Letos v létě se v Paříži uskutečnilo neobvyklé setkání vědců, kteří zde uspořádali brainstorming o potřebě nové vědy; takové, která by mohla být stejně revoluční jako Einsteinovy jasnozřivé myšlenky před sto lety. Většina vědců předpokládá, že základy vědy jsou již známy. Pokud jde o velké úkoly, panuje obecné přesvědčení, že zbývá objevit jen pramálo věcí. Ostatní možnosti údajně spadají do tří kategorií: "velké vědecké nejasnosti" (jako je sjednocení gravitace a elektřiny do jediné teorie), které vyžadují obrovské investice a infrastrukturu rozvinutého světa; "sběr dat", což je terénní práce spojená s archeologickými vykopávkami a biologickými a/nebo genetickými průzkumy; a "vědou informované problémy", jako jsou boj proti AIDS či řešení globálního oteplování. Mnozí lidé se domnívají, že kromě výše uvedeného bude jediná tvrdá práce spočívat ve využití existujících zákonů tak, aby prospěly lidstvu v podobě nových technologických směrů. Kdo by s tímto názorem polemizoval? Dnešní modely přece fungují. Vynořuje se však skupina vědců poukazujících na jevy, které současné teorie nedokážou dost dobře vysvětlit.

       Tyto problémy jsou přitom nadmíru běžné a všichni se jim dovedně vyhýbají, protože věda, která by je uměla vyložit, jednoduše neexistuje. Tato chybějící věda by popisovala jednotlivé procesy i způsob vývoje celých systémů. V jednotlivých vědeckých disciplínách je míra pochopení poměrně dobrá. Fyzika, tedy přinejmenším fyzika, s níž se jako obyčejní lidé setkáváme, je dobře zmapována. Podobně i chemie a biochemie stojí na solidních základech - v těle existují některé věci, jimž nerozumíme, ale předpokládá se, že základní mechanismus interakce buněk a molekul je znám. Poněkud stranou od těchto oborů stojí nové společenské vědy, které se zabývají lidmi a společnostmi. V každé z těchto oblastí - fyzice, biochemii a společenských vědách - jsou teorie zralé a do značné míry nekontroverzní. Každá disciplína používá vlastní jazyk a vlastní samostatné mechanismy. Vědec je jen zřídkakdy expertem na více než jednu oblast, protože jejich světy a jazyky se tolik liší. To znamená, že nedokážeme odpovědět na složité otázky, které závisejí na více než jednom oboru. Vezměme si například mozek. Tento složitý orgán se skládá z molekul, které na sebe vzájemně působí v souladu s fyzikálními zákony. Výsledné informace se přenášejí v souladu se zákony elektřiny. Existuje zde také systém specializovaných buněk, jejichž interakce probíhá prostřednictvím výměny chemických látek, které rovněž přenášejí informace. Interakce mezi dvěma mozky povyšuje tento systém na další úroveň: k výměně informací zde dochází prostřednictvím jazyků, znaků a myšlenek. Informace se uplatňují na každé úrovni a uspokojivé teorie vysvětlují, jak fungují jednotlivé úrovně.

       Také mezi úrovněmi však dochází k výměně informací a neexistuje žádný vědní obor, který by to vysvětloval, byť i jen na nejzákladnější bázi. Ve snaze vyrovnat se s tímto nedostatkem se někteří vědci pokoušejí přeuspořádat nástroje z jedné úrovně tak, aby je mohli aplikovat na jinou. To pak vede k věcem, jako jsou "jazyk" na úrovni buněk nebo "energie" v pozadí organizovaných společenstev. Někdy tato "transplantace" funguje docela dobře, ale zároveň neřeší stěžejní problém: Co je podstatou informací přenášených mezi jednotlivými úrovněmi a jak se tyto informace přenášejí? Shodou okolností se z takových vrstev skládají téměř všechny systémy na světě. A ve všech případech panuje obdobně zarážející nedostatek pochopení, jak celý systém funguje. Skupina interdisciplinárních vědců, která se sešla v Paříži, je volně sdružena pod hlavičkou "Základy informační vědy" (FIS). Tito vědci pocházejí z celé řady zemí a oborů a již osm let mezi nimi funguje distribuovaná spolupráce. Vedle vědců zabývajících se příslušnými obory se na diskusi začínají podílet také teoretici umění, psychiatři, jazykoví experti a filozofové. Převážná část skupiny se opírá o "transplantační" strategii, v jejímž rámci je základní věda jedné vrstvy přesazena do vrstvy jiné, upravena a doplněna tak, aby byla funkční. Jiní vědci se domnívají, že je zapotřebí zcela nového přístupu. Předpokládají totiž, že mnohé vědecké konvence jsou jen historickou náhodou a stále lze formulovat nové abstrakce. Při troše štěstí obohatí skupinu FIS svým radikálním vkladem také myslitelé, kteří v současné době nemají přístup k infrastruktuře rozvinutého světa. Nezávislé myšlení je podceňovaný faktor.

       Téměř u všech činností sjednocených pod hlavičkou "vědy" se vyvinuly institucionální tendence, které se podobají jejich ekonomickým protějškům. Obvykle se předpokládá, že rozvojové ekonomiky potřebují vybudovat zdroje, které budou napodobovat zdroje v rozvinutém světě, avšak to by mohlo ve skutečnosti zadusit nejtvořivější myšlení. Mnoho učedníků vědy prochází revolucí a spousta myšlenek - někdy i převratných - vyvěrá z výzkumných center a laboratoří, které netvoří součást velkých institucí. Dvacet let nejpokročilejšího myšlení v oblasti matematických algoritmů vzešlo ze sovětského impéria, které sužoval hlad po výpočetním výkonu. Nejdůmyslnější fyzikální představy, které byly s to doslova vyvolat zemětřesení, nepřicházely po dvě generace z tehdejších mocenských základen, jak by se dalo čekat, nýbrž z Budapešti. V Íránu existuje tradice architektonického designu, která poskytuje klíčové postřehy kognitivním vědcům. A dnes se část nejradikálnějších nových idejí v oblasti umělé inteligence druhé generace (takzvaných "autonomních agentů") líhne v Praze. Z nejkreativnějších převratných myšlenek se postupně staly slavné události. Když Einstein obohatil jazyk fyziky o nové abstrakce, změnila se identita prostoru a času. Červencová schůzka FIS byla neokázalým začátkem pokusu přetvořit podobným způsobem model vesmíru. Skupina definovala hluchá místa, která je potřeba vysvětlit. Bude rozšiřovat síť myslitelů tak, aby zahrnovala vědce z nezbytně novátorských oblastí. Posléze bude definovat, které problémy by se možná daly vyřešit, pokud by byla tato nová věda vyvinuta. Nebo, chcete-li, objevena.  

 

Převzato: Zprávy24