TAJEMNÝ OBRAZEC HEXAGRAMU V ATMOSFÉŘE PLANETY SATURN PŘIVÁDÍ ASTROFYZIKY POMALU, ALE JISTĚ DO STAVU REGULÉRNÍHO ŠÍLENSTVÍ

Jednou z nejvíce podivných planet naší sluneční soustavy je prstencové těleso zvané Saturn. A není to pouze kvůli prstenci. V posledních letech způsobilo šesté těleso našeho systému značný rozruch v médiích, ale i ve vědeckém světě a mezi alternativními badateli poté, co satelit NASA Cassini Orbiter odeslal na Zem unikátní fotografie obrovského šestibokého geometrického útvaru na povrchu tohoto plynného obra.

Šestihranný útvar byl vyfotografován sondou Voyager 1 již v roce 1980, ale v té době se mělo všeobecně za to, že se jedná o nějakou náhodnou a přechodnou anomálii. Z tohoto důvodu se této záležitosti nevěnovala prakticky žádná pozornost. Když se podíváte na obrázek dole, zjistíte, jak zřejmý a ostrý je kontrast mezi opačnými póly tohoto planetárního tělesa. Na snímku v levé části je patrný severní pól planety, kde se v atmosférickém prostředí jasně rýsuje bizarní útvar, který má jasně formovaný hexagonální charakter.

Oblaka amoniaku se pohybují proti směru hodinových ručiček podél rovných hran šestiúhelníku rychlostí, která překračuje 300 kilometrů za hodinu. Tento hexagonální útvar je obrovský - měří přes 25 000 kilometrů napříč (což je dostatečně velká vzdálenost na to, aby se do jeho nitra vedle sebe poskládaly čtyři planety Země).

Na horním obrázku vpravo se nachází jižní pól Saturnu (strašidelně připomínající obrovské oko). Ve skutečnosti se jedná o stacionárně působící gigantický hurikán, jehož šířka činí něco přes 7000 kilometrů. Odhadovaná rychlost větru ve středu této monstrózní bouře činí 350 mph.

V podstatě podobný typ bouře je viditelný na povrchu Jupiteru pouze s tím rozdílem, že tam není vidět takto přesně strukturovaný střed v podobě "oka". Na druhou stranu "oko" saturnské bouře umožnilo vědcům nahlédnout do spodních vrstev atmosféry, kde ale zahlédli jen a pouze další temná mračna.

Stejně jako na Zemi i zde na Saturnu můžeme spatřit jev zvaný "Aurora Borealis" (Polární záře), viz obr. výše. V našem případě je polární záře viditel