NIBIRU, PLANETA "X" - SKUTEČNÁ HROZBA Z VESMÍRU? (3)

CO SE STANE, KDYŽ DO ELEKTRICKÉHO POLE SLUNEČNÍ SOUSTAVY VSTOUPÍ CIZÍ OBJEKT

Když se nebeské těleso, jako například asteroid, kometa nebo planeta, dostane do blízkosti slunečního kondenzátoru, „stane se příčinou lokalizovaných a poté stále více prodlužovaných elektrických výbojů. Funguje to podobně jako elektrický lapač much, který se vybíjí, když hmyz vletí mezi mřížky nabité vysokým napětím.“ ([1], str. 14) Nadto „takto zvýšená elektrická aktivita ve sluneční atmosféře zvýší hladinu jaderné syntézy, což může nad normální úroveň vybuzené Slunce podnítit k malým nebo rozsáhlým erupcím. Bylo často pozorováno, že přímou příčinou erupce byly i malé komety, pokud se k Slunci dostaly příliš blízko.“ (tamtéž, str. 16) „Malá kometa ovšem zpravidla vybije jen omezený region slunečního kondenzátoru, zatímco velmi velká může dokázat mnohem více, včetně vybití celého kondenzátoru. Jsou i takové (jako předpokládaná planeta-X), které pro stávající planety, včetně Země, představují rostoucí, mnohem větší vážnou hrozbu.“ (tamtéž, str. 12)

Nyní jsme u jádra věci: „Sluneční činnost je aktuálně na nikdy předtím nedosahované úrovni a rekordních záznamů o úrovni jeho aktivity každodenně přibývá. Přepokládalo se, že jeho aktivita vyvrcholí ‘slunečním maximem’ v roce 2000… [aktuálně jsme už dva roky za tímto datem], ale konec jejího růstu stále ještě není v dohledu. To s konečnou platností signalizuje, že naše Slunce je v interakci s velkým vetřelcem, vstupujícím do sluneční soustavy – čili do prostoru slunečního kondenzátoru.“ (tamtéž, str. 21) Vetřelec je schopen „působit na dálku“ následujícím způsobem: „Ohromná kometa by vybila část slunečního povrchu a vyvolala významnou sluneční erupci, která by se k nám mohla přihnat jako obrovská stěna vysoce energetických protonů, způsobit deformaci struktury geomagnetického pole [které za normálních okolností funguje jako ochranný štít] a vyvolat na zemském povrchu elektrické bouře a cyklony.“ (strana 21 až 22) To by následně mohlo spustit masivní změny Země takového druhu, jaké se navždy zapsaly do geologického záznamu.


PLANETA „X“

„Země byla účastníkem blízkého setkání s přinejmenším jednou masivní novou kometou, která se pak stala planetou, a to před ne více než 10 000 lety. Okno v čase, které dává zřetelný smysl poslední události, se otevírá přibližně před 3 500 lety. V tomto období můžeme vypozorovat dramatický přechod mezi ‘prehistorií’ a tím, jak se ‘moderní člověk’ následně opět namáhavě vyhrabal na povrch zdevastovaného světa. Neexistuje žádný jiný přijatelný scénář, ale moderní věda se každodenně staví do cesty pokroku tím, že drží otěže moci a brání v odhalení této reality.“ ([1], str. 100) Byl to Immanuel Velikovsky, který před padesáti lety razil cestu uvedené hypotéze a McCanney mu vyslovil mimořádný hold, v němž klade důraz na hodnotu jeho náhledu: „Vědci NASA po 25 let opakovali, že Velikovsky prokazatelně neměl pravdu.

