ZÁHADY GENETICKÉHO KÓDU (3)

Široká veřejnost byla informována o objevu epigenetiky prostřednictvím velmi zajímavého článku v časopisu „Time“ v roce 2010. Článek začíná příběhem evropské vesnice, která byla zaměřena na zemědělství a která musela několik let přečkat o hladomoru a neúrodě. Ale pak přišla hojná léta, během kterých lidé jedli a jedli a stali se nenasytnými. Během těchto „žroutských let“ některé děti vstoupily do puberty a následně se vdaly a měly rodinu. Když se výzkumníci poprvé podívali na tuto populaci, předpokládali, že naleznou vrozené vady a zděděné deficity z dob, kdy procházela hladomorem, který trval poměrně dlouhou dobu. Místo toho zjistili pokles v průměrné délce života, a to až o neuvěřitelných 32 let.

„Jakmile Bygren a jeho tým kontrolovali určité socioekonomické změny, zjistili, že rozdíl v dlouhověkosti je o neuvěřitelných 32 let. Pozdější výzkumy tyto závěry potvrdily a dokonce zjistily, že významný pokles délky života proběhl především po ženské linii.“

Studie na zvířatech již dlouho potvrzují vztah mezi menším příjmem potravy a dlouhověkostí s tím, že přejídání v kombinaci s obezitou může významně zkracovat život organismu prostřednictvím nemocí, jako je cukrovka a srdeční infarkt. Tyto výsledky jsou patrné jen na aktuálním organismu, nikoliv však na potomstvu.

Článek v magazínu „Time“ použil jako příklad tento výzkum, ukazuje, jak epigenetika zkoumá faktory životního prostředí, které mohou mít dědičné důsledky, které mohou ovlivnit mnoho generací. Ale ve hře jsou dvě důležité otázky, které doposud nebyly zcela pochopeny. Především jde o to (lidově a jednoduše řečeno v návaznosti na úvodní informace), proč by epigenetika měla „trestat“ potomstvo snížením délky života za to, že jejich předci nezřízeným způsobem konzumovali potravu, a za druhé nevíme přesně, zda je stejnou měrou zasahována větev mužská i ženská, nebo pouze jedna z nich (v našem případě byla větší měrou zasažena ženská genetická linie).