HLEDÁNÍ CESTY ZPĚT: Poznámky ke stavu našeho bytí zde 1/7

STAŤ PRVNÍ: O VZTAZÍCH

Volit správná slova ve správný čas a na správném místě je veliké umění. Netuším, zda se mi to podaří. Ale jsem si jist, že mlčení by nebylo řešením. Tenhle příběh poznání se zrodil v mém srdci a nepochybuji, že není určen jen mně. Patří i nejméně vám, návštěvníkům tohoto internetového magazínu. Všem vám, kteří toužíte vědět a jste připraveni číst.

Všem vám, kteří zvládáte svůj stres v okamžicích, kdy se dovídáte, že všechno je jinak, než je dosud v lidském společenství tady tradováno. Čtěte, proto prosím, ale vězte, že nemusím mít pravdu ve všem a dokonce se v mnohém se mohu mýlit. Není totiž nic obtížnějšího než pokusit se řeč srdce vyjádřit slovy a větami mysli. Poměřujte proto každé mé slovo svojí intuicí, protože ta má i ve vás nejblíže k pravdě o tom, co jest…

Do textu tohoto seriálu jsou místy mnou vědomě zapracovány a dále rozvíjeny i informace stažené channelingem Pamelou Kribbe v devadesátých letech minulého století. V originále můžete číst na www. jeshua.net a detailně se s nimi můžete seznámit v překladech Mgr. Mirky Soukupové pro www. reiki. -centrumpraha.cz.

Použité myšlenky případně dílčí pasáže plně rezonují se stavem mého vnímání popisovaných dějů ve vyšších realitách a v historii země a tohoto stvoření a proto nepovažuji za potřebné svými slovy znovu vyhledávat či jinak popisovat něco, co je v těchto textech již beze zbytku a z mého pohledu dokonale obsaženo.

Zaměřuji se proto na doplnění a zařazení takto převzatých informací tak, aby z toho plynoucí poznání bylo možné co nejlépe využít pro životní praxi duchovně otevřeného člověka žijícího v inkarnaci tady a teď. Věřím, že ten, kdo se již seznámil s mým seriálem Dvě cesty, dokáže procítit soulad obou úrovní vhledu do skutečnosti dění v multidimenzionální realitě našeho světa a bude jejich propojením obohacen.

Podle mého názoru je nezbytně nutné, abychom poznali sami sebe i za hranicemi svého současného bytí zde a abychom si byli jisti tím, kdo vlastně jsme. Stejně tak je nutné, abychom věděli, kdo všechno s námi po této Zemi kráčí a dali si tak šanci se s tím vyrovnat.

Nevědět totiž znamená žít v nebezpečné deziluzi. Nevědět znamená topit se v nepochopení a bát se neznámého. Nevědět znamená dát prostor v sobě strachu. A strach nás stahuje do nízkých vibrací, kde rozhodně není naše místo.

Pojďte proto znát a vědět! Nepochybuji o tom, že těm z vás, kterých se tento můj text osobně týká, potvrdí váš vnitřní hlas pravdivost mých slov. Věřte mu prosím, svému vnitřnímu hlasu, věřte mu více než čemukoliv zvenčí.

Život tady je o vztazích. Prožívání vztahů mezi námi jako samostatnými bytostmi tohoto světa je hlavním smyslem našeho pobytu zde na Zemi. Jen si všimněme, jak každý jsme někomu dítětem, někomu otcem či matkou, někomu sousedem či spolupracovníkem. A kolikráte se tyto vzájemně propletené vztahy opakují jen v rámci naší širší rodiny či ve vašem okolí !

Tak tomu bylo vždy a vy, kteří se v esoterice orientujete, víte, že vztahy a problémy v nich jsou daleko nejčastějším zdrojem lidské karmy. Jít v dané inkarnaci směrem vzhůru ve vibracích mnohdy znamená především řešit karmu ve vztazích z minulosti a zvládnout své vztahy dnešní tak, aby nám v důsledku jejich prožívání nebyl vystaven nový karmický spis.

Právě dostupnost informací ve věku současné transformace přináší pro nás osobně novou příležitost. Můžeme snadněji než kdy dříve nahlédnout pod pokličku toho, o čem vlastně vztahy jsou, jak to ve vztazích funguje a co je možno v oblasti vztahů reálně pro náš růst ve vibracích udělat. Informační embargo minulých staletí a tisíciletí bylo prolomeno a tajemství prastarých vědění o všem je postupně uvolňováno.

