stručně řečeno, astronomové tvrdí - nepodléhejte panice! Obvykle plují utržené ledové kry od pobřeží Labradoru a Newfoundlandu. Pak přišel 11. březen… Kataklyzma v Japonsku – zemětřesení, tsunami, nehoda v jaderné elektrárně – zasáhlo jen osm dní před přiblížením Měsíce. Opět náhoda? Mnozí vědci o tom už nejsou tak kategoricky přesvědčení. Vliv Měsíce odborníci samozřejmě uznávají. Avšak ne přímý. Zemětřesení je obrovská síla. Pohyby litosférických desek, geologické stresy, vulkanické jevy. Měsíc samotný zemětřesení nemůže způsobit. Je však možné, že funguje jako spouštěč. Tento názor sdílí někteří odborníci. Věda se snaží tento mechanizmus pochopit už od dob Newtona.
Oběžná dráha Měsíce je poněkud protáhlá. Jednou je blíž k Zemi, jindy zase dál. Rozdíl může činit až 50 000 kilometrů. Dne 19. března 2011 byl vzdálen od Země 356 577 kilometrů. V neděli 6. května 2012 v 5:35 středoevropského času byl Měsíc v super úplňku 356 955 km od Země. Další super úplněk očekáváme 14. listopadu 2016 a 25. listopadu 2034. Amatérští astronomové čekají na tuto nezapomenutelnou podívanou léta. Nebeské těleso se jeví až o 14% větší a je jasnější téměř o jednu třetinu. Je možné, že vliv našeho nejbližšího souputníka může mít na naší planetu podstatně dramatičtější vliv, než jak by se na první pohled mohlo zdát. ve hře totiž může být velké množství různých pro nás zcela neznámých faktorů.
partner Matrix 2001
