RUMSFELDOVA REVOLUCE

Anonym

Anonym

autor

07.09.2005 Společnost

       Americká obranná politika se nachází na rozcestí. Od roku 1997 požaduje Kongres Spojených států, aby ministerstvo obrany každé čtyři roky vypracovalo rozsáhlé obranné hodnocení. Ministerstvo v současné době zpracovává třetí takové hodnocení, které uveřejní ještě v letošním roce. Dá se očekávat, že bude bez nadsázky přelomové. Poslední Čtyřleté obranné hodnocení bylo publikováno pár týdnů po teroristických útocích z 11. září 2001. V důsledku toho obsahovalo pouze nepřímé náznaky budoucí strategie antiterorismu. Hodnocení z roku 2005 naopak obsáhne několikaleté uvažování Bushovy administrativy, a tudíž bude sloužit jako klíčový ukazatel budoucího kurzu americké obranné politiky. Hlavní strategie, která představuje základ americké obranné politiky, nezaznamenala od roku 2002 žádnou velkou změnu. Strategie se zaměřuje na terorismus a volá po posílení sítě mezinárodních partnerů usilujících o vymýcení nadnárodního terorismu a po přímé akci proti teroristickým organizacím a jejich sponzorům.

      V konečném důsledku pak usiluje o řešení toho, co prezident Bush pokládá za klíčové příčiny terorismu, zejména pak absence otevřených politických systémů a ekonomických příležitostí. Mění se však způsob, jakým je k zavádění této hlavní strategie do praxe využívána vojenská síla USA. Existuje jen málo pochybností, že letošní obranné hodnocení formalizuje změny zaměření, které probíhají od 11. září 2001. Před tímto datem se americká armáda zaměřovala na rychlé vítězství v případné válce vedené na rozsáhlém území proti ozbrojeným složkám jiné země. Dnes bude armáda USA pravděpodobně využívána spíše ke stabilizaci a obnově zkrachovalých států, k pomoci partnerům v boji proti vzpourám a terorismu, ke kontrole jaderných zbraní v případě, že se někde zhroutí režim, nebo k přímé likvidaci teroristických organizací a jejich stoupenců. To vyžaduje jiný druh síly - takový, který je schopen absolvovat místo sprintu maraton a dokáže snášet nasazení významných sil po dosti dlouhá období. Mění se rovněž globální konfigurace americké armády. Cílem je udržet většinu ozbrojených složek doma v USA, přičemž v zahraničí zůstane síť lehce personálně obsazených základen, které budou moci sloužit během krize nebo války jako předsunuté operativní pozice. Mnohé z těchto základen přitom nebudou miniaturními Amerikami, ale budou provozovány ve spolupráci s hostitelským státem či přímo jím.

       Tím se využije schopnost americké armády rychle přesouvat vojenskou sílu po celém světě při současném zajištění pružnějšího a politicky stravitelnějšího způsobu, jak toho dosáhnout. Nad rámec probíhajících změn nicméně přetrvávají některé důležité strategické otázky. Za prvé je to otázka, kolik konvenčních bojových kapacit by si měla americká armáda zachovat. Cílem je udržet jich dost na to, aby to postačilo k odstrašení agresorů, ale zároveň ne tolik, aby to ubíralo prostředky jiným, pravděpodobnějším misím. Druhá otázka zní, jaký bude vztah mezi Amerikou a jejími tradičními spojenci. Zůstanou středobodem americké strategie formální aliance, jako je NATO, anebo je nahradí koalice vytvářené pro účely konkrétních misí? Třetí otázkou je, kolik by měly USA nadále investovat do pokročilých, technologicky špičkových zbraní, které se více hodí proti konvenčním nepřátelům než pro boj s teroristy či povstalci. Systémy, jako jsou letoun F/A-22 Raptor nebo Armádní bojový systém budoucnosti, jsou mimořádně nákladné. V době, kdy obranný rozpočet zatěžuje nasazení sil v Iráku a Afghánistánu a značná část současného vojenského vybavení potřebuje opravit či nahradit, vyvstává otázka, zda jsou podobné programy dobrou investicí. A za čtvrté, jaká je vhodná velikost armády USA? Mnozí intelektuálové zabývající se obranou, bývalí vojenští vůdci i politici se domnívají, že americká armáda a zejména její pozemní síly jsou příliš malé, než aby mohly realizovat Bushovu hlavní strategii.

      Ministr obrany Donald Rumsfeld se na druhé straně domnívá, že armáda je dostatečně velká, pokud se přeorganizuje tak, aby byla maximálně efektivní. Rumsfeld se zároveň obává, že zvětšení armády s sebou ponese omezení dostupných prostředků na pokročilé technologie a systémy. A protože je Rumsfeld hlavním architektem chystaného obranného hodnocení, je velmi nepravděpodobné, že by toto hodnocení doporučilo zvýšit velikost ozbrojených sil. Probíhající změny v americké obranné politice odrážejí plánovací předpoklady. Strategie, která se z nich vyvine, bude silná jen do té míry, do jaké budou tyto předpoklady přesné. Chystané obranné hodnocení zakotví změny založené na událostech uplynulých pěti let a přitom se zaměří zejména na Irák, Afghánistán a další aspekty války s terorismem. Otázkou zůstává, zda budoucí americké vojenské mise budou kopírovat mise z uplynulých pěti let. Pokud ne, pak se USA možná připravují spíše na minulou válku než na válku příští. Nezbývá než doufat, že obranné hodnocení roku 2005 bude tuto otázku řešit, přestože je jisté, že zodpoví jen některé strategické otázky, zatímco jiné ponechá otevřeny pokračující debatě. Nové hodnocení bude každopádně sloužit jako cestovní mapa k budoucnosti obranné politiky USA, čímž ovlivní americké partnery i protivníky.


 

Převzato: Zprávy24