PROJEKT GILGAMEŠ (14)

Teprve zhruba 1153 let po katastrofě, když se planeta za několik set let dostala do relativně stabilního stavu, potomci kněží, kteří opustili Atlantis ve flotile „neef-Tung“ a usadili se v oblasti Středozemního moře, dokončili nejtěžší práce v rámci přepočtu základních údajů o cyklech a rytmech. Na tomto místě bych měl upozornit na fakt, že hlavní migrační vlny opustily Atlantidu relativně dlouho před katastrofou, která byla poměrně slušnou dobu dopředu avízovaná.

Podle méně známých esoterických spisů, které tvoří páteř rozsáhlého materiálu, který je zasvěceným znám pod termínem „Zlaté Lví Rouno“, se v podstatě po celou dobu existence Atlantské říše cyklicky do inkarnace vtělovali čtyři velmi vyspělí duchové, kteří nesli souhrnné pojmenování „Chiquetat“. Asi nejznámější z nich se občanským jménem v inkarnaci těsně před katastrofou, kdy se mimochodem všichni tito čtyři duchové vtělili do fyzického těla najednou, aby pomohli těžce zkoušenému národu, jmenoval Arlich Vomalites. Tito čtyři Chiquetat stáli v čele čtyř migračních skupin.

První migrační vlna pod vedením prvního Chiquetat se přepravila do prostředí Jižní a Střední Ameriky. Zde migrující Atlanťané založili celou řadu velmi dobře prosperujících sídel a zároveň vnesli vědu a kulturu, na které stavěly pozdější již autochtonní civilizace. Existuje předpoklad, který říká, že bájná města „El Dorado“ nebo „Ibez“ byla sídliště vybudovaná migrujícími Atlanťany. První Chiquetat se poté mnohokrát inkarnoval do vtělení a v těchto životech byl znám např. jako Quetzalcoatl atp.

Druhá migrační vlna pod vedením druhého Chiquetat dosáhla břehů středozápadní Afriky. Poté prošla skrz naskrz celým africkým kontinentem, a to v pásmu zhruba mezi dvacátým a třicátým stupněm severní šířky. Během tohoto pochodu výrazným způsobem ovlivnili svou kulturou a poznáním předky celé řady pozdějších afrických kmenů. Za všechny můžeme například jmenovat kmeny Bambara, Malinka nebo