Je čas to napravit. Je to NASA, která neměla [a nemá] pravdu. Velikovsky, coby jedinec, udělal pro pokrok skutečné vědy více, než všichni vědci NASA dohromady za poslední tři desetiletí.“ (tamtéž, str. 102) Na druhém mezinárodním seminářiIEEE byl plně podpořen nesmírný význam elektromagnetizmu v praktických a teoretických studiích kosmologie (publikováno v Astrophysics and Space Science, svazek 227, 1995 a přetištěno tentýž rok v knize edice Kluwer Academics Publishers pod názvem Plasma Astrophysics and Cosmology, Peratt, A.L.). Nejočividnějším důvodem tohoto obratu je skutečnost, že se 99% hmoty vesmíru skládá z plazmy, přesněji, elektromagneticky nabitého plynu, iontů a elektronů…

McCanney neúnavně prosazuje myšlenku, že se sluneční systém nemohl na základě elektromagnetické teorie sluneční soustavy a formování planet zrodit najednou. Začalo to Sluncem a Jupiterem a všechny ostatní planety byly do sluneční soustavy včleněny zachycením. Začaly jako komety na eliptických oběžných drahách, ale protože v důsledku rostoucího elektrického náboje a přitažlivosti srůstaly se stále více troskami, zpomalily se a jejich oběžné dráhy se vyrovnaly do kruhového pohybu kolem Slunce. „Dnes už jasně víme, že pre-planetární kometa [která se stala Venuší] byla ZACHYCENA Jupiterem v průběhu velmi obvyklého a matematicky dobře srozumitelného procesu, který byl pozorován takřka u každé z hlavních planet, tvořících rodiny se zachycenými kometami. Venuše je žhavá nová planeta.“ ([1], str. 101)

Podobný proces zachycení proběhl i s planetou X. Poruchy sluneční korony svědčí o jejím novém vstupu do sluneční soustavy. Otázkou tedy není zda tady je nebo ne, ale kdy se její přítomnost stane příčinou podstatných změn Země. „Sluneční činnost je aktuálně na nikdy předtím nedosažené úrovni a rekordních záznamů o úrovni jeho aktivity každodenně přibývá… to s konečnou platností ukazuje, že je v interakci s velkým vetřelcem, vstupujícím do sluneční soustavy.“ ([1], str. 21) McCanney nicméně upozorňuje, že načasování změn Země nelze přesně předpovědět, protože „… dokonce i kdyby dnes byl tento velký nový objekt znám, včetně jeho současné přesné pozice a orbitální informace, jeho trajektorie se bude měnit s každým dnem a skutečná dráha a poloha bude unikat předpovědím… s výjimkou hrubých odhadů, které lze udělat, pokud je skutečný kandidát rozpoznán včas.“ ([1], str. XII)


NASA A ASTRONOMICKO-ASTROFYZIKÁLNÍ INSTITUCE

Nejvážnějším McCanneyho tvrzením je, že NASA a akademické instituce, sdružující astronomy a astrofyziky, byly a dosud jsou angažovány nejen v malicherné věci se zastaralým pre-elektrickým vzorem nebeské činnosti, ale i v jiné masivní kamufláži. Burcuje: „Je naléhavě nutné aby se veřejnost dozvěděla pravdu o tom, co se skutečně děje, a přinutila NASA k uvolnění všech údajů ohledně nových planet nebo jiných velkých nových objektů.“ McCanney se nicméně obává, že jeho oponenti chystají pravý opak: „NASA bude ještě pilněji a tvrději pracovat na tom, aby veřejnosti pod svým jménem prezentovala nekorektní, vypůjčené informace zamořené zastaralými chybnými teoriemi, a to jak v oficiálních zprávách, tak i v televizi, ve zprávách o počasí a novinových článcích.” ([1], str. XII)

„Je důležité, aby veřejnost rozpoznala pro koho tady jsou a jací jsou doopravdy. Je důležité, aby veřejnost správně porozuměla těmto informacím a nenechala se vést po špatné stopě těmi, kteří sice vypadají jako vzdělanci a vědci, ale zajímá je jen jejich Ph.D a dosažitelnost vládních fondů.“ „Lze bezpečně tvrdit, že vědci NASA společně zapírají. Kryje je neproniknutelný systém uvolňování zpráv, v němž jim nikdo nemůže klást otázky; schovávají se za svůj vlastní arbitrážní systém, v němž si sami posuzují vlastní články nebo, jako v případě automatické publikace v žurnálech Science či Nature, jejich články nejsou předem vůbec posuzovány.“ ([1], str. 8) Podle McCanneyho tkví opravdové nebezpečí v tom, že „každý den, kdy NASA nečinně sedí a nic neříká, přičemž nestydatě inkasuje nečestně získané výplatní šeky, je dalším dnem, v němž lidská civilizace na této planetě kráčí nepřipravena vstříc kritické době, v níž půjde o přežití člověka jako druhu.” ([1], str. 9)

