MENTÁLNÍ SURFOVÁNÍ V ČASE

„Mysl nám umožňuje procházet časy a prostory i nesmírně vzdálenými.“

V podstatě se jedná o mentální druh cestování, kdy vám mysl umožňuje projít prostředím i nesmírně vzdáleném, a to v takové kvalitě, že můžete prakticky všemi smysly vnímat i ty nejmenší detaily aktivované reality. Doposud se myslelo, že lidská paměť pracuje především na rekonstrukční bázi, spíše než reprodukční. To znamená, že vzpomínka se týká jistých specifických střípků paměti, kterým se říká „KMDG“ – (Klíčové mentální datové ganglie). Tyto struktury jsou syntézovány s našimi předsudky a vlastním přesvědčením, přičemž vzniká tzv. mentálně holografická platforma vnitřní reality.

I když nejsou naše vzpomínky mnohdy zcela přesné, jsou ve většině případů dostatečně spolehlivé. Je to především z důvodu rekonstrukční povahy reality, že máme schopnost vnitřního cestování v čase dopředu i do minulosti. Výzkum, který byl prováděn v několika posledních letech ve velmi významných, ale veskrze utajovaných vědeckých zařízeních, ukázal, že představy budoucích událostí a stejně tak procesy paměťové rekonstrukce jsou v naší mysli aktivovány ve stejném jádrovém subsystému v síti širokého spektra oblastí mozku.

Zdá se, že v obou případech jsou ve hře stejné poznávací procesy – když se například těšíme na něco, co by se mohlo stát v budoucnosti, vytváříme pomocí ohromujícího množství mozkových receptorů simulaci dané události prostřednictvím fragmentárních vzpomínek na totožnou nebo analogickou zkušenost vázanou na minulé události.

Někteří vědci jsou však, co se surfingu do budoucnosti týče, velmi skeptičtí a jsou spíše přesvědčeni o tom, že mentální simulace budoucích událostí jsou ve skutečnosti jen vzpomínky na minulé události „přepracované“ do budoucnosti. Osobně ale s tímto názorem nesouhlasím, a to i z toho důvodu, že jedna ze zcela nových studií, která byla vydána před měsícem v časopisu „Neuropsychologia“, potvrzuje, že tyto simulace jsou skut