Padesát let staré tajemství Von Brauna: americký Explorer I objevil něco, co mohlo zachránit svět (9)

V části I. jsme popsali překvapivé a do této doby zjevně zcela neznámé klíčové nové podrobnosti o původních událostech, které se tiše odvíjely v noci 31. ledna 1958, kdy Spojené státy konečně provedly svůj první úspěšný start umělého satelitu Země - Exploreru I.

Popsali jsme, jak byl Wernher von Braun… hlavní raketový inženýr „operace Papaerclip“ a ústřední postava snažení americké armády, která v podstatě vypustila Explorer I pomocí rakety Jupiter-C, kterou k tomuto účelu speciálně navrhl Von Braun se svým německým týmem… nejprve silně zklamaný, pak překvapený a uchvácený a nakonec úplně zmatený zcela neočekávaným chováním „jeho“ prvního amerického satelitu na oběžné dráze.

Explorer I totiž zcela záhadně dosáhl oné noci o celou třetinu vyšší oběžné dráhy, než byla ta (zelená linie níže), kterou původně plánovali!

V části I. jsme si také povšimli okamžité - a nadále trvající - klasifikace těchto neuvěřitelných nálezů v zájmu národní bezpečnosti, což zabránilo otevřenému civilnímu zkoumání dalekosáhlých následků podivuhodného „antigravitačního“ chování Exploreru I za posledních padesát let, i jakékoliv použití těchto nálezů k vyřešení problémů zoufale potřebné energie nebo dopravy zde na Zemi.

Avšak, i navzdory této „bezpečnostní pokličce“ jsme byli schopni zdokumentovat  von Braunův překvapivý, utajený a dlouhotrvající osobní výzkum pro nalezení „odpovědí“ na tyto otázky týkající se nevysvětlitelné nebeské mechaniky. Tento výzkum jej nakonec přivedl k pozoruhodné honbě jednoho muže za „zcela alternativní fyzikou“, která by mohla vysvětlit, jak dokázal americký první satelit dosáhnout této oběžné dráhy (žlutá linie níže), když von Braunova vlastní raketa toho byla sama o sobě doslova neschopná.

Ještě pozoruhodnější však je, že Explorer I nebyl jediný!

Přezkoumání údajů dostupných veřejnosti  odhalilo stejně neočekávaný „nadlimitní výkon“ dvou dalších