Nabízím vám pohled na mezilidské vztahy ze svého úhlu pohledu. Porovnejte ho s tím, co jste již dříve přijali v této oblasti za své a zvažte, zda, kdy, kde a jak svůj pohled na vaše vztahy k jiným případně trochu, více či hodně pozměnit. Vztahy totiž představují pro nás zdroj nejintimnějších emocí, od velké radosti po extrémní starosti a utrpení s hlubokými dopady do naší multidimenzionální existence.

Již dříve jsem vám ve svých textech naznačil, že vy, kteří dokážete tyhle řádky bez problémů přijímat, patříte zcela velmi pravděpodobně mezi tzv. nepravé lidi této Země. A vy jako tzv. nepraví lidé této Země žijete zde obklopeni většinovou skupinou tzv. pravých lidí. Tuto skutečnost je nutno vědomě přijmout, protože její přijetí je pro nás všechny osvobozující.

Vězte proto, že váš individuální vývoj k plnému sebe-vědomí byl ukončen již v některém z předchozích vývojových cyklů tohoto vesmíru. Dá se proto říct, že máte již plně vyvinuté jedno či někteří dokonce více vyšších duchovních těl a jsou vám přístupná vaše spirituální centra, která vám umožňují intenzívní reálný vzestup ve vibracích i zde na Zemi.

A přijmete jako fakt, že vašimi partnery v rodinách, na pracovištích a ve vašem blízkém i vzdáleném okolí jsou mnohdy tzv. praví lidé této Země. Tedy lidé, kteří mají naprosto stejná těla páté lidské rasy jako vy, ale kteří vstoupili do individuality teprve spolu s existencí této planety a o svoji osobní duchovní identitu teprve vývojem zde na Zemi usilují. Pohlédnete-li na to očima seriálu Dvě cesty, jsou to lidé zatíženi stále ještě mnoha olůvky.

Těmto lidem je v naprosté většině zatím přístup k vlastním spirituálním centrům odepřen. Většinu z nich zřejmě nikdy nenajdete na žádné duchovní přednášce ani s knihou podobného charakteru v ruce. Na vaše případné upozornění o tom či onom mimo jejich oblast zájmu o hmotu kolem často reagují nepřiměřeně prudce a agresivně. Nebo se těchto témat prostě bojí a vyhýbají se jim.

Jejich zárodečná duchovní substance je totiž stále ještě do jisté míry neprobuzená a je legitimní otázkou, zda a u kolika z nich se ve vymezeném čase dokáže probudit natolik, aby neuvázla jednou ve vibračně nízkých hmotných či jemnohmotných světech ve chvíli, o níž se v esoterice hovoří jako o „konci věků“.

V této souvislosti si uvědomte, že pouze duchovní světy mají trvalý charakter a jemnohmotné a hmotné světy, které jsou pod těmito duchovními světy „zavěšeny“ jako koš pro cestující pod balonem, periodicky vznikají a zanikají v určitém rytmu.

Upozorňuji vás na tuto skutečnost, protože potřebujete vědět, proč to mnohdy máte ve vztazích tak složité. Prostě pochopte, že jste obklopeni mnohdy velmi těsně těmi, kteří vás a vaše potřeby v tomto vašem životě nikdy tak docela nepochopí a nepřijmou. A kteří vás mnohdy na vaší cestě vzhůru úspěšně vědomě nebo nevědomě blokují.
Nepřijímají vás, protože jste jiní. Svojí jinakostí je znepokojujete. Nerozumí vám ani signálům, které k nim vysíláte. Přestaňte proto mít traumata z toho, že si možná nerozumíte se svými rodiči.

Nechte je žít po jejich, stejně jako nechte žít svou sestru nebo svého bratra a nevnucujte jim za každou cenu svůj pohled na svět, který je jim možná zatím bytostně cizí. A přestaňte se trápit tím, že vás nepřijímají a vám nevěří. Prostě to teď ještě nedokáží. Vezměte to jako fakt a smiřte se s tím.
Již dávno skončila doba vazeb po pokrevních rodových liniích. Dnes jsou vašimi bratry a sestrami mnohem více ti, kdož jsou podobných vibrací jako vy. Berte to prostě tak, jak to je.

