OD HOLOGRAFIE K NOVÉMU ROZMĚRU DNA A BIOFYZICE BUDOUCNOSTI (1)

Holografie je proces zaznamenávání a přetváření složených trojrozměrných vlnoploch v prostoru. Holografie, se kterou jsme obeznámeni nejvíce, se vztahuje především na viditelné spektrum, takže máme tendenci uvažovat o holografii jako o trojrozměrné fotografii.

Holografii však lze pojmout v různých sférách spektra. Zpracování laserů a schopnosti laserů vytvořit obrázky v prostoru ve viditelném světelném záření blízce souvisí s výzkumem mikrovln a se zařízením zvaným „maser“ (kvantový zesilovač v pásmu velmi vysokých kmitočtů), který vysílá koherentní záření mikrovlnných frekvencí. Teoreticky by mělo být s patřičným vybavením možné zachytit a vysílat složené trojrozměrné tvary vln v prostoru širokým pásmem elektromagnetického spektra. Můžeme tomu říkat „širokopásmová holografie“. Holografie zde tudíž znamená celou škálu procesů pro zachycování tvarů vlny na různých frekvencích.

Některé zajímavé vlastnosti holografie souvisí s jejími rozdíly od fotografie. Ve fotografii se světlo od objektu odráží na rovný povrch, kde v podstatě změní barvu tohoto povrchu; nebo spíše stín, který vrhá, mění barvu tohoto povrchu. Jestliže přestřihnete fotografii napůl, máte polovinu původního snímku. Holografie je poněkud jiná. V hologramu je vzor světla vytvořeného objektem zaznamenáván v každém bodě filmu. Každé zrnko obsahuje celý snímek. Avšak každý snímek je trošku jiný a všechny jsou velmi nejasné a neostré.

Ve fotografii nesouvisí detail obzvláště s velikostí v tom smyslu, že menší část fotografie bude mít velké množství detailů na malé ploše obrazu. V hologramu má každé zrnko něco z informací o celém obrazu. Velký hologram má mnoho detailů o celé scéně. Něco jiného se stane, když rozříznete hologram napůl: získáte původní snímek, který je však méně jasný, protože jste ztratili detail.

Během několika posledních desetiletí se udělal kus práce ve výzkumu elektromagnetického pole v souvislosti s biologickými procesy. Tato myšlenka není samozřejmě nijak nov