Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou skupin. Tou první je Dlouhá stezka, která vyžaduje mnoho práce a je určena pro začátečníky. Ta druhá je pro pokročilé, vyžaduje méně práce a říkáme jí Krátká stezka. Ke Dlouhé stezce patří základní soustava jógy a nižší meditace. Dlouhá stezka zeslabuje ego stupeń po stupni až do té doby, než bude možné se ega vzdát. Cesta k odhalení Duše a vědomému sjednocení s ní je na počátku provázena dlouhým procesem oddělování od svých nižších přívlastků a procesem odstrańování větší části svých nedokonalostí. Božský příliv nemůže setrvat, dokud jsou stále ještě přítomny negativní vlastnosti lidského charakteru.
V poznávání pravdy brání naší mysli její vlastní nedostatky, omezení a chyby, její vlastní vášně, soustředěnost na sebe a chtivost. Teprve potřebná příprava a pročistění prostřednictvím Dlouhé stezky, nám k ní otevřou cestu. Veškeré nedostatky nejsme schopni odstranit ihned, proto to musíme udělat postupně během let. Na počátku cesty je nutné, abychom si uvědomili své chyby a rozhodli se je odstranit. Období přípravy a kázně bude dlouhé, protože málokdo má potřebnou trpělivost a touhu podstoupit kázeň. Na cestě se budeme setkávat s překážkami, které tam budou tak dlouho, dokud nepoužijeme dostatek energie a námahy, abychom je odstranili.
Dlouhá stezka je tvořena snahou hledajícího nalézt překážky, které oddalují jeho osvícení a také úsilím o jejich odstranění. Vše, co brání vstupu duchovního světla, musí být odstraněno. Práce na této stezce zahrnuje dva procesy: pročištění těla a pročištění charakteru. Spěch a netrpělivost nepomohou, protože budou pouze rozptylovat naši sílu a zabrání, aby se postupně rozvinula intuice. Principem Dlouhé stezky je, že osvícení musí být vydobyto vlastní usilovnou prací. Nastoupením této stezky si musí ego uvědomit, že překáží Nadjá a usilovnou prací se má očistit. Dlouhá stezka je pro začátečníky přípravou na Krátkou stezku.
Součástí Dlouhé stezky je také intelektuální poznání pravdy. Je třeba vypěstovat smysl pro pravdu, rozvoj srdce a mysli, které sebou přináší schopnost rozlišovat mezi zdáním a skutečností, mezi nižšími a vyššími hodnotami, mezi osobními názory a neosobními fakty. Je nutné udržovat pouze kladné myšlenky a odmítat ty negativní. Skutečná upřímnost je nutná k tomu, abychom prací na této stezce odhalili ve své nižší přirozenosti skryté zlo, kterému budeme čelit, se kterým budeme bojovat a které musíme zvládnout. Proto je čistota charakteru základním předpokladem k dokončení Dlouhé stezky.
Dlouhá stezka začíná celkovým zklidněním mysli, zjemněním citů, přemožením vášní a pravidelným cvičením meditace. Musíme odstranit překážky, které leží v cestě příchodu Milosti. Kázeň léčí chyby citové povahy, pročisťuje intelektuální povahu od jejich předsudků, zbavuje sobeckou povahu jejího odporu. Tím je mysl přiváděna do stavu, ve kterém může pochopit pravdu bez omylů a s jasností. Naše vnitřní přeměna se může dít pomalu a neznatelně, nebo prostřednictvím řady zkušeností, které vyvolají krize. Přináší to očistění charakteru, dozrávání inteligence a sebekázeň ega.
Cílem této disciplíny je také pročištění strdce od negativních a nevhodných citů, vyčistění mysli od nesprávných a pokroucených myšlenek. To vyžaduje určitý stupeň sebevlády, sebevýcviku a sebevýchovy. Pokud nižší přirozenost není poslušna vyšší přirozenosti, nesplní zkušenosti života svůj účel. Prvky animálnosti zabraňují našemu pohybu vzhůru a udržují naši mysl ponořenou do fyzického světa. Ovládání vlastní citové přirozenosti je jednou z nejtěžších lekcí, kterým se musíme v životě naučit. Musí být neustále pozorována, chápána a její energie by měly být přeorientovány, aby vytvořily ty podmínky vnitřního klidu a stability, které jsou nezbytné pro pokrok.
Dlouhá stezka je prodlouženou kritikou sebe sama. Neměli bychom váhat přiznat si své osobní slabosti a vyznat se ze svých osobních omezení. Protože to je součástí této stezky. Na počátku hledání je nutné mentální pročistění a citová disciplína. Jinak může prudká vášeň zastřít naše vidění, nadvláda osobního citu vychýlí naše chápání do nerovnováhy a působení připoutanosti nebo odporu ovlivní správnost našeho poznávání. Rovnováha je lékem proti nesprávným myšlenkám a ochranou proti nízkým emocím. Proto je nutnou součástí kvalit, které mají být na Dlouhé stezce rozvinuty.
