FENOMÉN ZVANÝ NIKOLAJ LEVAŠOV - ANALYTICKÝ POHLED NA JEHO PRÁCI (2)

Nikolaj Levašov vystudoval teoretickou fyziku na Univerzitě v Charkově v roce 1984. Prostřednictvím dvou jeho knih, které napsal v ruském jazyce, si vysloužil titul „akademika“, a to hned na dvou poměrně dobře známých ruských Akademiích. První z nich se jmenuje „Mezinárodní Akademie informatiky“.

Jedná se o institut, který je poradním orgánem OSN. Zjistil jsem, že mezi jeho členy se řadí například současný americký ministr zahraničí, několik laureátů Nobelovy ceny  a skupina dalších poměrně hodně významných vědců. Druhou je „Mezinárodní Akademie energetických věd“, která má v současné době velkou šanci na získání prestižního ocenění.

Například docent Igor Popov velmi vyzdvihuje Levašův přínos v oblasti fyzikálních věd, kdy jako první vědec postuloval koncepci prostoru na základě anizotropie Vesmíru a v podstatě přišel s dlouho očekávanou novou hypotézou, která vysvětluje, proč současné výzkumy v tzv. „moderní fyzice“ nemohou v sobě odrážet základní principy, mezi které patří například „zákon o zachování energie“.

Akademik V. G. Vanjarko zase říká: „ ….. v souhlasu s teorií dr. Nikolaje Levašova, která se principiálně dotýká dynamické struktury materiální formy hmoty, bude možné vytvořit model „samoorganizace Vesmíru“ a určit kritické hranice rozvoje jednotlivých systémů“.

Aby bylo možné bez problémů vejít do všech souvislostí, které v sobě nesou publikace autorizované dr. Nikolajevem Levašovem, měli bychom zvážit následující otázky. V sedmnáctém století se muselo lidstvo zásadním způsobem vypořádat se strachem z objevu, že naše planeta Země není středem Vesmíru a hvězdy neobíhají po svých drahách kolem naší planety. Nové myšlenkové modely začínaly být v přímém rozporu s tím, co bylo součástí stávajícího a přetrvávajícího modelu víry. Nakonec bylo lidstvo nuceno uznat, že mnohé ze stávajících nejuznávanějších modelů makro a mikrokosmu jsou již zastaralé.

Analogicky lze