Praví lidé této země jsou bytostmi na stupni vývoje, který vy máte už za sebou. Ale nezapomínejte, že před eony věků, byť vy jste se vyvíjeli na vyšších rovinách vibrací, i vedle vás stály a s vámi žily bytosti z úrovní vyšších, než byla ta vaše. I vy jste tehdy byli ve svém vývoji závislí na jejich pomoci v tom smyslu, že žili s vámi a tiše trpěli vaším přístupem k sobě, jako mnohdy dnes trpíte vy. A pomáhali vám prostě tím, že vás provázeli za cenu vlastního nepohodlí vaším životem, aby vám šli příkladem, jak je možno žít jinak a lépe a myslet a cítit čistěji, než jste mysleli a cítili tehdy vy.

Přijměte proto všechny lidi kolem sebe s láskou, ty pravé i nepravé. Milujte zejména pravé lidi této země takové, jací jsou. Protože oni zatím ještě nedokáží být jiní. Nevytahujte se nad ně. Protože ač si na to možná nepamatujete, jeden z důvodů / a mnohdy ten hlavní /, proč jste dnes tady a teď, je ten, že jste přišli těm, kteří se dnes na zemi vyvíjejí, tak trochu vrátit to, co kdysi do vás vložili jiní. Podobně jako rodiče vlastním dětem vrací lásku, kterou jim věnovali rodiče jejich, i vy vracíte těm zde na zemi to, co do vás jiní vložili o eony věků dříve.

Žijete zde prostě s lidmi, kteří jsou možná dvojnásobně věkem starší než vy, vypadají stejně jako vy, ale jsou vůči vám v pozici duchovních dětí k duchovně dospělým. Je zcela přirozené, že děti zlobí. Neplačte proto nad tím, že tomu tak je. A nepřipusťme, aby nás ovládla duchovní pýcha na naši jinakost, která nás mnohdy vede ke znechucení tímto světem a lidmi v něm a touze z tohoto světa unikat.

Už proto, že tímto přístupem k sobě, lidem a světu klesáme vibračně na úroveň vědomí pravých lidí této Země a svoji neláskou k vlastnímu egu dáváme jemu samému skvělou příležitost, aby nad našimi duchovními dary převzalo nepozorovaně kontrolu. Tím ovšem riskujeme zapletení do karmických vláken natolik, že můžeme mít v konečné fázi problém se z nich vymotat. Jak by se vám líbilo vrátit se do vývojového cyklu, který jste již jednou ukončili?

Ve svých předchozích seriálech jsem již několikráte naznačil to, co tady nyní naplno otevírám. Je opravdu nutné, abyste si toho byli vědomi a pokud se pochopení toho ve vás otevírá, tuto informaci a nadhled v této věci zapracujte do svých životních postojů vůči svému okolí. A pokud se vám tak docela nedaří ve svém nitru tyto lidi kolem sebe zvládat, vězte, že vždy existuje možnost prožitím skutečné lásky k sobě samým a zavedením dokonalé ochrany před energetickým vampýrismem zbavit se podstatné části vašeho břemene.

Věřte mi prosím, že jedinou cestou k dokonalému pročištění vztahů k tzv. pravým lidem a vůbec lidem kolem vás je ona Kristova úzká cesta do vlastního nitra. Podrobně o tom píši v seriálu Dvě cesty. Tady jen zdůrazním: bez lásky vědomí svého ducha k vědomí svého těla budete bezradní a budete se motat v nikdy nekončícím kruhu. Jak to ostatně činíte se vší pravděpodobností dosud.

Vám, kteří chcete o soužití tzv. před-adamského lidstva / praví lidé / a adamského lidstva / nepraví lidé / vědět něco více, doporučuji přečíst zde na Matrixu výborný článek „Tajná historie světa, člověk adamský a biologická brána“ autorky Laury Knight Jadzczyk, který zde vyšel dne 21.10 tohoto roku. Jistě není náhodou, že se objevuje právě teď. Je to trochu jinými slovy o tomtéž, o čem vás výše informuji já. Nepochybuji, že přečtení vám doplní mé kusé informace.

Vraťme se nyní k tématu, které jsme dnes zvolili. Protože toto téma je o nás, takto nepravých lidech této Země. A hovoříme o něm proto, abychom dokázali zvládnout úkol, který jsme si na sebe vzali. A k tomu potřebujeme pochopit, kdo jsme my. Takže se do toho dejme.

