TAJNÉ UČENÍ PLEJÁD: Ukázka prvního okruhu druhé kapitoly studijního materiálu - Tajemství energetické reference vodíku

Plejáďané v materiálech, které mám k dispozici a které jsou součástí zcela aktuálního výukového programu, který má svou premiéru prostřednictvím týdenních odborných zaváděcích kurzů, které startují v srpnu letošního roku, velmi intenzivně upozorňují na to, že oficiální dávkování vitamínů, které je nějakým způsobem celosvětově nastaveno, má ve skutečnosti obrovské množství trhlin.

Každopádně ve velké většině případů je toto dávkování nastaveno takovým způsobem, aby vitamínové dávky nejenže nevytvářely synergický efekt v organismu, ale naopak působily výrazně destruktivním způsobem. Zároveň upozorňují, že za tím vším stojí celoplošný zájem Systému na tom, aby lidská bytost nedisponovala dostatečnou vitalitou a silou.

Realita je ale opačná. Každá lidská bytost přirozeným způsobem touží po energii. Touží po energetické dostatečnosti. Jedná se o jednu z nejvíce preferovaných tužeb, kterou si v současné době již nejsme schopni ani pořádně uvědomit. Stala se totiž natolik chronickým jevem, že ho naše vědomí již ani neregistruje.

V podstatě již v roce 1941 byl v různých regionech světa zřízen institut „Úřadu pro potraviny a léky“. Organizace řízené celou řadou oborových nadnárodních loby. Pravdou je, že v dnešní době již valná většina „norem“ vydaných touto institucí je považována za přežitek a něco zastaralého. Z tohoto důvodu došlo k velmi zvláštní revitalizaci a tak zvláště u vitamínů se dnes hovoří především v termínu „doporučená denní dávka“.

Ve skutečnosti v rámci praxe ovšem zjistíme, že i tyto doporučující normativní instrukce jsou po přirozené potřeby lidského organismu neuvěřitelně minimalizující. I když se to může zdát fatální, okolnosti a různé objektivní faktory, které dnes a denně decimují lidské tělo, dosáhly takové intenzity, že na jejich eliminaci jsou potřeba mnohdy tzv. mega-vitamínové dávky nebo orthomolekulární výživa. V důsledku toho dochází poměrně běžně až k tisícinásobnému překročení původně Systémem nastavených denních dávek.

Proto, aby lidský organismus fungoval stabilně v potřebných energetických hodnotách a na požadované vitalitě, je potřeba, aby jednotlivé dílčí, ale důležité stavební bloky naší fyzikální existence pracovaly v náležitém synergickém efektu. O tomto faktu jsou Plejáďané jednoznačně přesvědčeni. Dále pak poukazují na to, že prvním takovým stavebním blokem jsou minerály. Hovoří o tom, že i když minerály tvoří zhruba 5% lidského organismu, ve skutečnosti řídí až 95% všech metabolických funkcí. A tuto skutečnost bychom měli mít neustále na paměti.

Druhým velmi zásadním a klíčovým základním stavebním blokem jsou enzymy. Plejádané vysvětlují, že enzymy jsou malé chemické jednotky energie, které jsou nezbytné (u humanoidních forem fyzického těla andělského charakteru) pro dostatečnou asimilaci minerálů a vitamínů, přičemž zároveň udržují správné nastavení „ph faktoru“ v těle. Toto „ph“ nastavení v mnohém přímo souvisí s potenciální potencí a kvalitou vodíku v organismu.

Jak si zcela jistě všichni velmi dobře uvědomujeme, lidské humanoidní tělo se skládá především z kyslíku, vodíku, dusíku a uhlíku. Plejáďané upozorňují na to, že tato čtveřice chemických prvků přímo souvisí s okultní úlohou čtyř energetických elementů (oheň, voda, země, vzduch) v buňkovém systému organické hmoty humanoidního těla. (Můžete si sami zkusit přiřadit jednotlivé výše uvedené chemické prvky ke čtyřem živlům. Tedy, jinými slovy, pokusit se vytvořit aktivní synergické párové dvojice.)

Plejáďané ve svém materiálu zdůrazňují následující fakt. Jde o záležitost vodíku v lidském těle v návaznosti na rovnováhu „ph“. Představte si elektron, který obíhá čili rotuje kolem protonového jádra vodíku. Energie, která přichází z jiné dimenze (astrální úroveň), dodává energii tomuto elektronu, který je vitalizován k tomu, aby realizoval moment hybnosti vůči protonovému jádru, kterému tím zároveň také předává část potřebné energie.

Pokud však ona avízovaná energie přicházející z astrální úrovně není v přísně rovnovážném stavu k aktuálnímu vnitřnímu energetickému prostředí atomu vodíku, dochází velmi rychle k výraznému posunu v „ph faktoru“ směrem ke kyselému, nebo alkalickému rozhraní (hovoříme o kyselém, nebo alkalickém posunu).