McCanney předkládá veřejnému mínění k posouzení mimo jiné následující fakta: „NASA byla přistižena při lžích a falšování snímků, které měly předstírat, že kometa Hale-Bopp neměla společníka… NASA začala nestoudně ukrývat data z mnoha kosmických výzkumných zařízení, včetně Hubblova teleskopu a sluneční observatoře SOHO… NASA znásobila úsilí svého úřadu pro práci s veřejností, jehož úkolem je odrazit problematické lidi, jako jsem třeba já, pomocí dobře naplánovaných dezinformačních kampaní.“ ([1], str. 44) “Striktní systém uvolňování informací z NASA umožňuje, že vše, co je určeno pro veřejnost, přichází jen z Goddardova kosmického centra a JPL. Jednotliví vědci jsou vázáni tvrdými ‘důvěrnými dodatky’ ve smlouvách… Tito vědci nemohou veřejně diskutovat nebo zveřejňovat žádné události nebo okolnosti, které by mohly ‘znepokojit veřejnost’. Data týkající se příchodů nových těles, jako je planeta X, prostory NASA nikdy neopustí. Striktní smlouvy vědcům nedovolí říct cokoli veřejně.” ([1], str. 49)

“Je samozřejmé, že NASA zpozorovala takové objekty [jako planeta X] a skrývá tyto údaje před veřejností.” (str. 32) Podobně: “Je zde jednoznačný důkaz že NASA skrývá údaje, prokazující existenci nového masivního objektu směřujícího dovnitř sluneční soustavy, objektu, který má potenciál pro zničující působení na planetu Zemi.” ([1], str. 101) Hlavním bludem materializmu je jeho neschopnost pochopit nadřazenost vědomí a světla. Rozhodující význam elektřiny a magnetizmu v nauce o vesmíru znamená změnu úhlu pohledu. Elektromagnetická síla je ve skutečnosti kosmické médium, spojující člověka s planetárním, solárním a galaktickými systémy. Vesmír není mechanické spojení netečné hmoty; je to živý organizmus, uvědomělý celek, v němž je elektromagnetizmus prostředkem výměny informací mezi jednotlivými členy.

Bioelektrické “subtilní tělo” lidstva, jádro planety Země, její elektromagnetická pole, heliokosmos (oblast dosahu působení Slunce) a galaktické centrum (Velké centrální slunce nebo “slunce daleko vzadu za Sluncem”) jsou obousměrně, shora až dolů a opačně, provázané kosmickými vysílači elektromagnetického informačního systému. To umožňuje harmonii kosmu. Je zde kosmický kód, který animován uvědomělými bytostmi harmonizuje a synchronizuje pestrou rozmanitost frekvence vibrací, charakterizujících všechny planetární, sluneční, galaktické i nebulární subsystémy. Tento kód je elektromagnetický a jeho podstatou je světlo. Světlo, ne hmota, je primární veličinou. Vědomí není hmotné, ačkoli může být v hmotě ukotvené. Světlo a vědomí jsou si podobné a primární. Hmota je druhotná; vědomí je elektromagnetické, a proto primární. Toto integrální, holistické chápání vesmíru je jako nebe a dudy vedle neohrabaného, jednorozměrného, nebezpečného a stejně tak mrtvého jako smrtícího paradigmatu (vzorce) vědeckého materializmu, k němuž stále ještě lne vojensko-průmyslový-vědecký komplex, jehož podstatnou součást dnes tvoří NASA a její kosmické programy.

Jak „subtilní bioelektrické tělo“ lidstva tak i jádro planety Země a její elektromagnetická pole, heliokosmos a galaktické centrum jsou obousměrně provázané – a podstatou počátku bylosvětlo. To není zastaralé tvrzení jakéhosiantropomorfního náboženství,ale základní poznání nové spirituality a vědy o holografické a elektromagnetické formě vesmíru.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly