HROZÍ ČESKU NEDOSTATEK ZÁKLADNÍCH POTRAVIN?

V posledních dnech slýcháváme, že v obchodech chybí ta či ona základní potravina. Tento trend jakoby náhodou se rozmáhal po celé Evropě, dokonce i v těch relativně nejbohatších státech. Třeba v Norsku byl přednedávnem nedostatek másla, což způsobilo, že obyčejné máslo bylo předražené a prodávalo se v této zemi dokonce na příděl. V České republice jsme naproti tomu zaznamenali nedostatek vajec, které se tak v mnoha případech zdražily až o neskutečných 100 procent. Kvůli těmto cenovým šokům (skokům), se začínají dříve běžně dostupné potraviny stávat luxusním zbožím. Obdobnou situaci s potravinami zažili už jen naši předkové, a to ještě v dobách druhé světové války, kdy kvůli tomuto zničujícímu konfliktu byl nedostatek čehokoliv.

Dnes ale nejsme ve válce, jsme součástí velké rodiny evropských národů (EU) a tento volný obchodní prostor, jak naši ekonomové rádi říkávají, by nás měl proti takovýmto náhlým cenovým výkyvům ochránit! Je tomu skutečně tak? Před vstupem do Evropské unie jsme všichni oprávněně očekávali, že situace na potravinovém trhu bude po přijetí ČR do EU mnohem lepší, aspoň jsme o tom byli někým neustále ujišťováni! Mnohdy u nás neznámé potraviny se měly českým spotřebitelům představit ve své nepoznané nádheře, čili chuti. To se doopravdy stalo, francouzská vína, řecký olivový olej, holandské sýry, německé uzeniny nebo originální italské těstoviny, jsou dnes běžně používané suroviny mnohých českých kuchyní, což před rokem 1989 bylo absolutně nemyslitelné!

Jenomže tento na první pohled pozitivní trend, se začal postupem času měnit v nevýhody nám již dnes dobře známé. Tradiční české zemědělské produkty se začaly pomalu a nenápadně vytrácet, až nadobro zmizely z dosahu obchodních pultů a regálů. Vzpomeňme na proslulý český česnek, s tímto našim česnekem se nedal jiný importovaný vůbec srovnávat. Kdo dává stále přednost domácímu česneku, tedy pokud ho vůbec někde seženete, tak dobře ví, že za vyšší cenu dostane požadovanou kvalitu, oproti hybridním zmetkům, bůh ví odkud dovezených! Nakonec z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tuzemský česnek vydrží vždy mnohem déle, neboť k ochucování jej není tolik zapotřebí, jako u importovaných kultivarů. Tato skutečnost odbourává ten nesprávný postoj českých konzumentů, že zahraniční česnek je lacinější, než ten náš domácí, neboť dle mého názoru, jakostnější koncentrát vyjde vždy laciněji, než-li naředěný a taky méně kvalitní sirup.

Místo toho, aby se do naší země dovážely výhradně jen ty netradiční (nepěstované) zemědělské plodiny (olivy, pomeranče, banány, exotické koření atd), začalo se sem nekontrolovatelně importovat téměř cokoliv, a navíc za ceny, kterým nemůže méně dotovaný český sedlák (zemědělec) konkurovat. Argument, že toto umožňuje evropský zemědělský trh, je zcela scestný nebo lépe řečeno nepravdivý názor, podívejme se proto, jak to vypadá v jiných členských zemích EU. Vy co máte možnost nakupovat potraviny též za hranicemi naší republiky, konkrétně tedy v Rakousku, mohli jste vypozorovat, že na rakouských pultech vesměs až na pár výjimek, nenajdete zbytečné dovozy základních potravin, jako je tomu právě u nás! Většinu rakouských potravin tvoří pro nás neskutečných 75 procent národní produkce.

Rakouskou obchodní síť totiž tvoří z 90 procent tuzemští podnikatelé, majitelé těchto obchodů (vlastenecky) nevpustí na tento trh, pokud není jiného zbytí, jiné a lacinější zahraniční výrobky (produkty). U nás je tento stav diametrálně odlišný, jediný velkometrážní obchod není v domácí državě, nemá českého majitele. Proto nelze v tomto ohledu nikterak napodobit tento dobrý rakouský příklad. Mnozí experti se domnívají, že příčinou tohoto malého zastoupení tuzemských zemědělců na vlastním potravinovém trhu, tkví oproti jiným státům, ve špatném, přímo macešském chování (mentalitě) českých zákazníků, kteří raději upřednostňují ty lacinější (zahraniční) produkty před těmi kvalitnějšími českými výrobky.

Takovýto názor byl by pravdou jen za předpokladu, kdyby se např. české ovoce a zelenina, bez potíží dostalo do velkometrážních obchodů. Jenomže domácí zelenina a ovoce, není dlouhá léta nikde v nabídce českých hypermarketů. Cibule i zmiňovaný česnek není prostě na skladě, jak máme být potom uvědomělí a podporovat ty naše zemědělce?? Nezapomeňme na různé triky některých obchodníků, zahraniční prodejci totiž zjistili, že český zákazník není zas tak slabomyslný, a ve skutečnosti podporuje tuzemské výrobce, tedy produkty co pocházejí z této země! Penny Market přistoupil ke kampani „Nakupujte hezky česky“, poté co si tato společnost uvědomila, zájmu českých spotřebitelů o domácí potraviny, tak se v této prodejní síti začaly označovat ne-tuzemské výrobky, českou vlaječkou nebo štítkem. U spotřebitelů byl vyvolán mylný pocit, že kupují potravinu vyrobenou v ČR, přitom nápis či označení výrobku „Česká kvalita“ byl jen klamavý nápis.

Čeští zákazníci pak v nevědomosti a dobré víře, nakupují tyto produkty - (selský chléb původem z Německa, sunar z Velké Británie, jogurty z Francie, víno z Itálie, mražená zelenina z Rakouska) v domnění, že se jedná o domácí potraviny. Omezením dovozu zahraničních potravin, by nám dnes za této situace přineslo jen hladomor! Ačkoliv je tohle tvrzení poněkud přehnané, tak přesto není daleko od pravdy, protože poprvé v historii ztratila naše země důležitou potravinovou nezávislost. Ano, je tomu tak, nejsme v dodávkách potravin již více soběstační, a stali jsme se záhy chudou africkou zemí, která je závislá výhradně na cizí pomoci, na zahraničních potravinových dodávkách!! Připomenu a zároveň musím velmi znepokojivě zdůraznit, že nejchudší státy světa, jsou právě ty země, které jsou závislé na přímých dodávkách potravin ze zahraničí!! Kdyby ve světě náhodou propukla potravinová krize, což se může kdykoliv stát (příčina - války, požáry, sucha, nedostatek laciné ropy) dotované zemědělské (potraviny) přebytky, co se sem do ČR tak úspěšně importují, přestaly by se náhle z důvodu nedostatku sem dovážet.

Každý jednotlivý stát by se pak musel spolehnout pouze na vlastní zdroje, produkci, na vlastní zemědělství a zemědělce, při nedostatku potravin se zemědělské plodiny nevyvážejí tak intenzivně, jako je tomu teď v době zdánlivého blahobytu. Otázkou zůstává, o jaké zemědělství a zemědělce se může opřít naše republika, když už skoro žádné nemáme?! Statistiky nám jasně dokazují, že dřívější zelinářská velmoc (bývalé Československo) je v současnosti nestoudně závislá na dovozu ovoce a zeleniny ze zahraničí. Podle zveřejněných statistik už není žádných plodin, kterých není zapotřebí do ČR dovážet. Je to neskutečné, ale okurky se k nám dováží z 83 procent, mrkev z 61 procent, cibule z 60 procent. Česko už není soběstačné vůbec v ničem, ani v produkci mléka, másla, drůbežího i vepřového masa, což se projevuje šizením polotovarů. Například párky jsou ve většině případech nahrazené – směsí rostlinných bílkovin, cukru a škrobu.

To na sebe váže více vodu a tuk, tím se snižují náklady na výrobu a výsledkem je příznivější cena. Tuto zdánlivě výhodnější cenu pak nevědomě dotujeme našim vlastním zdravím. Alarmující zprávy nám oznamují, že náš stát patří mezi země s nejvyšším výskytem rakoviny tlustého střeva a konečníku. Jak překvapivé, když místo plnohodnotných potravin dostáváme k jídlu směs různorodých chemikálií. Tuzemští zemědělci pěstují stále méně významných plodin, což ještě více zvyšuje naši závislost na importu základních potravin. Před vstupem do Evropské unie bylo v Česku přes 800 pěstitelů zeleniny, dnes zde působí 462 společností, a tento počet stále klesá. Jak se právě toto projevuje v reálném životě obyčejných Čechů, si pojďme v tomto článku trochu podrobněji ozřejmit. Rád bych ještě připomněl, že v českých mediích často používané slovo „České“ např. banky, pojišťovny, hypermarkety, pivovary, rafinérie, telefonní společnosti atd., nemají dávno s tímto názvoslovím nic co společného. Celá naše země skončila téměř v cizích rukou, nedivme se potom, že v uvozovkách české automobily (škodovky), jsou kdekoliv jinde po světě laciněji prodávané, než tady u nás v tuzemsku!

Omlouvám se za tuto vsuvku, ale za nedlouho sami dobře pochopíte, že i toto patří bohužel k tomuto tématu. Kvůli nekontrolovatelnému boomu (rozmachu) vznikajících ''Hypermarketů'' ztratil náš domácí maloobchod vliv na skladbu a složení prodávaných potravin. Síť hypermarketů pokryla už většinu území České republiky a v jejich spádové oblasti podle údajů žije takřka 90 procent české populace. Maloobchodníci vždy vytvářeli životadárný prostor našim domácím výrobcům (firmám), k výrobě těch nejkvalitnějších potravin, které byly svou nezaměnitelností (vysokou kvalitou) konkurenceschopné téměř kdekoliv na světě. Českými ekonomy do nebe vychvalované zahraniční hypermarkety, které dokonce dostaly tu nálepku ''garanta'' trvale nízkých cen, i v dobách zvyšujících se daní, odstranily tuto důležitou maloobchodní síť, která ztratila ten dřívější vliv na složení a kvalitu dnešních potravin! Proto se tuzemští producenti museli přeorientovat na kladené požadavky zahraničních Hypermarketových řetězců, jenž ve snaze udržet si na našem trhu (vysoké marže) dominantní postavení, nutí české potravináře k dodržení nereálných nízkých cen, což se logicky odráží na jakosti tady vyráběných potravin.

Tohle přeorientování je příčinou četných problémů, které způsobilo již avizované zhoršení kvality českých potravin, ale i nekonkurenceschopnost domácích producentů na evropském trhu. V západní části Evropy, nemají čeští výrobci potravin s tímto zadáním od hypermarketů, tu nejmenší šanci na úspěch, prosadit se na tomto trhu, neboť náhražkové a nekvalitní výrobky (potraviny), by na západ od nás nikdo nekupoval, a ani tam nenabízel. Není proto divu, když se v německých či rakouských obchodech, kromě piva, vůbec nesetkáte s žádnou českou potravinou (výrobkem). Ovšem obráceně je tomu naopak, němečtí ale i jiní zahraniční obchodníci, velmi zdárně podporují na úkor našich firem, ve svých tady u nás zřízených obchodech (hypermarketech) bravurně své výrobce i zemědělce. Neviňme však za tuto nehoráznou situaci jenom zmiňované německé obchodníky nebo i samotnou EU, všechny zahraniční subjekty zde podnikající, využívají totiž našich slabých zákonů, korupčního prostředí a neúčinných sankcí.

Nikdo proto nebude překvapen tím, když většina Čechů už asi správně tuší, že se k nám ze západu může beztrestně expedovat méně jakostní zboží, ale i potraviny. V některých případech se spíše jedná v uvozovkách o odpad, než-li o potraviny či zboží, a ještě navíc dovezené za dvojnásobek původní prodávané ceny! Nezapomeňme taktéž, že naše legislativa toto obchodním řetězcům umožňuje!! Tento neutěšitelný stav došel už tak daleko, že sám státní aparát nemá ty účinné mechanismy, kterak tento nelichotivý běh času změnit či napravit. V letošním roce se totiž kvůli vejcím, mohla celá státní správa přesvědčit o tom, co znamená doslova, když se řekne potravinová nesoběstačnost! Díky tomu, že čeští farmáři dodrželi Evropskou vyhlášku (normu) ustanovující minimální velikost klecí pro nosnice, se paradoxně zvýšily ceny vajec u tuzemských obchodníků.

Příčinou tohoto nevídaného nárůstu cen vajec mohla být skutečně čistá vypočítavost, jak chovatelů, tak i obchodních spekulantů, kteří chtěli na nedostatku vajec jen vydělat. Za nárůstem cen stály, ale zcela jiné důvody, než jen pouhý obchodní kalkul. Ministr zemědělství Petr Bendl, zareagoval správně na obavy našich chovatelů, kteří vycítili nebezpečí dovozů těch laciných vajec, které nesplňují to nové (EU) nařízení, jenž naši chovatelé museli striktně dodržet. Proto vejce, co nesplňovala tuto vyhlášku se musela stahovat z obchodů, polská i jiná vejce nebyla rázem vpuštěna na český trh.

V minulosti náš stát, naši politici, nechránili dostatečně tuzemský trh s potravinami, nikdo nezabránil (dumpingovému) dovozu zemědělských produktů, i proto jsme ztratili potravinovou samostatnost. Pokud nyní zavedeme jakákoliv protiopatření např. na vejce jenž nesplňují onu nařízenou evropskou směrnici, výsledkem bude vždy nedostatek a razantní zdražování čehokoliv! Po tomto výprasku do vlastních řad, pochopili náhle naši státní úředníci, že ani technickou solí kontaminované potraviny k nám do republiky z Polska dovezené, není možné zcela zastavit či omezit. Zákaz jakýchkoliv sem importovaných potravin, by totiž spustil něco obdobného jako u vajec, a to je v časech ekonomické recese nepřijatelné!

Z tohoto důvodu lze očekávat, že se situace na domácím trhu s potravinami bude i nadále zhoršovat. Tuto pro nás již tak neveselou skutečnost, může navíc ještě zkomplikovat, (ne)očekávaná globální krize, ať už ta finanční, nebo nějaká jiná budoucí. Základní potraviny budou (již jsou) na českém trhu, proti jiným (sousedním) zemím, nehorázně drahé a pro mnoho sociálních skupin dokonce nedostupné, o kvalitě ani nemluvě!!! Jediným východiskem, jak lze tento špatný stav napravit (změnit), je skutečná podpora českého rolníka, státem i námi samotnými konzumenty. Požadujme od našich zákonodárců mnohem větší podporu (nikoliv sliby) pro tuzemské pěstitele, zpracovatele, farmáře i družstva. Vězte, že takto vynaložené úsilí se nám všem mnohonásobně-krát vrátí zpět, a to v podobě menších daní, zdravějšího obyvatelstva, kvalitnějších a hlavně lacinějších potravin!!