V tomto ohledu plejádští vědci hovoří v tomto duchu:

„Zjistili jsme, že chronické čili dlouhodobé překyselení organismu je primárně způsobené potenciálovou nerovnováhou uvnitř atomového sektoru vodíku v buňkovém matrixu organické hmoty humanoidních organismů v důsledku váznoucí nebo zcela chybějící synergie v přítoku vitální energie astrální charakteristiky známé jako „rho17“.

Ale co způsobuje chronickou nerovnováhu přijímání této energie? Zjistili jsme, že je to především chronický spasmický faktor, jež je přítomný v psychické oblasti humanoidů, a to jak na vědomé, tak i podvědomé úrovni, přičemž tento spasmický faktor je stimulován těmito čtyřmi psychickými dezintegrátory – strach, stres, beznaděj a osamění.

Odstraněním těchto dezintegrátorů ze života jedince zároveň odstraníme spasmický symptom v astrální úrovni humanoidní bytosti, a tím v samém důsledku odbouráme nerovnovážný stav přijímání vitální energie typu „rho17“ v buňkovém matrixu humanoidního organismu, a konečně zároveň odstraníme sklony k chronickému překyselování buňkového prostředí.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že disharmonická skladba potravinové báze je zodpovědná pouze za krátkodobé překyselení organismu, které po několika hodinách samovolně ustupuje, a pokud existuje žádoucí potenciálová rovnováha uvnitř atomového sektoru vodíku v buňkovém matrixu organické hmoty humanoida, pak dochází k samovolné čili autoregulační stabilizaci faktoru „ph“ do optimální potence.

Žádoucí pro lidskou bytost ze Země by tedy mělo být hledání odpovědi na to, jaké síly evokují přenos dezintegračních energií typu strachu, stresu, beznaděje a osamění, a jak tyto energie trvale eliminovat na individuální, ale i civilizační úrovni vaší společnosti.“

Pokud jste si dostatečně kvalitně prostudovali výše uvedenou výpověď plejádských vědců a pochopili smysl prezentovaných informací, pak držíte v ruce velmi silný materiál inspirativního charakteru. Osobně jsem kvalitnější vysvětlení původu příčin směřujících k chronickému překyselení organismu nikde nečetl. Je to jasně a poměrně pochopitelným způsobem vysvětleno. Čili skladba chemie potravin má pouze krátkodobý a sekundární vliv na překyselení organismu – primárním spouštěčem je špatná psychika.

Pojďme ale dále.

Slunce ovlivňuje polaritu a tedy i chování atomu vodíku. Velmi zajímavým způsobem to je patrné na tzv. „frekvenčním spektrálním rozvrstvení“ a struktuře atomu vodíku. V ranních hodinách v době svítání, jak plejádští vědci zjistili, je vibrační parametr odpovídající spektrálním kmitům červené barvy pohlcován protonovým jádrem a vibrační parametr odpovídající kmitům fialové barvy (která se nachází na opačné straně spektrálního rozvrstvení) je pohlcován elektronovou bází.

Tady na tomto místě bych se na chvíli zastavil, neboť v „Učení plejád“ je v této souvislosti zaznamenána jedna velmi zásadní a myslím si že i bytostně podstatná myšlenka. Všechno se opět točí kolem vodíku, jehož oficiální název zní – „hydrogenum“ čili „vodní gen“. Je třeba si v návaznosti na informace, které zde za chvíli zazní, uvědomit, že vodík je v našem vesmíru nejrozšířenějším prvkem, je základním energetickým agentem sluncí čili hvězd, stejně tak jako vyšších forem života, včetně toho našeho – lidského.

A právě v souvislosti s vodíkem je nesmírně zajímavé mikrokosmické a makrokosmické archetypální spojení, které o ledasčem vypovídá. Musím začít tak trochu od lesa. Existuje několik velmi zajímavých datových zdrojů, které hovoří o tom, že naše sluneční soustava zhruba před 2,5 miliardami let prošla jakousi umělou úpravou, tak aby mohla být vytvořená poměrně silná „zóna života“. Ty samé zdroje hovoří o tom, že planetární podpora vyšších forem života může být umožněna pouze poté, pokud:

• a) planeta disponuje jedním měsícem,

• b) poměr velikosti a hmotnosti takového měsíce je přesně nastaven k velikosti a hmotnosti planety, která takovým měsícem disponuje,

• c) jsou přesně nastaveny energetické parametry mezi planetou, měsícem a hvězdou (v našem případě Sluncem).

Ve skutečnosti je ve hře podstatně více parametrů, ale tyto tři jsou obecně považovány za nejpodstatnější. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v původním rozměru zóny života v naší Sluneční soustavě existovaly dvě planety podporující vyšší formu života s jedním měsícem: Země – Měsíc a Mallona (Maldek) – dnešní Mars (který v tehdejších dobách figuroval na pozici měsíce planety Mallona/Maldek).

Znamená to, že v tehdejší zóně života se vyšší forma inteligence rozvíjela na čtyřech tělesech Zemi, Měsíci, Marsu a Malloně/Maldeku. Takto byla nastavená naše Sluneční soustava v rámci aktivní harmonické alikvóty po celou dobu. Ovšem před 12 000 lety došlo k masivnímu útoku na vyspělou formu života uvnitř tohoto planetárního systému.

