SKUTEČNĚ POSLEDNÍ PAPEŽ? (3)

"Opoziční kardinál" v Argentině

Jako arcibiskup města Buenos Aires bojoval Bergoglio za osudy chudých, a to poměrně velmi praktickým způsobem. Tento postoj ho však postavil na kordy proti o deset let staršímu Néstoru Kirchnerovi a Cristině Kirschnerové. Jeho kritika se především týkala selhání jejich vlády, a tak jak plynuly roky se stávala stále silnější a silnější. Bergoglio se především soustředil na Kirchnerovy korupční machinace v politice a jeho pokryteckou ideologii.

Vzhledem k tomu, že Msgr. Bergoglio ke své veřejné kritice Kirschnerova režimu pravidelně využíval slavnost, která se jmenuje "Te Deum" a která se vztahuje k revolučním událostem z 25. května 1810. Část slavnosti se vždy odehrávala v katedrále v Buenos Aires. Slavnosti se také pravidelně účastnil prezident se svou rodinou a vládním kabinetem. A právě z důvodu opakované kritiky ze strany argentinského kardinála se Cristina Kirschnerová rozhodla od roku 2005 realizovat slavnost na jiných místech v zemi, tak aby zabránila Bergogliovi na slavnosti vystoupit. (Obr. vlevo: sv. František z Assisi.)

Ve skutečnosti se prezidentka Cristina Kirschnerová odmítala s kardinálem opakovaně setkat i v minulosti. Ovšem ve chvíli, kdy byl Bergoglio zvolen papežem, najednou svůj názor změnila a byla jednou z prvních, která se u novopečeného papeže dožadovala audience. O současném papeži se také hovoří v tom duchu, že je velmi tolerantní, a to především ve vztahu k jiným světovým náboženstvím. Je však dlouhodobě principiálně postaven například proti manželství u osob stejného pohlaví (které je v Argentině uzákoněno od roku 2010) a podobně striktně odmítavě přistupuje i k možnostem interrupce.

Msgr. Bergoglio je velmi vášnivým vyznavačem kultu "Panny Marie", k jejíž duchovní ochraně se uchýlil hned během první mše "Urbi et Orbi". Prvním místem, kam se šel pomodlit jako papež, byla "Její Kaple" v Santa Maria Maggiore. Odtud také bezodkladným způsobem zbavil vysoké funkce amerického kardinála Bernarda, u kterého se jako u prvního provalilo, že intenzivně zakrýval případy zneužívání dětí spojené s celou řadou amerických biskupů. V současné době se mnozí z postižených jedinců soudí s církví u amerických soudů o stovky milionů dolarů.


Konečně "Čistý Dům" ve Vatikánu?

Je velmi příznačné, že papež František je také prvním papežem v historii, který si vybral jméno jednoho z nejvýznačnějších světců křesťanské církve - "svatého Františka z Assisi", který žil ve 13. století jako velký reformátor, který kázal především svým vlastním příkladem. Ačkoliv pocházel z bohaté rodiny, dobrovolně se rozhodl žít v chudobě a svým velmi jednoduchým a skromným pojetím života se stal příkladem pro mnohé následovníky. Během svých kázání vždy upozorňoval na to, že člověka nedělají jeho slova, ale především jeho činy. V tomto ohledu je velmi poučné vidět, jak se církev za těch několik posledních staletí tak výrazně svými činy vzdálila vizím a představám tohoto světce.

Svatý František založil františkánský řád a jeho ženský protějšek byl založen jeho duchovní sestrou sv. Claire, přičemž oba dva učinili slib chudoby. Velmi záhy ho však forma jeho kázání dostala do problémů s místními světskými a církevními úřady. Nakonec se dostal dokonce i do vězení. Mnozí se shodují v tom, že současná církev potřebuje ve svých řadách, a to především na těch vyšších úrovních, obnovit stav tzv. "duchovní a lidské čistoty". František z Assisi se nebál ani papežovi vytknout před všemi jeho kardinály nadměrné užívání luxusu a mnohé světské způsoby používání moci. Později papež Inocenc III. nakonec schválil jeho predikaci a umožnil založení františkánského řádu.

Takže se v těchto chvílích před námi otevírá jedna velká otázka, a to zda se papeži Františkovi podaří napodobit svého duchovního předchůdce s odvážnou snahou prosadit šetrnější a úspornější způsob fungování církve, a to především v prostředí těch nejvyšších orgánů, tak aby církev šla příkladem i ostatním institucím mimo církev. A také zda se mu podaří všechny preláty usvědčené ze sexuálního obtěžování odříznout zcela od církevního prostředí a umožnit, aby světská spravedlnost mohla ve všech těchto případech konat v souladu se zákonem. V kontextu s těmito apely se také můžeme ptát, zda se Willu Francisovi podaří zcela a důkladně "vyčistit" vatikánskou banku tím, že zruší všechny podezřelé transakce, odmítne lichvu na bázi finančních výnosů a poskytne alespoň část bankovních prostředků k pomoci vyřešit ty nejdůležitější palčivé potíže v prostředí chudých lidí?

Podle předběžných informací, které prosákly na veřejnost, má papež František v plánu všechny tyto aktivity v co nejkratší době iniciovat. Stručně řečeno, to znamená, že František učiní cosi, na co nikdo z jeho předchůdců neměl odvahu ani potřebnou vůli, a to minimálně za posledních padesát let, kdy se neuvěřitelné množství špatností prostě zametlo pod koberec. Předsevzetí jsou zcela jistě dobrá věc, ale jak pravil František z Assisi, člověka dělají činy a na ty si budeme muset počkat. Teprve čas ukáže, jak vážně Msgr. Bergoglio své vize myslel. Stovky milionů katolíků po celém světě, včetně jeho rodné Argentiny, rozhodně doufají, že ano.

Na druhé straně mnozí jeho blízcí ve Vatikánu se zcela jistě třesou strachy před tím, do čeho se chce papež František pustit. Mnozí z vysokých úředníků Vatikánu mají hned celý regiment oněch pověstných "kostlivců ve skříni". Tato skutečnost, i když si to mnozí nechtějí připustit, představuje velmi vážné nebezpečí, které se z podstaty věci samozřejmě dotýká přímo papeže. V kontextu těchto obav si ještě jednou zkusme připomenout osud papeže číslo "109", kterým byl Jan Pavel I. Ten totiž po svém zvolení do funkce jasně prohlásil, že Vatikán bude čekat "velký úklid", který se měl týkat především vatikánské banky v důsledku zednářského skandálu ve spojení s Banco Ambrosiáno.

Ale běda!

Vzpomeňme si na Malachiášovo proroctví v souvislosti právě s tímto papežem, který byl prorokem definován jako "De Medietate Lunae" ("z poloviny Měsíce"). V době, kdy byl papež Jan Pavel I. zvolen do funkce v polovině srpna roku 1978, byl Měsíc na obloze právě ve své polovině a s následujícím "půlměsícem" tento papež také zemřel. Je skutečně obdivuhodné, jak tato okolnost přesně souvisí s definicí Malachiášova proroctví. Až běhá husí kůže po těle. Takže uvidíme, jak se současný papež František se všemi těmito výzvami vypořádá.


Tak který František?

Společnost a ani odborníci si nejsou zcela jisti v tom, zda si Msgr. Bergoglio zvolil své papežské jméno právě s ohledem na světce z Assisi. Sám papež o svých důvodech, pokud je mi známo, nikdy nehovořil. Takže může jít o zmíněného světce, ale stejně tak může být ve hře svatý František Javier, nebo dokonce vůdce a zakladatel řádu ze 16. století - St. Francis de Borja.

Jazuité se původně nazývali "Tovaryšstvo Ježíšovo", což je název řádu, který pochází z 16. století. Tento řád byl založen Španělem, sv. Ignácem z Loyoly. Řád v podstatě suploval jakousi milici, která měla bránit církev proti silám reformace a před dalšími různorodými nebezpečenstvími, která mohla atakovat původní víru.

Jezuité disponovali silnou vůlí a bojovností, a to i přesto, že byli několikrát vyhnáni z amerických kolonií a také z Evropy. Zajímavé je, že i svým způsobem sama církev tento řád potlačovala - zřejmě ze strachu. Jezuité disponují vysoce autonomním vedením, v jehož čele stojí nejvyšší velitel a nadřízený, který disponuje lidovým označením "černý papež" (což ale pochopitelně nemá s barvou pleti nic společného, ale na druhé straně může jít skutečně o přímou provázanost na Malachiášův odkaz ohledně posledního "černého papeže").

Jezuité jsou také známí svou chytrostí a velmi ostrým intelektuálním smyslem pro politické a sociální strategie, přičemž velmi silně inklinují k prosazování svých cílů a záměrů. Možná Msgr. Bergoglio v sobě nese od každého vyjmenovaného Františka něco, ale v katolickém prostředí si prakticky každý v souvislostech spojuje současného papeže právě s Františkem z Assisi. Každopádně je jasné, že pro katolickou církev započala zcela nová kapitola, a je také více jak zřejmě, že se papež František bude muset vypořádat s obrovskými antagonickými silami uvnitř i vně Vatikánu, které zcela jistě nebudou nakloněny dohodám a novým poměrům. A konečně, pokud se opět ukáže Malachiášovo proroctví jako správné a František bude posledním papežským svědkem konce "římské církve", pak v temnotě sestupující na Zem by mohlo svítit světélko nové naděje a nového druhu katolické církve, a skrze Františka by toto "světlo" mohlo přijít právě z prostředí Jižní Ameriky. Vždyť téměř polovina všech katolíků na světě žije právě v Latinské Americe.

Každopádně, Bůh ti žehnej, Františku...

-konec-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly