TEMNÉ POZADÍ AMERICKÉHO RAKETOVÉHO PROGRAMU (1)

Již poměrně dlouhou dobu se zabývám problematikou konce II. světové války v návaznosti na další události světového geopolitického charakteru, ale i v souvislosti se zvláštními jevy, se kterými jsme se po II. světové válce začali poměrně intenzivním způsobem setkávat a které se v současné době staly předními faktory záhadologického a esoterického zájmu. V samém počátku jsem se soustředil na několik poměrně pozoruhodných jevů, které se jeví jako nezávislé a izolované, ale jsou ve skutečnosti poměrně pozoruhodným způsobem propojené.

Jde především o tyto skutečnosti:

• a) Německo učinilo v období od ledna do března roku 1945 několik naprosto pozoruhodných a na první pohled jakoby zcela nelogických rozhodnutí. Přitom nelogičnost těchto rozhodnutí je zcela iluzorní v souvislosti se zmatečnými, nepravdivými a překroucenými informacemi, kterými je lidská společnost zahlcena ze strany oficiálního establishmentu.

• b) Existuje velmi podivná poznámka generála západních spojeneckých vojsk Georga S. Pattona, který si do svého deníku poznamenal: „Tato válka není pro nás zdaleka vyhraná.“ Měl tento jinak vysoce racionální a optimisticky naladěný muž nějaký vážný důvod k takové poznámce? Upozorňuji zároveň na fakt, že gen. Patton záhy po skončení II. světové války zemřel, a to za okolností tak podivných, že některé zdroje jsou dodnes přesvědčeny o tom, že byl zavražděn.

• c) Spojené Státy se pouští do velmi riskantní akce, která může skončit diskreditací a fiaskem tohoto národa před celým světem. Rozjíždí „Operaci Paperclipe“. Jinými slovy, přesouvá do Států stovky německých vědců a jejich velitelů i z těch nejvyšší míst, včetně těch, kteří byli vysoce aktivní v uskupení „SS“. Místo toho, aby tito jedinci seděli před soudním tribunálem v Norimberku a zodpovídali se ze svých zločinů, putují do Spojených Států, kde je jim nabídnout azyl, případně jiná identita a vynikající vědecké podmínky v celé řadě špičk