SUMERSKÝ KLÍČ (2)

Anton Parks: Nejnovější výzkumy na poli etymologie jasně prokazují, že Akkadský jazyk patří do kategorie nejstarších semitských jazyků. Tento typ klínového písma hovoří o existenci složitých dějin a geografickém rozvrstvení ve starověkém Blízkém východě. Na tomto místě bych měl připomenout, že soudobé grafické nastínění vývoje jazykových struktur na Blízkém a Středním východě jsou čistě pozemského charakteru. Vymysleli je lidé, a nikoliv „bohové“. Ještě bych dodal, že eposy Mesopotámských tabulek se dotýkají části historických událostí, které nebyly současnými lidskými spisovateli zaznamenány.

Návrat k dialektům Asyřanů a Babyloňanů, který zcela jasně zní v mé hlavě, pochází z Akkádské „jazykové matrice“, která byla používaná kněžkami DiGIR („bohy“) v Mesopotámském panteonu. Ve svých prvních dvou knihách uvádím, jak Enki velmi významně inklinoval k ženskému božskému potenciálu „Nindigir Amašutum“ – v podstatě zastupoval jakýsi jinový polarizační prvek.

Kdežto Enlil byl prvou stranou. Enki ve svých aktivitách byl ten, který míchal s lidskými jazykovými formacemi, a je to také on, kdo kodifikoval jazyk s cílem prolomit nadvládu Enlilovské frakce uvnitř lidského rodu. Je třeba znovu připomenout, že lidský druh původně hovořil jedním sourodým jazykem zřejmě právě pod vlivem Enlila.
Můžeme citovat z některých tabulek: „Dříve tu byla doba, kdy země Subur z Hamazi z Kalam (Sumer), kde se mluvilo mnoha jazyky, podle toho v které zemi, nebo knížectví jste se nacházeli. Země „Uri“ byla vybavena vším potřebným, stejně tak i země „Martue“. A tak nakonec všechny tyto oblasti ocenil Enlil jedním jazykem.“

Ve své první knize se snažím vysvětlit, že kodifikace byla realizována tajně Enkim a jeho rodinou. Nungal znamená „hlídající andělé“ nebo Bene Elohim (synové Elohim) jsou výrazy, které původně pochází z nářečí „Emesa“, což je „matriční jazyk“ kněžek.