V MOCI BRAHMY (1)

Vždycky jsem měl úctu před starověkými vědami a před hinduistickými naukami vůbec. Indická mytologická a historická literatura byla formována v průběhu tří až čtyř tisíc let, přičemž obsahuje celou řadu velmi podrobných popisů nelidských, resp. polobožských bytostí včetně popisu různých smyslově viditelných i neviditelných komnat našeho vesmíru, přičemž některé zdají se být spíše formami jiných dimenzionálních realit nebo paralelních vesmírů. Je fascinující sledovat, jak jedny a ty samé starověké spisy popisují formy létajících prostředků, nebo dokonce kosmických plavidel, jakož i velmi silných zbraňových technologií, které se mnohdy uplatnily v konfliktních stavech různého druhu.

Na druhé straně tu máme současné vědecké poznatky a oficiální závěry, které poukazují na velmi pokročilé technologie kosmických plavidel a jiných zařízení nelidského charakteru. I když mnohé z těchto skutečností nejsou ventilovány do prostředí široké veřejnosti, ještě to neznamená, že o nich oficiální instituce neví nebo je nezkoumají. Při zkoumání historických a prehistorických pramenů dělají bohužel lidé stále stejnou chybu.

Jde o to, že mýty a legendy nejsou přijímány jako fakticky skutečné příběhy nebo odkazy na reálie skutečného charakteru. I když jsme se i v době nedávné mohli několikrát velmi výrazným způsobem poučit na velmi zajímavých zkušenostech. Vzpomeňme například na legendu o Tróje, která skutečně byla do poslední chvíle brána pouze jako mýtus a vědecký svět měl v zásobě desítky různých teorií o tom, že nejde o nic jiného než o nereálnou legendu a mýtus. Jenomže se našel velmi bystrý výzkumník, který si šel za svým, ať si říkal, kdo chtěl, co chtěl, a nakonec svým objevem šokoval prakticky celý svět. Tento případ ale není zdaleka jediný. Ve skutečnosti jich je podstatně více a společnost je nechce vidět ani slyšet.

Jistým charakteristickým prvkem mýtů a legend je fakt, že umožňují přístup ke svým datovým úrovním z mnoha různých rovin, a to od doslovné interpretace přes psy