Energie prožívání vztahů mezi jednotlivými individuálními bytostmi jsou z hlediska trvání vesmíru energiemi poměrně mladými. Vztahy jsou charakteristické pro kontakty mezi individualitami. Hovořit o vztazích ve fázi dřívějšího ponoření se dnešních individualit do Jednoty postrádá smysl. Šlo o zcela jinou kvalitu, která nesnese srovnání s tím, žijeme dnes.

Řekněme si něco o blaženém stavu Jednoty, který byl naší existencí před tím, než jsme se vydali cestou individuálního bytí. Byli jsme součástí něčeho, co bylo celistvé a nerozdělené. Byli jsme čistým vědomím a byli jsme součástí nádherného neohraničeného pole energie Světla na dané vibrační úrovni, ve kterém nám bylo skvěle. Patřili jsme neoddělitelně k celku kolem nás a dominantním vjemem, který jsme prožívali, byl pocit neustálé přítomnosti dané úrovně bezpodmínečné božské lásky, bezpečí, štěstí a jistoty.

Toto pole nádherné energie Světla nás obklopovalo, hýčkalo a hladilo jako nejjemnější samet. Byli jsme naplněni božskou láskou v náruči své kosmické Matky a svého kosmického Otce, kteří pro nás byli Jedním. A naplněni touto božskou láskou jsme měli možnost zkoumat to, co nám tam bylo dostupné a vyvíjet se jako součást energií této bezpodmínečné lásky. A to aniž bychom kdy pochybovali o sobě či o těch, kteří setrvávali s námi v Jednotě.

Neexistovala žádná pochybnost, neexistoval žádný strach z čehokoli. Mohu-li to k vzdáleně k něčemu přirovnat, bylo nám podobně, jako je dítěti v prenatálním stadiu vývoje v děloze své matky. Klid, teplo, pocit sounáležitosti a jednoty s matkou a jejím ochraňujícím tělem.

V tomto božském vědomí, v tomto prostředí všeobjímající lásky, se v určitém bodě vytvořila nová situace. Můžete představit, že v tomto obrovském oceánu Světla, v tomto společném všeobsahujícím vědomí Jednoty všeho se vším, se vždy na dané rovině vibrací rodí veliká touha. A v oné Jednotě se vytvoří kvalitativně nová ohniska energií Světla, která chtějí poznat dosud nepoznané.

Touhou těch, kdož ještě jsou v této chvíli také částí Jednoty, je pohlédnou na tuto Jednotu zvenčí z pozice této Jednotě opačné. Tedy z pozice individuálního vnímání sebe sama a Jednoty jako takové. Nazývá-li to někdo vzpourou proti Bohu, pravděpodobně netuší, o čem to vlastně je. Svojí interpretací tohoto děje dává zcela jasně najevo rovinu vibrací, která je mu domovem.

Na počátku byla prostě touha po zkušenosti, po poznání sebe sama a všeho, co jest. Když jsme byli spojeni v Jednotě, prožívali jsme jen čisté Světlo a prostě jsme jednoduše žili své Bytí. Přes extázi a absolutní bezpečí tohoto stavu v mnohých z nás rostla touha opustit společné kosmické vědomí a nastoupit cestu individuálního vývoje. Byli jsme těmi nejodvážnějšími Jiskrami nesmírné energie Světla, které projevily skutečnou vůli po individuálním bytí a rozhodly se zkoumat, objevovat a vyvíjet se mimo dosud známé prostředí.

A TAK JSME SE JEDNOHO DNE ODDĚLILI OD JEDNOTY A STALI SE SAMI SEBOU.

Nepochybovali jsme o správnosti toho rozhodnutí. Bylo přece tak jednoduché zůstat částí celku! Ale ze svého nejhlubšího bytí jsme měli pocit, že je to tak správné. Chtěli jsme naplnit svůj sen o vlastním tvoření a podařilo-li se nám to, pak jen proto, že nám to bylo z vyšší vůle v dané chvíli umožněno.

Ale v okamžiku, kdy jsme opustili společné prostředí Jednoty, přišel problém. Okamžitě jsme zakusili hlubokou a intenzívní bolest ze ztráty přímého kontaktu s oceánem božské nepodmíněné lásky a ze ztráty bezpečí ve spojení s Jednotou.

