SKUTEČNĚ POSLEDNÍ PAPEŽ? (1)

Téměř před tisíci lety arcibiskup Armagh, později kánonizovaný jako svatý Malachiáš, učinil sérii proroctví, která se bytostně dotýkají identit 112 papežů, kteří z pohledu tohoto proroctví měli vládnout římsko-katolické církvi, a to až do tzv. "konce času". Málokdo ze současných smrtelníků si uvědomuje dosah, ale i rozsah tohoto monumentálního proroctví. Takže je na světě zásadní otázka: "Bude současný papež František I. papežem posledním?"

--------------------------------------------------

Když papež Benedikt XVI. letos v únoru odstoupil, zachvátil katolickou církev po celém světě šok. Vždyť papež ze svého úřadu neodstoupil ani jednou za posledních 600 let. Takže co se děje? Rozhodnutí Benedikta XVI. vyvolalo mnoho spekulací, které se společně vázaly k jedné základní otázce: "Proč odstoupil?" Samozřejmě se spekulovalo i nad politickými a eschatologickými dopady. O měsíc později 115 kardinálů z celého světa zasedlo v rámci konkláve uvnitř Sixtinské kaple ve Vatikánu.

Dne 13. března letošního roku se nad její střechou objevil bílý kouř zvaný "Fumatta", který signalizoval světu a všem věřícím, že nový papež byl vybrán. Ale kdo se jím stal? Napětí v tuto chvíli by se dalo zcela jistě krájet. A záhy přišlo další nečekané a velké překvapení. Novým papežem se stal Jorge Bergoglio (viz obr. vlevo), arcibiskup z města Buenos Aires v Argentině. A s tímto novým papežem přišly na scénu i zcela nové na první pohled jemné, ale zároveň velmi signifikantní znaky změny.

Záhy po jmenování v soukromých prostorách Vatikánu se Msgr. Bergoglia otázal kardinál Giovanni Battista, jaké jméno by chtěl během svého poslání užívat. Odpověď přišla prakticky okamžitě: "Budu se jmenovat František." O chvíli později, když vystoupil na balkón s výhledem na náměstí svatého Petra, papež František oznámil:

"Povinností konkláve bylo zvolit nového papeže. Zdá se, že mí bratři kardinálové šli téměř až na konec světa, aby ho našli. A tak jsem tady."

V jeho poměrně prostém projevu však byly zaznamenány velmi významné fráze, které jakoby byly součástí jakési předtuchy v těchto znepokojivých časech světové krize, kdy miliony lidí - a je jedno, zda jsou věřící křesťané, či nikoliv - vnímají bytí na tomto světě spíše jako jakýsi apokalyptický chaos. Tyto pocity jsou velmi intenzivní především u těch, kteří jsou přesvědčeni o důvěryhodnosti proroctví irského občana sv. Malachiáše, který ve 12. století jako arcibiskup Armagh měl během své návštěvy Říma hluboké a intenzivní mystické vidění, během kterého mu bylo zjeveno celkem 112 papežů, kteří měli v budoucnosti vládnout nad křesťanským světem.

Proroctví tohoto vizionáře bylo zveřejněno až o čtyři století později v roce 1595 díky vlivu benediktinského belgického mystika, který se jmenoval Arnold de Wion. Proroctví bylo zveřejněno jako součást jeho díla "Lignum vitae" popisujícího historii benediktinského řádu.

Proroctví sv. Malachiáše

Malachiáš na základě svého zření napsal krátké a symbolické označení (jakousi vizitku) pro každého z papežů, který se mu zjevil ve své vizi. Dnes při pohledu zpět s úžasem, ale i určitou úzkostí můžeme konstatovat, že valná část jeho proroctví byla naplněna s obdivuhodnou přesností. Tak například 111. papeže - Benedikta XVI. ve svém proroctví označil jako "Slávu Olivy" oproti papeži následujícímu, který má být dle Malachiášova vidění papežem posledním. Zřejmě i toto je důvod, proč se kolem jeho náhlé a skutečně neočekávané rezignace objevilo tolik nejrůznějších spekulací. Někteří dokonce věří tomu, že v jeho rezignaci se musel projevit jakýsi tajemný a náhlý impuls významných kosmických energií.

