NELOKALITA - BIOREZONANČNÍ SYSTÉMY A EVOLUCE (1)

Elisabeth Sahtouris jako bioložka, která se zabývá vývojovou biologií, s nadšením studuje vyvíjející se vzory biologických živých systémů, aby v nich našla smysl našich současných lidských záležitostí v širokém evolučním kontextu. Má ale i větší vášeň a tou je porozumět sobě samé, svému světu a celému vesmíru, ve kterém existujeme jen lokálně.

V rámci této širší mise  dlouho hledala způsob jak zničit umělé bariéry, které jsme z historických důvodů postavili mezi Vědou a Duchem, aby odhalila bohatší pohled na svět či kosmovizi. Má ráda zejména tento druhý termín - kosmovize - pro jeho šířku a hloubku, se kterou dosahuje na to, co můžeme znát prostřednictvím zkušenosti. Slovo kosmos je řeckého původu a znamená lidé, v našem jazyce znamená v závislosti na kontextu svět či vesmír. Takže kosmovize je velmi všeobsažný termín.

Každá kultura, ať již současná nebo minulá, má či měla svůj světový názor nebo kosmovizi. Západní věda vyvinula kosmovizi velmi odlišnou od všech ostatních lidských kultur, ačkoliv se v dnešním světě stala tou nejvlivnější. Její nejnápadnější odchylky od jiných kosmovizí leží v tom, že vidí život a vědomí pouze v pozemských biologických stvořeních a v jejím zužování „reality“ na to, co lze vědecky otestovat a změřit. To vylučuje z její reality bohy, duši, ducha, sny, myšlenky, pocity, hodnoty, vášně, osvícení a mnoho dalších aspektů vědomí za hranicemi fyziologických souvztažných jevů.

Jestliže nikdo, ani vědec, ani nikdo jiný, nikdy neměl prožitek mimo hranice vědomí, pak se zdají být tato opominutí povážlivě limitující a nerealistická.

Nicméně západní věda definovala vesmír jako soustavu neživé hmoty a nevědomé energie - vesmír, ve kterém změny v průběhu času nastávají díky náhodným či nahodilým procesům, které skládají materiální částice, atomy a molekuly do vzorů v mezích několika málo fyzikálních zákonů. Náhodné události tudíž vysvětlují život, který je považován za vzešlý z neživotného na povrchu jedné neživoucí planety,