ZÁHADY GENETICKÉHO KÓDU (1)

Následující příklad je jakýmsi zástupcem mnoha podobných jevů, se kterými se můžeme ve světě zvířat setkat. Tyto jevy před nás kladou mnohé nové otázky, na které v současné době hledáme odpověď. Takže nyní onen slibovaný příklad. Jeden zemědělec chodil střílet vačice, které po nocích pustošily jeho zahradu. Jeho pes se je naučil poměrně šikovně nahánět a světlo silné baterky, které se v jejich očích odráželo, z nich vytvářelo poměrně snadný cíl. Ovšem ne vždy. Postupem času se stále více a více vačic naučilo nedívat se do světla a díky tomu zůstaly v nočním tmavém příkrovu prakticky neviditelné. Onen zemědělec žertoval, že toto je příklad přirozeného výběru s tím, že se vačice snaží nalézt úspěšnou strategii pro přežití. Na první pohled to snad dává smysl, ale je tomu skutečně tak?

Říká se, a v podstatě i učí, že potomci dědí spoustu vlastností z prostředí DNA od svých rodičů. Ve hře jsou uložené geny pro velikost postavy, barvu vlasů nebo mentální či psychické schopnosti, ale kde mají vačice geny, ve kterých je uložená strategie „nedívat se lovcovi do baterky či svítilny“? Ve skutečnosti se nejedná o novou otázku. Chování zvířat ve vztahu k jejich přežití bylo studováno mnoha odborníky, ale jejich mnohdy bizarní programy chování nebyly nikdy zcela vysvětleny. Jakým způsobem mohou tyto velmi specifické informace v genetickém kódu přecházet z jedné generace na druhou? Je toho DNA vůbec schopná?

Popravdě řečeno jsem se dostal k tomuto tématu čistě náhodou. Již několik měsíců připravuji pro Matrix-2001, řekl bych velmi unikátní seriál těch nejnovějších poznatků o lidské DNA (poznatků, které jsou v přísně utajovaném módu vzhledem k široké veřejnosti). Díky systematickému probírání se v úzce specializovaných tématech jsem narazil i na zajímavost, kterou bych právě rád probral v této reportáži. Mimochodem, když jsem připravoval tuto reportáž, opět jsem se ujistil v tom, jak moc přírodu a vůbec její základní procesy neznáme. A ještě jedna poznámka. Pokud by v