CUKR!!

Chuť patří bezesporu mezi naše základní lidské smysly, ačkoliv každému chutná něco jiného, tak většinou převládá u každého jedince chuť na sladké, zvláště pak u malých dětí. Kdo by si nechtěl nějak zpříjemnit svůj den něčím sladkým, ať už v práci, nebo při zaslouženém odpočinku? Na sladké máme chuť my všichni! Proč je ale sladká chuť tou nejpreferovanější ze všech čtyř (sladká, slaná, kyselá, hořká) základních chutí vůbec?

Jelikož sladká chuť je indikátorem rychle využitelné energie, vyvinula se u člověka preference právě na sladké, čehož využívají v současnosti i mnozí vrcholoví sportovci, jakožto povoleného dopingu v podobě cukru, který zvyšuje u každého sportovce po určitou dobu jeho výkon. Naši předkové rovněž sladili, a to výhradně ovocem či medem, neboť v dávné minulosti nebyla známá jiná sladidla. Za dob koloniálních časů se začal s úspěchem do Evropy dovážet cukr získaný z cukrové třtiny. Ovšem válka mezi Anglií a Napoleonovou Francií, způsobila zastavení dovozu této důležité suroviny ze zámoří. V Čechách se v té době sladilo cukrem vyrobeného ze šťáv „mízy“ z javorových stromů.

Jedinou výhodou tohoto konfliktu (válka mezi Anglií a Francií) byla ta skutečnost, že se později začal cukr vyrábět přímo z cukrové řepy, a tak vznikaly první cukrovary po celé kontinentální Evropě. To byl však zároveň i nový začátek tohoto dnešního cukrovarnického rozmachu. V ČR se mezi léty 1990-2010 vyrobilo ročně něco kolem 400 až 500 tisíc tun bílého cukru. Právě i proto se spotřeba cukru v ČR pohybuje mezi 36 až 40kg na osobu a rok. Jelikož se o bílém a rafinovaném cukru mnoho napsalo, nemá smysl abych tady v tomto článku nějak moc vyzdvihoval jeho nebezpečnost či nezdravost.

Přesto se snad jen okrajově mohu zmínit o některých problémech z jeho nadužíváním. Nyní se pokusím poodhalit něco ze zákoutí výroby našeho nejvíce používaného sladidla, tedy bílého cukru. Sacharóza se vaří a krystalizuje z cukerného roztoku, jeho krystalická směs a matečného sirupu se odděl