PROJEKT GILGAMEŠ (11)

V této souvislosti je třeba připomenout „Kuyvu“ („létajícího člověka“), starobylé skalní malby, které se nacházejí na severozápadní stěně břehu „Seydozera“. Podle starobylých legend v místech, kde se v pradávných dobách nacházel hyperborejský „Tilmun“, byla kněžími, kteří přežili povodeň, založena kněžská osada. Když stojíte přímo před obrazem a podíváte se na „Létajícího člověka“, viz obr. níže, váš pohled bude směřovat přímo na Meru a plocha stěny směřuje kolmo ke směru daného vzoru. Krátce před povodněmi v této oblasti bytosti Nefer spěšně opustily svou základnu na Zemi.

A nyní se na danou věc podíváme reverzním způsobem, a to z toho důvodu, abychom mohli přesně určit malý ostrov v Atlantském oceánu, kde se v dávných dobách nacházela Velká Pyramida Atlantidy. Za tímto účelem nakreslíme přímku směrem na jih (kolo k vektoru „Kailash-Meru“ na jih), viz první obrázek níže. Mimochodem mapa Haji Ahmada a další staré mapy prezentují tuto linii jako tzv. „nultý poledník“.

Nyní nakreslíme další linii, kterou povedeme od západního okraje hory Kailas směrem na západ až do chvíle, kdy dojde k protnutí s „nultým poledníkem“, viz druhý obr. níže. V tomto bodu se s největší pravděpodobností nacházela tzv. „Velká pyramida“ Atlantidy. Toto místo se nachází ve středu mapy Haji Ahmada, což zároveň poukazuje na to, že souřadnice Atlantské pyramidy sloužily jako referenční bod pro kartografy starověké Atlantidy, kteří přežili povodeň, a tyto mapy pak byly následně uloženy v knihovně starověké Alexandrie a později se dostaly do turecké Konstantinopole.

Severní strana hory Kailas je obrácená k Meru (ve stínu), západní strana hory odráží sluneční paprsky.

Nyní pouvažujme nad vlastnostmi tajemné mapy Mercatora z roku 1595. Abychom ji pochopili v celé její podivnosti, budeme ji muset porovnat s moderní plastickou mapou mořského dna v Antarktidě. V rámci obnovení histor