Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (54)

Zesnulý fyzik John Bell ukázal, že jsou-li dva fotony nebo dva elektrony rozdělené, bez ohledu na jakou vzdálenost, jsou stále aktivně jeden s druhým spojeni. Navíc je jejich spojení přímé i okamžité, bez potřeby mechanického mezičlánku mezi nimi. Změna v jednom vytváří simultánní změnu v druhém. Jeho teorie nelokality tvrdí, že na úrovni „nevázané, komplexní změti“ vesmíru, je vše v neustálém kontaktu se vším ostatním a nic není odděleno od Celku. (Antropologicky to bylo nazýváno „přenosná magie“).
Podobně i fyzik David Bohm pozoroval, že zatímco v tomto droboučkém měřítku vesmíru vše vibruje s prudkou nevázaností, v neustálém společenství se vším ostatním, na úrovni celku existuje hlavní řád, který jím prostupuje.

Nazýval to „řádem zabaleným v chaosu“, což znamená, že to, co se jeví jako náhodně chaotické, má v sobě v podstatě zakořeněného ducha spolupráce. Bohm navrhl, že je tento fenomén příbuzný záměru obsaženému v hmotě, vůli být, neodmyslitelného povědomí - ve slově vědomí. Kromě „věcí“ snad existuje všeobsahující Mysl, převyšující samotný pohyb. Bohm si kladl otázku, zda je to toto sebeuvědomnělé, vším pronikající vědomí, které bychom měli uznat jako kontext, ve kterém mají všechny formy - včetně nás - své Bytí. Protože právě na pozadí vědomé ucelenosti náš fyzický svět a všechny jeho jednotlivé entity odhalují svůj skutečný charakter.

V západní kultuře nás učí, abychom mysleli v rámci lineární logiky, kde je specifická reakce na jeden stimul a důkaz existuje v tom, že jsme schopni zopakovat stejnou reakci. Někteří to nazývají „tvrdou logikou“. Avšak je zde i jiný přístup - měkčí a intuitivnější, nelineární - kde jsou věci vnímány ve svém celku jako součást větší souvislosti. Hranice, které izolují jednu věc od druhé, existují pouze na nejpatrnější a vnější úrovni, jako bubliny na povrchu polévky.

V nelineárním vesmíru se události dějí najednou, vycházejí z jedné várky a navzájem se odráží do