Hovořil jsem s některými významnými lidmi na toto téma a mnozí z nich jsou přesvědčeni o tom, že onen papežův akt náhlého odstoupení a nezvykle rychlé zvolení papeže nového by mohly prozrazovat, že se církev snaží urychlit nástup "Konce Času" (pokud onen klíčový časový mezník takto analogicky označíme). V této souvislosti je třeba si položit otázku, jakou silou sebenaplnění disponuje Malachiášovo proroctví? A retrospektiva nám poskytuje poměrně jasnou odpověď. Síla naplnění jeho vize se ukazuje být extrémně výraznou.

Dalším z důležitých aspektů Malachášovy vize linie papežů je fakt, že všechno, co se stalo v evropské historii za posledních 900 let, v sobě nese jakoby jakousi pečeť nedotknutelné ochranné známky. Zvlášť když si uvědomíme, že například Pius IX. v 19. století vládl celých 34 let, zatímco například Jan Pavel I. pouhých 33 dní. V duchu uvedených informací se zdá být veskrze symbolickým aktem to, že jen několik měsíců po roce 2012 a s nástupem roku 2013 v globální aureole "Konce Času" tu najednou máme nového (posledního?) vybraného papeže. A to téměř dokonale na čas.

Pro lepší přehled našich čtenářů se pojďme nyní rychle podívat na to, co měl sv. Malachiáš povědět o posledních osmi papežích, kteří vládli v posloupnosti před papežem číslo "112" čili před Františkem:

Č. 104 - papež Benedikt XV. (vlastním jménem Giacomo Della Chiesa) vládl v letech 1914 - 1922. Malachiáš tohoto papeže popsal jako "Ten který poníží náboženství" (Religio Depopulate). Tento papež vládl v době I. světové války a za bolševické revoluce v době, kdy probíhaly masové vraždy duchovních i jeptišek, uzavíraly se a likvidovaly kostely a farnosti po celé střední a východní Evropě, které více méně spadly pod vliv bolševismu. V tomto období se skutečně zdálo, jako by v jisté části Evropy došlo ke zničení náboženství.

Č. 105 - papež Pius XI. (vlastním jménem Achille Ratti) vládl v letech 1922 - 1939. Malachiáš jej popsal jako "Nebojácný věřící". Tento papež vládl v letech těsně před II. světovou válkou, kdy kořeny nevíry se staly hluboce zakořeněným statusem v Evropě, ale i ve světě. Nicméně pod Piusem XI. svou víru církev bránila velmi neohroženým způsobem. Příkladem může být Mexiko, kde v tomto období byla většina katolíků pronásledována a zavražděna, a to přímo s podporou tehdejšího mexického prezidenta Plutarca Callese. Nejkritičtější období pak připadalo na období 1924 - 1929, kdy bylo zabito na 250.000 katolických věřících. (Obr. vlevo: Papež Pius XI. v konverzaci s italským diktátorem Benito Mussolinim v roce 1932.)

Č. 106 - papež Pius XII. (vlastním jménem Eugenio Pacelli) vládl v letech 1939 - 1958. Malachiáš ve své vizi jej nazval "Pastor Angelicus" (andělský pastýř). Velmi zvláštní jméno pro papeže, který vládl pod dobu celé II. světové války a pak dalších deset let v tzv. poválečném období. Pokud si nastudujete "oficiální historii", kterou reprodukují "spojenci" od roku 1945, pak bychom dokonce mohli svým způsobem i reprodukovat britského autora Johna Cornwella a říci, že Pius XII. byl v podstatě "Hitlerův papež".

Na tomto místě je třeba si uvědomit, že Malachiáš nebyl politik ani historik, nýbrž vizionářský mystik, a tak právě z pozice esoterického mysticismu lze nejkrvavější konflikt v moderních dějinách lidstva vnímat jako extrémně silný globální "očistný proces" vytvářející výrazný předěl mezi tím, co bylo předtím, a potom. V tomto ohledu pak výraz "Pastor Angleicus" nabývá zcela jiného a logičtějšího charakteru.

