Kriminální praktiky farmaceutických korporací a němá tvář (1)

V posledních měsících a letech se hodně hovoří o kriminálních aktivitách nadnárodních farmaceutických korporací, především pak v souvislosti s celou řadou mnohdy velmi pofiderních očkovacích vakcín. Vlny zájmu o tuto oblast jsou vždy spojené s nějakou aktuální chřipkovou aktivitou nebo aktivitou podobného druhu onemocnění.

Jak se dozvíte během několika dní, chystám na Matrixu celou řadu novinek a také i poměrně hodně zásadních změn, a v souvislosti s tím bych se chtěl rozhodně ve větším měřítku věnovat právě problematice vakcinace a pozadí, které se dotýká vývoje vakcín a strategických zájmů nadnárodních farmaceutických korporací.

Popravdě řečeno, bylo u mne toto téma oživeno včera, když jsem se díval na televizní noviny, kde dávali záběry z oblasti subsaharské afriky, což je oblast s nejmasivnějším výskytem onemocnění AIDS. Nakažených virem HIV je tu neuvěřitelné množství obyvatel prakticky všech věkových kategorií.

Velmi mne v tomto pořadu zaujala informace o tom, že ještě před několika lety byla retrovirika (což jsou léky několika generací, které blokují, resp. zpomalují rozvoj onemocnění) přístupná pouhým 2% populace. V současné době je situace výrazně lepší a přístup k tomuto léčivu má již zhruba 37% populace.

Když jsem tuto informaci slyšel, moje první myšlenka byla taková, že jsem si říkal, že musí jít o nějaký omyl. Přece není možné, aby se za stávajících podmínek během několika let o tolik procent zvýšila dostupnost těchto přípravků pro lidi, kteří žijí na hranici chudoby? Ale odpověď přišla z pořadu během několika dalších minut.
Dozvěděl jsem se, že se farmaceutický průmysl v Indii rozhodl ve velkém spustit kopírování velmi úspěšných přípravků z řad retrovirik, které začal vyvážet do všech chudých oblastí světa (Afrika, Asie), a to ze několikanásobně nižší cenu, než za jakou se dají zakoupit tyto přípravky u západních farmaceutických korporací.

Ano, jistěže se kopírovat nemá. Není to morální. Ale co je nemorálnější? Nechat pomřít miliony nakažených chudáků, kteří si nejsou schopni za tak velký peníz koupit příslušné léky, nebo jim je poskytnout za cenu přijatelnou při jejich možnostech, a tak úspěšně bojovat za každý lidský život? Zkuste si na tuto otázku sami odpovědět. Já v tom mám, pokud mohu mluvit sám za sebe, poměrně jasno.

Jinými slovy, v posledních několika letech se stala Indie a její filozofie nadějí pro mnoho milionů chudých lidí po celém světě, kteří prostě nemají na to, aby si lék zakoupili tradičními distribučními (a řekněme si to na rovinu - přímo vyděračskými) obchodními kanály. Uběhlo několik let a začalo být zle. Tradiční západní farmaceutická korporační hydra se začala ozývat na těch nejvyšších politických postech s tím, že v důsledku politiky státu Indie začala přicházet o svůj byznys.

A političtí paňácové? No, vždyť víte, jak to chodí, opět dostalo prostor staré známé zavedené klišé (Mimochodem zkuste se někdy, pokud budete mít dostatek času a budete vědět kam směrovat svou pozornost, podívat na propojující síť mezi vrcholnými politiky v oblasti USA, Anglie nebo Evropské Unie jako celku a dozorčími radami farmaceutických společností. To, co spatříte, není rozhodně hezký obrázek.). Tolik pro dokreslení. Takže když se taková jedna (nebo i více) farmaceutická firma obrátí na vrcholnou politiku se snahou protlačit důležité a vyhovující změny v příslušných zákonných normách, tak se ve skutečnosti obrací na své lidi a patřičný servis se může ihned spustit.

