Nad všechna tajemství Vesmíru (1)

V době, kdy jsem se zabýval vývojem a výzkumem „Techniky Lorean“, jsem si vytvořil cestu, po které jsem se dostal k výzkumu mnoha nesmírně zajímavých osobností, a to především na půdě ruské republiky. Toto období (1994 – 2002) bylo pro mne naprosto kouzelné, a když jsem se na přelomu tisíciletí dostal k elektronické komunikaci, měl jsem možnost mnohé nesmírně důležité a zajímavé myšlenky sdílet interaktivně i za hranicemi republiky.

Ruskou výzkumnou a badatelskou enklávu jsem vždy oceňoval pro jistý druh přirozené skromnosti a umění věci neškatulkovat. Můj výzkum mne také dovedl k vodám, do kterých bych ani tím pasivním způsobem nikdy nevstoupil. Ovšem stalo se, a tak jsem se postupně stal velkým laickým fanouškem filozofického pojetí vědecké fyziky renomovaného ruského astrofyzika dr. Nikolaje Kozyreva (1908 – 1983) (viz obr. vlevo).

Tuto reportáž bych rád věnoval právě jeho výzkumu a velmi netradičnímu pojetí problematiky „éterické energie“ nebo, chcete-li, zcela prostě „fyzice éteru“. Tento ruský fyzik byl až do poslední minuty pevně přesvědčen o existenci éteru a celý svůj život se snažil nade vší pochybnost tento fakt dokázat. Možná se i díky tomu stal jednou z nekontroverznějších postav v historii ruské vědecké komunity.

Jeho přínos pro instalaci nového paradigmatu ve sféře fyziky byl pro tehdejší sovětskou éru nesmírně důležitý. Je více než zřejmé, že tehdejší sovětská fyzika byla vždy jakoby o půlkrok dále než zbytek světa a velmi těžila z neotřelých a veskrze originálních myšlenek tohoto vědce.

S pádem železné opony již bylo pouze otázkou času, kdy se vědecký odkaz dr. Kozyreva dostane za hranice, do prostředí západního světa a vědců, jejichž myšlení bylo silně ovlivněno „západním filozofickým paradigmatem světonázoru“. Osobně jsem přesvědčen o tom, že Kozyrevova fyzikální paradigmata vytvořila (společně s mnohými dalšími směry) pevný základ zcela nového druhu chápání podstaty mikro a makrokos