NESMRTELNOST - TAJEMSTVÍ VĚČNÉHO ŽIVOTA !!

Již odpradávna si klade člověk jednu a tu samou otázku, která se týká nežádoucího biologického procesu, který postihuje všechny pozemské formy života, tedy nezastavitelného stárnutí. Je vůbec možné překonat tento zmiňovaný zlořád stárnutí, zrovna tak i definitivní konec života – smrt?

Senescence, jinak řečeno stárnutí je vývoj, jenž snižuje efektivitu fungování organismu a způsobuje chátrání celé tělesné schránky člověka. Příčin proč dochází k tomuto nezlomnému účinku je hned několik. Podle mnohých vědců se nejvíce na tomto stavu podílejí tzv. „volné radikály“, odpad z vlastního metabolismu, který není schopen se zcela sám vyloučit.

Kvůli rostoucí koncentraci těchto volných radikálů, dochází během života k nahromadění těchto jedů, a právě toto pak funguje jako určitý spouštěč, který zpětně vyvolává tenhleten nežádoucí proces stárnutí. Další teorie se opírají o některé geny, které se účastní tohoto průběhu biologického opotřebení (stárnutí).

Při poškození některých genů se má za to, že může dokonce docházet k předčasnému nastartování stárnoucího schématu. Předpokládá se, že i naše hormony se mohou na této devastující chemické reakci (odezvě) těla, svou nemalou měrou podílet.

U zvířat jsou projevy stárnutí totožné s člověkem, samozřejmě nejvíce vždy záleží na životních podmínkách, toho či onoho živočicha. Není proto žádným překvapením, že v zajetí chovaná zvířata se dožívají častěji delšího věku, než-li ve volné přírodě. Jak se ukazuje právě na tomto příkladu zvířat, je obzvlášť patrné, že faktor stresu společně s dostupnou stravou, hrají v senescenci u jednotlivých druhů, tu nejzásadnější roli v otázce delšího a kvalitnějšího života.

Ve volné přírodě jsou živočichové vystaveni daleko většímu tlaku, než-li v zajetí. Držená zvířata v ZOO netrpí hladem či strachem z nečekaných hrozeb, na rozdíl od pobytu v drsné divočině.

Proto se zvířena v zajetí dožívá mnohem delšího věku, což potvrzují i sloni žijící v zoologických zahradách, neboť průměrn