Sebezlepšování na Dlouhé stezce může dojít do takového extrému, že se stane chorobným. I ta nejmenší slabost pak bude vypadat jako velký hřích. Musíme přestat dávat vinu druhým za své potíže nebo za podmínky svého neštěstí a převzít zodpovědnost za své já, které jsme vytvořili, ale nemusíme hnát svůj smysl pro vinu až do extrému a živit tak pesimismus až k bodu zoufalství. Přiznání vlastních chyb je na místě, ale zabývat se jimi nadměrně, až by se výčitky staly neurózou, nemá smysl. To je největším nebezpečím Dlouhé stezky.
Hledající na dlouhé stezce připisuje skutečnost dvěma silám – egu a Nadjá. Pokud je vytrvalý, kolísá mezi občasnými záblesky Nadjá a dlouhými obdobími vědomí ega. Dlouhá stezka nás nemůže přivést k Bohu, ale může odstranit překážky, narovnat deformace a tím se přiblížit cíli. Zabývá se technikami a jejich praktikováním za účelem dosažení značné míry sebeovládání. Tím nás připraví pro přijetí osvícení, které nám samy o sobě dát nemohou. Můžeme si být jisti, že nás tato stezka vede správně jedině tehdy, pokud nás dříve nebo později dovede ke Krátké stezce, která obrací pozornost od ega přímo k Nadjá.
Úsilí na Dlouhé stezce probíhá v čase, proto se nelze dotknout toho, co je bezčasé. Prostřednictvím praktických cvičení disciplíny se vše neustále odhaluje, mění a vyvíjí. Na dlouhé stezce mnozí touží po vnitřní zkušenosti mystické, okultní a psychické. Na Krátké stezce žádná taková touha nevzniká. Po Dlouhé stezce není nutné putovat déle než do doby, kdy jsme připraveni nastoupit Krátkou stezku. Dlouhá stezka se svými studiemi a praktikami je obdobím přípravy pro pokročilé hledání. Její praktikování nás uvádí do stavu, který může vyvolat Milost.
Provádění cvičení Dlouhé stezky rozvíjí vnímavost, která je nutná k tomu, abychom byli lépe vybaveni pro přijetí Milosti a pro cvičení Krátké stezky. Samotná práce na sobě nikdy nekončí, protože po odstranění starých slabostí jsou na jejich místě vytvořeny nové. Z tohoto pohledu nelze prostřednictvím Dlouhé stezky dojít k cíli, ale můžeme pouze dosáhnout určité míry sebeovládání potřebného k přechodu na Krátkou stezku. Sebekázeň, kterou je třeba podstoupit, musí být celistvá, úplná a všezahrnující.
Odhalení smyslu života nemůže být provedeno žádným cvičením, ale pouze zkušeností a úvahou. Přesto jsou cvičení velmi potřebná při rozvoji soustředění, kterého je zapotřebí pro správnou úvahu. Obě stezky nejsou v žádném vzájemném rozporu, protože doplňují a vyrovnávají jedna druhou. Napětí, které vzniká v našem vnitřním životě bojem proti egu, citům a myšlenkovým zvykům nebude rozpuštěno dokud neujdeme dlouhý kus cesty. Dlouhá stezka je přípravou na Krátkou stezku a po určitém pokroku jsou obě prováděny současně.
Projít touto stezkou je nevyhnutelné, protože každý musí vykonat určitou práci sám na sobě. Dlouhou stezkou ji nazýváme proto, protože je třeba na ní vykonat mnoho práce, projít vývojem charakteru a emocí. Dlouhá stezka nevede k cíli, je to cesta bez konce, protože zde budou stále nové okolnosti, které budou přinášet nová pokušení a aspirant na ní bude čelit stále novým provokacím. Její omezení stočívá v tom, že se zabývá pouze zmenšováním, zeslabováním a redukováním síly ega. Ale nemúže je zcela eliminovat, to je možné pouze prostřednictvím Milostí Nadjá.
Paul Brunton: „Pokud člověk zůstává jen na Dlouhé stezce, lpí na představě svého ega, které nastupuje Hledání, aby zachránilo sebe metodami a procesy sebepročisťování. Tato představa není nikdy opuštěna, je pouze zjemněna a pročištěna. Neboť ono začíná Hledání jako nedokonalé a nízké ego, končí je jako ego dokonale „pročištěné“ a zušlechtěné: o jeho vlastní skutečnosti se nepochybuje, neboť kdyby se na něj pohlíželo jako na neexistující představu, kterou je, neexistovala by žádná potřeba ho pročišťovat nebo zachovat.“
partner Matrix 2001
