KONEC KŘOVÁKŮ

       V Botswaně žijí poslední Sanové - nesprávně nazývaní Křováci. Sanové byli původními obyvateli jižní Afriky, kde žili přes 20 000 let. Stejně starý je i jejich jazyk, který se vyznačuje množstvím mlaskavých hlásek, které jsou jedny z nejsložitějších, jaké se kdy vyskytovaly. Jsou jednou z asi 5000 skupin domorodců, které obývají naši planetu. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva definuje domorodce jako potomky původních obyvatel oblasti, jejíž území bylo okupováno národy jiného původu. Ve světě žije již jen 150 milionů domorodců rozptýlených v šedesáti zemích a tvoří necelá 4 procenta obyvatel naší planety. Konec Sanů způsobil příchod Evropanů, kteří je v posledních několika stoletích vytlačili na sever do pouště Kalahari. Holandským přistěhovalcům vadilo, že jim Sanové občas kradli dobytek, a proto si vytvořili nárazníkové pásmo mezi svými farmami a Sany z několika bantuských kmenů, které do oblasti přesídlili. Bantuští černoši začali Sany vybíjet a vytlačovat z jejich přirozených lovišť.

       Když v roce 1966 získala Botswana nezávislost na Velké Británii, vláda, ovládaná bantuským kmenem Tswana, zahájila kampaň za vytlačování Křováků z jejich území, aby získala plochu pro chov dobytka vlivnými obchodníky a politiky z kmene Tswana a pro rozvoj turistické infrastruktury. V 70. letech byli vyhnáni i ze svého posledního útočiště v poušti Kalahari, které bylo prohlášeno za národní park. Vláda jim zničila studny a zakázala lov. Od té doby přežívali jako dělníci na různých farmách a na okrajích měst a postupně ztráceli svůj jazyk a začali mluvil afrikánsky. Jejich jazyk byl jihoafrickou vládou oficiálně prohlášen za vymřelý. Přestože ústava Botswany zaručuje svobodu pohybu pro všechny občany a právo žít v kterékoli části země, pro Sany to neplatí. Vláda Sany obviňuje, že namísto povoleného lovu zvěře pomocí luků, šipek či oštěpů používají střelné zbraně a pasti, čímž dochází k nadměrnému zabíjení zvířat. Podle statistiky se však v rozmezí desetiletí 1986 až 1996 počet zvířat v Botswaně zdvojnásobil. Dále vláda tvrdí, že si už nemůže dovolit financování dodávek pitné vody a léků do odlehlých oblastí a že děti Sanů, stejně jako ostatní děti, musí chodit do školy. Z počátku vláda vyhrožovala pouze vyhoštěním, přitom se zákeřně připravovala na poslední úder. Vládě se uvolnily ruce po smrti zakladatele organizace - První lidé Kalahari - Johna Hardbattla v roce 1996, která jediná úspěšně hájila zájmy Sanů. Došlo k likvidaci největší vesnice Sanů Xade, údajně pro její nedostatečnou ekonomickou životaschopnost.

       V oblasti Kalahari dodnes přežilo jen kolem 250 jedinců kmene Ganakwe o jehož existenci se okolní svět dozvěděl teprve před patnácti lety. Stále nosí kůže divokých zvířat a jedí plané melouny, které rostou všude na Kalahári, nebo vykopávají sladké brambory, kterým se říká bito, aby je vymačkali a získali z nich vodu na pití a umytí. Vodu také sbírají pomocí stébel, jimiž směřují dešťové kapky, stékající ze stromů, do skořápek pštrosích vajec. Lov představuje asi polovinu příjmu bílkovin v potravě Sanů, kteří jedí všechna zvířata kromě krtka a hyeny. Krtka vynechávají z jídelníčku proto, že si tvoří zimní spižírny, jež jsou lehce dostupným zdrojem potravy a hyenu pro její apetit na ostatky lidských těl. Důvodem, proč se vláda Botswany rozhodla zlikvidovat i tyto poslední zbytky Sanů, jsou ložiska diamantů v podzemí pouště Kalahari, které se nachází právě na území které obývají.

      Ozbrojené jednotky botswanské armády byly vyslány do hlubin pouště Kalahari, aby zbytky Sanů odvlekly do vládních sběrných táborů. Vláda Botswany z oblasti operace vypověděla všechny zahraniční pozorovatele včetně novinářů. Oficiálním důvodem přemístění Sanů je onemocnění hrozící stejně lidem a divokým zvířatům. Zdroj blízký vládním kruhům pro deník The Times uvedl, že hlavním cílem je ovládnout bohatá naleziště diamantů, která byla objevena uprostřed křovácké půdy. Botswana se s Křováky pokoušela vypořádat už při pogromech v roce 1997 a 2002. Podle analytiků je ale teprve tato akce chápána jako definitivní. Vláda je pevně rozhodnuta tentokrát je dorazit. Situace je velmi vážná. Bez intervence zvenčí by tohle mohl být konec těchto jedinečných lidí, řekl ředitel společnosti Survival International Stephen Corry a požádal o zásah britskou vládu.