Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí!! Zdá se, že nám byl skutečný potenciál této molekuly úmyslně zatajen. Pravda, nebo fikce? (69)

Již někdy na počátku dvacátého století se významný esoterik Charles Leadbeater snažil vysvětlit, že zdaleka ne každý má stejnou schopnost v rámci vnímání reality zadržet informace a že pouze málo lidí je schopno vidět dále, tedy za hranice klasicky viditelného světelného spektra, a pokud se to přece jen podaří, pak přijímané informace jsou považovány za produkt intuice nebo podobných kvalit lidského vědomí. Subjektivita v celé své kráse je ve skutečnosti syntéza jemnějších senzorických funkcí, které jsou v procesu přijímání dat. S tím souvisí dokonce i schopnost syntézovat spínací smyslové reakce. Z touto zkušeností se například setkal známý psychiatr Dr. Stanislav Gróf (viz obr. vpravo), který během své dlouholeté praxe zjistil, že lze dokonce i umělými stimuly navodit tento efekt, tedy že subjekt je chopen doslova "vidět hudbu", "slyšet bolest" nebo například "vnímat chuť barev". Tento proces poukazuje na skutečnost, že naše mysl je schopná dekódovat vibrační profily informací naprosto různými způsoby.

Klinické pokusy identifikovat výše uvedený jev prokázaly, že v daném případě je ve hře limbický systém v mozku, který je velmi citlivý na vliv dimethyl-triptaminové báze (tato chemická báze se nachází například i v LSD), mimoto výše uvedená složka také velmi výrazným způsobem ovlivňuje retikulární sytém. Je evidentní, že dimethyl-triptaminová báze působí na jisté velmi specifické části mozku, prostřednictvím kterých dochází k velmi zásadnímu ovlivňování zpracování přijímaných informací a na výstupu pak i tím pádem vjemů ve formě pocitů.

Neurolog Richard E. Cytowic uvádí, že tento jev existoval od nepaměti, a navíc může být rozvíjen vůlí. Výše uvedená mozková centra jsou navíc prostřednictvím svých schopností velmi důležitá v procesu "prožitků blízkosti smrti". Ukazuje se, že emocionální centra mozku mají v našem životě podstatně důležitější roli, než jak by se nám v rámci soudobých vědeckých poznatků mohlo zdát. Navíc lze s určitostí říci, že dodnes jsme ještě ani zdale