A pak je tu ještě jedna stránka věci. Přes veškerá jasná a zřejmá fakta odhalující fašistický režim jako jeden z nebrutálnějších v lidské historii je třeba konstatovat, že právě on byl mnohem šetrnější k římské církvi a zejména ke křesťanství obecně oproti ateisticky laděnému komunistickému monstru, které v poválečném období zotročilo celou řadu států v Evropě, Asii, ale i jinde na světě. Papež Pius XII. byl jednoznačně antikomunisticky smýšlející křesťanský patriarcha. Ve skutečnosti hodně z toho, co se stalo uvnitř církve po roce 1945, může být správně pochopeno ve chvíli, kdy člověk pochopí, že katolická církev se sama o sobě na konci II. světové války nacházela na straně poražených. Stála proti veskrze materialistickému pojetí světa a v tomto ohledu bylo jedno zda v rovině kapitalismu v symbolu vítězných mocnosti USA a Velké Británie, nebo komunismu v symbolu válečného spojence SSSR. Zdá se, že papež Pius XII. skutečně působil jako loajální "andělský pastýř" držící "půst" v odmítání přizpůsobit se modernímu materialistickému pojetí světa.

Č. 107 - papež John XXIII. (vlastním jménem Angelo Roncalli) vládl v letech 1958 - 1963. Malachiáš ho nazval "Pastor alá Nauta" (Pastýř a námořník). Roncalli pochází z Benátek a tomuto městu se skutečně říká - "Město námořníků". V říjnu roku 1962 svolal tento papež tzv. "Druhý Vatikánský Koncil", který nastartoval masivní transformaci uvnitř katolické církve s odklonem od doposud přes dva tisíce let fungující dogmatické cesty. Tento papež prosadil dodržování nových duchovních hodnot uvnitř církve samotné směřujících k větší demokracii ve svém výhledu do budoucna. (Viz obr. vpravo)

Č. 108 - papež Pavel VI. (vlastním jménem Giovanni Montini) vládl v letech 1963 - 1978. Malachiáš jej ve svém proroctví nazývá "Flos Florum" (Květina květiny). Tento papež pocházel ze šlechtické rodiny Montiniů. V jejich heraldickém znaku měl dominantní místo symbol tří květin v podobě známého obrazového archetypu "fleur - de - lis", který ve svém kontextu skutečně ztvárňuje "květinu květiny". Byl to právě tento papež, který "Druhému Vatikánskému Koncilu" přihlížel spíše z povzdálí, neboť od roku 1965 svými velmi kontroverzními rozhodnutími vedl církev spíše na scestí.

Č. 109 - papež Jan Pavel I. (vlastním jménem Albino Luciani) vládl jen něco málo přes měsíc - pouhých 33 dní v srpnu roku 1978. Svatý Malachiáš ho ve své prorocké vizi nazývá "De Medietate Lunae" (Polovina Měsíce). Tomuto papeži se budu věnovat podstatně detailněji později. (Viz obr. vlevo)

Č. 110 - papež Jan Pavel II. (vlastním jménem Karol Wojtyla z Krakowa v Polsku) vládl v letech 1978 - 2005. Svatý Malachiáš ho nazývá "De labore Solis" (Pracující pod vlivem Slunce). Toto symbolické pojmenování může mít jistou souvislost s posláním tohoto papeže, který vedl pomalý a tuhý boj za osvobození části Evropy a Asie od vlivu sovětského komunismu. V podstatě šlo o boj za skutečnou fyzickou, intelektuální, ale i duchovní svobodu.

Č. 111 - papež Benedikt XVI. (vlastním jménem Joseph Ratzinger narozený v Německu) vládl v letech 2005 - 2013. Malachiáš jej nazývá "De Gloria Olivae" (Sláva Olivy). Někteří v tomto kontextu poukazují na skutečnost, že jméno Benedikta se váže do 6. století na zakladatele prvního církevního mnišského řádu "Svatého Benedikta z Nursie". Z tohoto řádu pak ve 14. století vznikl "Řád Olivetánů" (Our Lady of Mount Olivet). Faktem je, že olivová ratolest je spojena nejen s judaismem, ale také je přítomná v orlím spáru na tzv. "Velké pečeti" Spojených Států. Někteří jdou ještě dál a spojují konec vlády Benedikta XVI. (Olivové Ratolesti) se zánikem USA jako dominantní světové velmoci.

Ale pojďme se vrátit zpátky k papeži Františkovi.