Poprvé za naši existenci jako bytosti jsme pocítili tak hlubokou bolest a ta bolest se stala trvalou.

A TOUTO HLUBOKOU A INTENZÍVNÍ BOLESTÍ ZE ZTRÁTY ABSOLUTNÍ LÁSKY A ZTRÁTY ABSOLUTNÍHO BEZPEČÍ ŽIJEME DODNES

I během této první zkušenosti zklamání z prožívání bolesti nám něco uvnitř říkalo, že vše tohle je normální. Že je to daň za naši jedinečnost, za možnost být sami sebou. Byli jsme si vědomi, že jsme se pro tuto zkušenost rozhodli sami. Ale bolest byla tak živá a intenzívní, že nás to učinilo na povrchu naší bytosti zmatenými a ztracenými.

Ukázalo se, že je velmi těžké zůstat v naší nové situaci individuálního bytí v kontaktu s nejhlubším vědomím Jednoty na té vnitřní úrovni, kde jsme i dnes částí světelného oceánu. Tedy částí Boha samotného a na které, jak jistou částí sebe sama velmi dobře víme, že je vše v pořádku a je o nás postaráno.

S postupem času bylo pro nás stále více a více obtížné se na tuto vnitřní úroveň napojit. Někteří z nás dnes se s touto úrovní tady a teď na zemi dosud nespojili a mnozí si snad dosud ani nevzpomněli, že tato úroveň vůbec existuje. Je nutné, aby jsme se všichni i v tomhle probudili !

PROTOŽE DNES ŽIJEME TO, K ČEMU JSME SE KDYSI SAMI SVOBODNĚ ROZHODLI

Tak už to ve vesmíru a tomto stvoření chodí, že vždy když k tomu jsou ve vesmíru připraveny podmínky, odchází ze Světla část individuálních Světélek či lépe řečeno Jisker, aby nastoupily dráhu samostatnosti a existence mimo původní matrici Světla.

Podobně jako dítě opouští při porodu dělohu, i my jsme byli zákonitě vrženi do okolního dosud prázdného prostoru příslušné vibrační úrovně, aby jsme poznali sami sebe, své možnosti i prozkoumali zvenčí možnosti světů, kterých jsme byli kdysi nedílnou částí.

Nevědomou vzpomínkou na stav ponoření se do původní Jednoty je naše vnitřní přetrvávající a neukojitelná touha po lásce a bezpečí.

Je to naše srdce, které představuje pole ženských energií v nás a které je mnohem blíže než mysl oněm původním energiím bezpodmínečné lásky, kterými jsme žili ještě v Jednotě. To ono je tím, které se v nás snaží o vytvoření stavu podobného době před odchodem do individuality.

A je to naše mysl, která naopak představuje pole mužských energií, které jsou od původních energií Jednoty více vzdáleny a které nás cílevědomě stahují do individuality. Taková je dělba práce mezi nimi.

Jistě si dobře uvědomujete, že v tomto světě s prozatímní vysokou převahou mužských energií se u nás všech, nejen u mužů, projevuje silná převaha mysli nad srdcem. Zkuste se na to podívat takto: duch, mužské energie a mysl na straně jedné a tělo, ženské energie a srdce na straně druhé.

Mají-li tedy výraznou převahu v celosvětovém bytí duch, mužské energie a mysl, nedivte se prosím, že tahle Země vypadá tak, jak vypadá. A jistě si i z tohoto příměru uvědomujete, jak je nezbytně nutné přestat s neustálým únikem k duchu a proč bychom měli pokud možno co nejvíce přijímat své tělo.

A totéž přirozeně platí o nutnosti posílit vliv ženských energií v každém z nás, v rodinách i ve společnosti. Jen tak probudíme naše srdce a přiblížíme se zpět stavu prvotní jednoty, kde mysl a srdce a ženství a mužství bylo v naprosté rovnováze.

Pokračujme prosím.

Byli jsme částí Světla, obklopeni světlem a láskou, ponořeni do stavu klidu a jistoty. Svým odchodem do individuální existence jsme o tento stav klidu a jistoty přišli a pocítili jsme onu hlubokou bolest ze ztráty stavu bezpodmínečné lásky a bezpečí, které jsme po dlouhé eony věků prožívali jako součást jednoty oceánu Světla.