V důsledku tohoto ataku obří planeta Mallona/Maldek zanikla, její měsíc, dnešní Mars se osamostatnil, ale v důsledku ztráty vyvážené energetické vazby na Mallonu ztratil i podporu života na vyšších vývojových úrovních. Planeta Země sice se šrámy (vychýlení zemské osy a změna původní struktury elektromagnetického pole) tuto katastrofu přežila a i nadále byla schopná díky přítomnosti jednoho měsíce držet vyšší formu inteligence na svém povrchu.

(To, že v důsledku dramatické změny ve struktuře elektromagnetického pole naší planety započal ve vývojovém prostředí lidské bytosti nezadržitelný mutační proces, který vychýlil vývoj lidské bytosti na slepou kolej, je další samostatná záležitost, které nyní nechci věnovat pozornost. K řešení této otázky dojdeme později).

Každopádně ale život zanikl i na našem Měsíci, a to v důsledku posunu jeho vzdálenosti od Země. Původní vzdálenost byla výsledkem přesně nastaveného vyváženého stavu. V podstatě trvalo 12 000 let, než se do prostředí našeho slunečního systému dostali původní „kosmičtí zahradníci“ – extrémně vyspělé bytosti fungující na čistě energetické bázi, které před 2,5 miliardami let díky praktickému ovládnutí planetárního a solárního inženýrství vyladily náš systém do frekvenčního rozhraní tak důležité harmonické alikvóty.

Jak se dozvěděli o katastrofálním útoku, ke kterému došlo před 12 000 lety? Možná naše Slunce celou dobu volalo, v řečnickém obrazu napsáno, o pomoc. Možná zaregistrovali masivní disonanční záření, které vyzařováno z prostředí naší soustavy postupně procházelo galaktickým prostředím. Každopádně je jisté, že v současné době jsou zde a snaží se opravit a napravit rozsáhlé škody, ke kterým před 12 000 lety došlo. Obrovské světelné objekty pohybující se v blízkosti a v koroně slunce jsou tyto bytosti.

V rozměru všech těchto informací si plejádští vědci povšimli jedné naprosto zásadní skutečnosti, která s naším příběhem úzce souvisí. Vodík je základním elementárním stavebním kamenem energetické struktury našeho vesmíru ve třetí dimenzi, stejně tak jako nedílným prostředkem, který je extrémně důležitý pro aktivní konzistenci vyšších forem života a jejich vývoj. „Jak nahoře, tak dole.“ Podívejme se ještě jednou na strukturu atomu vodíku. Máme před očima atomové jádro s jedním elektronem obíhajícím po orbitě kolem tohoto jádra.

A nyní to přichází…

Dosaďte si za atomové jádro planetu a za jeden elektron jeden měsíc. V jednom okamžiku tak dostanete makrokosmickou platformu energetické struktury vodíku. A vodík je jednoznačným stavebním kamenem. Jisté starověké zdroje jednoznačně hovoří o tom, že energetické podmínky na planetě jsou možné pouze tehdy, pokud disponuje jedním měsícem (naplňuje energetickou platformu struktury vodíku), teprve poté přichází na řadu další kritéria, jako je vzdálenost od Slunce atp.

V dobách aktivní harmonické alikvóty existovaly v našem systému hned dvě planety, které byly schopné udržet vyšší formu inteligence v aktivní a přirozené evoluci. Obě dvě planety disponovaly jedním měsícem (jedním elektronem), a tak v makrokosmickém měřítku vytvářely referenci k energetické platformě vodíku. (Toto je prostě princip, který nelze obejít. Tento princip souvisí s vědou, kterou jsme zatím ještě neobjevili.)

Všechno naprosto přesně zapadá do sebe. Po velkém kataklyzma je planeta Země jediným tělesem, které disponuje jedním měsícem. Pochopitelně je také jedinou planetou, která je schopná udržet ve svém environmentálním prostředí vyšší formu inteligence ve vývoji. „Učení Plejád“ klade na paradigma vodíku čili hydrogenu neboli vodního genu ohromující důraz. A je zřejmé z jakého důvodu.

Vzhledem k obrovskému zájmu o týdenní kurz „Tajné učení plejád“ v termínu od 11.8.2012 do 18.8.2012 došlo již v současné době k jeho kompletnímu zaplnění. Přesto registrujeme další a další zájemce o studium. Z tohoto důvodu jsme poskytli příležitost dalším zájemcům ve druhém termínu od 18.8.2012 do 25.8.2012. Ovšem i zde je volných již pouze posledních deset studijních pozic. Původní kurz „Zasvěcení do kosmické Adamantinové energie“, který byl plánován ve stejném termínu, je zrušen a bude realizován v roce 2013. Zájemci o studium „Tajného učení Plejád“ si zde po kliknutí mohou prostudovat tématickou náplň této týdenní akce.