Ale abych se vrátil k původní myšlence. Na závěr uvedené reportáže bylo konstatováno, že se EU chystá přijmout takové zákony související s mezinárodním obchodním stykem, aby Indie a případně další státy mohly aktivně vyrábět kopie léčiv teprve až po deseti letech od jejich zavedení do distribuce a u léčiv, jejichž cílovou skupinou jsou děti, se má tato lhůta prodloužit až na patnáct let. Hezké, že? Tak trochu mne utěšuje myšlenka, že nevím, jak by mohl „západ“ donutit Indii k přehodnocení jejích současných aktivit, speciálně pak na poli farmacie v návaznosti na distribuci retrovirik.

Výše nastíněná problematika ale není onou hlavní myšlenkou, které se chci v této reportáži věnovat. Víte, upřímně řečeno, už je to nějakou dobu, co jsem si uvědomil, že onu kriminální činnost farmacie, především pak v souvislosti s vývojem a distribucí očkovacích látek různého druhu (zdaleka nejde o látky související s chřipkovou problematikou), jsme doposud řešili pouze v jednom konkrétním spektru – a tím byl člověk a lidská společnost. Jenomže v onom skutečném rozměru dopadu strategie a taktiky farmaceutických korporací jde možná o ten méně významný článek distribuce.

Jako kdybychom najednou zapomněli na ty, kteří nás věrně doprovázejí celým svým životem. Kteří nás dokážou utěšit nebo přivést na jiné myšlenky, kteří dokážou člověku pomoci i v těch nejobtížnějších situacích nebo ve chvílích zdravotního handicapu atp. Ano, hovořím o němé tváři, o zvířatech, a to jak těch tzv. užitkových tak i těch, kterým říkáme domácí mazlíčci, a s tím vším propojené veterinární politice, která je na jedné straně ve spojení s chovatelem a na straně druhé, jak jinak – s farmaceutickými korporacemi.

Nejsem veterinář a ani žádný odborník na politiku fungování farmacie ve veterinární oblasti, ale jsem přítel zvířat a chovatel, používám prostý selský rozum a hlavně si všímám, čtu a pátrám po věcech, o kterých se nesmí na veřejnosti zase až tak hovořit, a dávám si jedna a jedna dohromady. A výsledek? Mnoho indicií, skutečně mnoho mi ukazuje, jak velkým byznysem se pro farmaceutické korporace stala veterinární oblast skrze nic netušícího chovatele nebo zemědělce a mnohdy, proč na to nepoukázat, i samotného veterináře.

To je ovšem čistě jedna z mnohých oblastí, kterým bychom měli věnovat zvláště obezřetnou pozornost. Druhou oblastí jsou pak negativní a v mnoha případech doslova katastrofální dopady na zdraví a život zvířat. Nevěřme tomu, že pokud vám uhyne váš blízký zvířecí přítel v důsledku destruktivního vlivu (vedlejší účinky atp.) očkovací látky, že to bude někdo vyšetřovat.

Kdepak – vždyť je to jen nějaké zvíře!! Takový přístup snad nikdy v životě nepochopím. Na jedné straně se hrozíme negativních vlivů očkovacích látek v případě člověka (kde přece jen nějaká ta naděje na zpětně šetření je), ale na straně druhé nám mnohdy zcela uniká ten samý příběh u našich němých zvířecích přátel, kde jsou podle nejnovějších výzkumů dopady daleko tragičtější.

Tuto reportáž věnuji všem těm němým tvářím, kteří si nemohou stěžovat, nemohou podávat žaloby a žádat odškodné za poškození zdraví v důsledku intoxikace organismu například prostřednictvím očkovací látky a nemohou účinně bránit svůj život. Tuto reportáž věnuji i všem těm mocným v nejvyšších řídících článcích farmaceutické lobby, kteří nemaje žádného svědomí svými chemickými látkami schovanými za štítky očkovacích látek a „léčiv“ vraždí miliony nevinných zvířat po celém světě.

-pokračování-