Hledali jsme své individuální řešení. A čím více jsme ztráceli povědomí o tom, že na určité rovině vibrací jsme částí světelného oceánu stále, tím více jsme zoufale hledali lásku a bezpečí v okolním světě. Naše touha po sdílené lásce je touhou, která nás provází po celou dobu individuální existence.

A tady právě se dopouštíme zásadní chyby již po mnoho svých pozemských inkarnací. Duše v své touze po návratu jednoty mylně hledá cestu zpátky do stavu původní Jednoty v úniku z tohoto světa směrem vzhůru. Tato tendence je po staletí velmi silná, ať již se projevuje v náboženstvích nebo v boomu meditačních technik v současnosti.

Naše duše však tady štěká na nesprávný strom. V průběhu svého individuálního vývoje duše, kterou nyní jsme, jedinečným způsobem propojila extrémně čisté Bohu podobné vědomí shora a kosmické traumatizované energie vědomí toho, koho si vytváříme při každém vtělení k obrazu své duše zdola. Jsme obojím, duchem i osobností / egem /.

A bohužel, jak naší duši, tak i našemu duchu ona traumatizovaná kosmická energie vědomí ega, kterým také jsme, při našem pobytu v tomto světě s postupujícím pádem do hmoty stále více nevoní. Z pohledu mých zkušeností zde vládne veliký odpor lidského ducha vůči egu, kterým jsme se také stali. Tento odpor je ale také základní, i když ne jedinou příčinou stále hlubšího pádu do hmoty. Jedno podmiňuje druhé. Máte-li pocit, že se jedná o klasický začarovaný kruh, je váš pocit správný.

Je to jen těžko uvěřitelné ! Ten, kdo přichází od Boha, ten, kdo by měl být naplněn láskou ke všem projevům života na všech úrovních těchto světů, si dovolí luxus nemilovat ! Asi se opakuji . ale proč si prosím myslíte, že vás tady Bůh na Zemi poslal ? Kde je vaše pokora ? A kde je Světlo ve vás, kterým se mnozí zaklínáte ?

A tento odpor dále dramatizuje již tak napjatý vztah vědomí ducha a těla v rámci naší součtové duše. Ego je pokryto vrstvou bolestných a pro našeho ducha běžně těžko stravitelných nánosů. Ale pod nimi, pomůžeme-li je egu ze sebe sundat, je ve spolupráci ducha a ega skryta veliká krása, radost a tvořivá síla.

Právě ony nánosy jsou důvodem, že naše konkrétní individuální bytí zde nám stále ještě připadá obtížné a traumatizující. A důvodem, proč to takto žijeme a myslíme, je to, že ještě bojujeme s naší bolestí z narození duše. Důvodem, proč takto žijeme, je to, že jsme dosud ještě pro onu přetrvávající bolest nepřijali sami sebe takové, jakými jsme se stali.

Někde hluboko v nás je ještě křik primární úzkosti a zklamání z chvíle, kdy jsme vypadli s jednoty a stali se individui. Byli jsme na vlastní žádost vytrženi z všudypřítomného objetí lásky a bezpečí v náručí Matky/Otce a protože si nechceme přiznat, že ona ztráta pocitu Jednoty, všeobjímající Lásky a neochvějné Jistoty byla přímo zakotvena v našem vlastním rozhodnutí, dodnes to neseme v sobě jako křivdu.

K NEMALÉ VLASTNÍ ŠKODĚ.

Během naší cesty časem a zkušenostmi jsme prošli mnoha světy. Zkusili jsme mnoho různých podob. Byly inkarnace, kde jsme měli jiné podoby, než máme dnes. Podstatné je, že během velmi dlouhé historie své individuální existence jsme byli duálně roztrženi.

Právě námi prožívaná dualita staví v nás mj. jako protipóly na straně jedné naši touhu objevovat, tvořit a začít a zkoušet stále nové věci, na straně druhé pak vyvolává pocity nostalgie, vyhnání z ráje Jednoty a mnohdy prožíváme pocity občas až zdrcující samoty.

Přijměme svoji dualitu a naučme se s ní pracovat. Přiveďme ty dva v nás do stavu bezpodmínečné vzájemné lásky a dejme jím prožít stav jednoty v nás. To nás uzdraví. Pak pochopíme sebe a objevíme svoji skrytou sílu poradit si sami se sebou a tím i se vším. Protože i my se pak staneme celistvými a jednotnými v našem mikrokosmu.
A tato vnitřní jednota v malém nám nahradí onu Jednotu tam nahoře, po které tak nostalgicky toužíme, ale která je pro nás jako individua z našeho vlastního rozhodnutí již pravděpodobně navždy nepřístupná.

To díky své dobrodružné povaze jsme se ocitli mimo energii kosmické matrice. Zažili jsme a vytvořili jsme mnoho věcí v mnoha světech. Ale z důvodu bolesti ze zrození a nostalgie, kterou v sobě neseme, jsme se nemohli zcela oddat svému tvůrčímu hledání. Nedokonalé světy mimo Jednotu nás svojí rozporuplnou povahou uvedly do stavu, kdy jsme často prožívali hluboká traumata a deziluze. A to nám zabránilo je přijmout a dokonale prožít.

Proto dodnes toužíme po návratu vzhůru a nevědomky se snažíme unikat sami sobě, tedy tomu, kým nyní jsme tady dole. Proč vlastně? Snažíme-li se unikat sami sobě, unikáme také před sebou samými. A nepřijímáme sami sebe a svůj život, potažmo zpochybňujeme své vlastní původní rozhodnutí a tváříme se, že za stav, ve kterém se nalézáme, mohou jiní.

TŘÍSKA V OKU JINÉHO ANO, BŘEVNO V OKU SVÉM NE ?

Nechť je dáno ve známost, že tohle je naší největší chybou a cesta k návratu se nám otevře až ve chvíli, kdy tuto milionkrát opakovanou chybu a tedy vlastně setrvalý stav vlastní aktivitou zdoláme a kdy konečně toho, kým jsme nyní tady teď dole, vědomě s láskou přijmeme.

Vzdálily se od sebe, ta dvě naše já, kteří jsou zde v hmotných světech oba námi. Nevěří si a nespolupracují. Jeden háže vinu za to, co prožívá, na toho druhého, oba spolu nekomunikují a dělají si naschvály. A my, lidé této Země, prožíváme negativní pocity obou a není nám co závidět.

Vedeni svým hledáním a nejednoznačností dané situace ve světech, do kterých jsme přišli, jsme se dopouštěli mnoha chyb. Učinili jsme věci, kterých jsme později litovali.
Avšak tyto činy byly jen logickým důsledkem našeho hledání, které se vždy překmitává od jednoho extrému k extrému druhému. Prostě se staly. Muselo tomu tak být. Individualizací, tedy svým oddělením se od Jednoty, která je současně Světlem, se muselo stát, že ne vždy právě tím Světlem budeme žít. Přišli jsme přece poznávat. Proč tedy ne poznávat temnější oblasti bytí ?

Prosím, podívejme se na hru energií Světla a uvědomme si, že žádné temno neexistuje. Temno je jen v tom či onom okamžiku větší či menší absencí Světla. Právě nyní, v této inkarnaci máte vy, kdož jste tady na Zemi tzv. nepravými lidmi, nesmírnou šanci pochopit, že vše, co tady prožíváte, záleží jen a jen na vaší ochotě přijmout vědomím svého vysokého duchovního „Já“ konečně své lidské „já“, svou osobnost a vejít s ním do jednoty…

Jde o to přijmout své lidské „já“ s láskou a naplnit tím podmínky k vnitřnímu sjednocení sebe sama do stavu obdobného stavu prvotní Jednoty. My, tedy „Já“, přicházející shora, dejme svoji lásku „já“, přišlému zdola. Dejme svému „já“ světlo lásky a dáme ho sami sobě: tedy tomu, kým také jsme. Dáme si tak šanci být si cele vědomi sami sebe a oním sjednocením sebe sama začít žít tady a teď svoji radost a svoji hojnost. Což to neznáme starou esoterickou pravdu o tom, že čím žijeme uvnitř, to si přitahujeme zvenčí?

NAJDĚME JEDNOTU UVNITŘ SEBE A DOČKÁME SE JÍ I ZVENČÍ.

Naše radost a hojnost není závislá na tom, čeho se nám dostává zvenčí. Naše radost a hojnost je vnitřním stavem naší duše a tu nám pak nikdo nemůže vzít. A budeme-li ji žít uvnitř, přitáhneme si ji i zvenčí.

Protože jsme to my sami, kdo si vytváříme vlastní realitu, vnější svět nám jen nastavuje zrcadlo tím, že přináší do vašeho života energie, které máme v sobě. Ono zoufalství a bolest, které jsme mnohdy pociťovali a možná stále pociťujeme, se táhnou naší individuální existencí jako přímý důsledek faktického vnitřního nepřijetí našeho rozhodnutí stát se celistvou individuální bytostí. Tím stále odsunujeme chvíli, kdy se můžeme vrátit do jednoty sami se sebou. Do jednoty, kterou máme na dosah a kterou přesto marně hledáme. .

Pokaždé přicházíme do těchto spodních světů a vždy znova a znova bláhově očekáváme, že se nám onoho tak žádoucího návratu do stavu ztracené jednoty dostane za strany těch, kdož naše fyzické „já“ do života vyvolali. Bohužel, přicházíme téměř výlučně do rodin tvořených rodiči patřícími mezi tzv. pravé lidi a ti nejsou zdaleka a mnohdy ani náhodou připraveni naše očekávání naplnit.

Když vyrosteme, upneme se na svého partnera a svoji rodinu a z obav o možnou opětovnou ztrátu své jistoty se třeba rozhodneme vzít vztah do vlastních rukou a své blízké svojí láskou svážeme a pokusíme se je ovládat. Prostě zoufale v průběhu svého života hledáme něco, co by naplnilo naši potřebu lásky a jistoty. Ale nic z toho není to pravé ořechové.

Protože takhle to prostě nefunguje. Ono esenciální bezpečí, které tak zoufale hledáme, není k mání v okolním světě. Nenajdeme ho vně vás, u rodičů, partnerů, dětí, v práci či dokonce u Boha na nebesích.

EXISTUJE JEN NA NAŠÍ VNITŘNÍ ROVINĚ BYTÍ A TAM HO MUSÍME NAJÍT.

Bůh, ve kterého možná někteří z nás věří a kterého vám tradicí předávají naše církve, je Bohem mimo nás a jako takový neexistuje. Bůh, který podle naší představy pro nás plánuje náš osud a má v rukou ukazatele směru naší cesty zde, je jen klamem a iluzí a vhodným nástrojem na ovládání našich po lásce toužících individualit temnou myslí po tisíciletí se zdokonalujících manipulátorů s lidským vědomím s Kristem, Alláhem či jinými „Bohy“ ve znaku.

Bohem sobě jsme my sami. My jsme tou tvořivou jiskrou Boha, které se před eony let rozhodla pro svou samostatnou tvůrčí existenci a jdeme cestou, kterou si vždy před inkarnací sami vytyčujeme. Vzali jsme na sebe tělo a ponořili se do podmínek, které jsme si sami vybrali. Naplánovali jsme si problémy, které právě prožíváme.

Přestaňme proto obviňovat jiné. Přestaňme obviňovat život, svět, lidi kolem sebe i neexistujícího Boha na nebesích. Stejně tak přestaňme spoléhat na jiné kolem sebe i na onoho neexistujícího Boha na nebesích, že do našeho života přivádí to či ono.

Hledejme ve svém nitru. Pracujme ve svém nitru. Tam potřebujeme provést změnu. Hledáme lásku, hledáme pocit sjednocení. Hledejme sjednocení tam, kde je možné. Hledejme harmonii tam, kde se může probudit. Hledejte soulad v jednotě našeho hmotného a duchovního vědomí, harmonii mezi ženskými a mužskými energiemi v sobě, harmonii mezi svým srdcem a svou myslí.

Právě tato harmonie v nás je rozhozena po našem narození působením našeho okolí. A my jsme to takhle plánovali, aby jsme si dali možnost návrat této harmonie zpět v sobě vlastními silami zvládnout.

Podaří-li se nám to, pak zažijeme postupně onu nádhernou celistvost, kterou od chvíle svého oddělení se z Jednoty hledáme. Opusťme pohledy těch kolem sebe na to, kým jsou a co mohou. Nechme je být, je to jejich právo, mít na sebe či na nás svůj pohled. Zbavme se závislosti na tom, co si o nás myslí jiní.

A POJĎME BÝT SAMI SEBOU SE SEBOU SAMÝMI!